Sociální sítě jako vzdělávací nástupci tradičních školících zařízení?

Od rozšíření internetu do domácností se z něho stala jedna z nedílných možností pro zisk informací. Postupně se však začal objevovat problém, který začal pro neprospěch uživatelů neúnosně narůstat a vyvstaly proto otázky typu: Je tato informace relevantní? Mohu se zní bezpečně přiučit a není to jen falešný výplod jiného uživatele internetu, který se chce pobavit na účet druhých? Samozřejmě bychom na této problematice mohli polemizovat dlouho a většina z nás by podotkla, že pokud uživatel internetu ví, kde hledat a také ví, jak si informace ověřit, tak se tato nešťastná věc nestane, avšak — ne každý uživatel je takto obeznámen, popřípadě je dostatečně opatrný.

V dnešní době se jedinec ve společnosti může učit několika způsoby. Základním rozdělením vnímáme na formální, neformální a informální vzdělávání, které rovněž můžeme rozdělit do prostředí analogového, popřípadě digitálního prostředí. Jinými slovy máme k dispozici klasickou možnost, a to pevně zabudovaný vzdělávací systém znázorňující stupně školského vzdělání. Druhou možností jsou zde knihy, které pojednávají o nejrůznějších odborných tématech. V poslední řadě zde máme samozřejmě internet, který díky svému nepřebernému obsahu informací se jeví jako nejvíce jednoduchý způsob pro zjištění nějaké konkrétní informace. Mezi specializované odborné weby, oborové databáze a nejrůznějších internetových institucí se postupně ke slovu dostávají i sociální sítě, které díky své komunitě poskytují dvě věci najednou: socializaci a informace.

Od formování prvních sociálních sítí, uběhlo už několik desítek let, díky kterým nabraly nejen na své velikosti v rámci svých členů, ale také rozšířením možností, tedy co vše mohou sociální sítě poskytovat svým uživatelům. Prvotní myšlenka snadné výměny informací, respektive sociálního života byla postupně vylepšována a obohacena o funkce, které (především díky počtu zastoupení jednotlivých uživatelů) umožňují uživateli získat snadno a rychle informace z komunity, která se zabývá stejnými zájmy.

Pro ukotvení tématu jsem se rozhodl krátce zmínit historii sociálních sítí, která má čtenáře spíše upozornit na fakt, že sociální sítě tu s námi bezmála 40 let.

Pokud bychom chtěli zjistit, která ze sociálních sítí byla tou prvotní, tak bychom se museli podívat až do roku 1978, kdy vznikla tzv. BBS (Bulletin Board System), která umožňovala uživatelům si vyměňovat různé informace a celé to bylo postaveno na konceptu souboru elektronických nástěnek. Následovalo samozřejmě mnoho dalších sociálních sítí, které byly postupně v minulosti představovány a jen některé přetrvali dodnes, popřípadě některé zcela zanikly, kvůli špatnému nastavení obchodního modelu.

Příkladem zaniklé sítě může být například SixDegrees (1997), která předběhla svoji dobu a kvůli špatnému obchodního modelu musela být roku 2001 odpojena.

Z těch úspěšnějších, které dodnes mají početnou uživatelskou základnu jsou například: Linkedln (2003), Myspace (2003), Facebook (2004), Twitter (2006), Instagram (2010).

Je tedy vidět, že sociálních sítí v rámci historie přibylo a je jen na uživateli, aby si vybral tu svoji, která mu bude nejvíce vyhovovat, popřípadě se všem úplně vyhne. Avšak vraťme se k celé myšlence tohoto článku. Mohou být sociální média skutečně dobrým prostředkem pro vzdělávání? Respektive, proč se sociální sítě jeví jako novým zajímavým médiem pro předávání informací?

Především je nutné pro začátek sdělit, že sociální sítě podporují samo-řízené učení — tedy potencionální žáky vedou k hledání odpovědí a k nezávislému rozhodování. To celé umocňuje ten fakt, že mohou v reálném čase diskutovat o dané problematice s ostatními lidmi, která daná oblast zajímá, a především se mohou navzájem učit v rámci již svých nabytých zkušeností o daném tématu.

Dalším důležitým prvkem je skutečnost, že uživatel není odkázán na pouhé pasivní získávání informací, ale může se připojit do samotného procesu tvorby (dobrým příkladem může být diskuze o určitém tématu v komentářích, kde přispívá svým pohledem do jednotného celku), může procházet informace svým vlastním tempem, vracet se k nim a také předkládat své myšlenky, popřípadě nápady rovnou svým spolužákům bez toho, aby jej nutně odevzdával přímo učiteli — je zde tedy patrná jistá dávka motivace, kdy někteří jedinci spíše ocení tento přístup, tedy možnost obohacení svých vrstevníků.

Rád bych nyní představil pár příkladů, které jsou podle mě přínosné pro uvědomění významnosti sociálních sítí v edukačních procesech a jak by bylo možné jimi nahradit již stávající tradiční systémy k učení.

Facebook — virtuální třída?

Prvním příkladem je moje zkušenost s Facebookem jako virtuální třídou, tedy místem, kde jsem se já a moji kolegové ze studia učili nové látce a měli tu možnost mezi sebou diskutovat. Snad nemusím připomínat funkci Facebooku, kdy můžete vytvořit skupinu, do které pak můžete přizvat další členy jmenované sítě. Oproti klasické výuce ve škole byla tato skupina vytvořena učitelkou za záměrem lepší otevřenosti celého předmětu. Byly zde na týdenní bázi zveřejňována videa a články, které každý účastník předmětu měl nastudovat a diskutovat v sekci komentářů o nabytých znalostech. Především zde tedy můžeme oceňovat snadnou přístupnost k materiálům, které si daný žák studuje svým vlastním tempem a formu diskuzní, kdy bylo nutné komunikovat s ostatními členy pro lepší porozumění daného tématu a uvědomění si prázdných znalostí. Tím se z pasivního přínosu stal aktivní, jelikož bylo v zájmu každého z nás (abychom tedy úspěšně prošli daným předmětem) komunikovat a zjišťovat od ostatních jejich pohledy, a především zkušenosti s daným tématem.

Souhrnně nazýváme tuto metodu komunitním učením, jelikož předávání informací je zprostředkováno za pomocí konkrétní komunity, která se o danou problematiku zajímá.

Pro názornou ukázku přikládám Facebookovou skupinu s názvem: English Chat Page. Komunita se zde, jak už název napovídá, zabývá angličtinou a jejím učením, kdy výuka probíhá formou komentování příspěvků.

Youtube — inspirace pro každého?

Ačkoliv většina uživatelů vnímá youtube jako platformu, která mu přináší zábavu, tak je zde i část této sociální sítě, která se zabývá přednesu informací a problematiky ostatním. Příklady mohou být kanály, které se zabývají matematikou a jejím výkladem, kdy povětšinou jedna osoba na videu řeší konkrétní typ matematických úloh s mluveným komentářem pro lepší pochopení problematiky. Nejedná se tedy samozřejmě o plnohodnotnou výuku, která by byla schopna nahradit stávající zaběhlé edukační kurikula, ale umožňuje studentovi projít si znovu nepochopené části a formou zábavy (podle toho, jakou formou daná osoba na videu informace předkládá) tak přijít matematice na chuť. Samozřejmě matematikou meze pro předávání informací na youtube nekončí. Existují totiž nejrůznější edukační videa jak pro přírodní, tak humanitní vědy a znovu tak předávají informace interaktivnější formou.

Pro příklad uvádím kanál: mathantics, který především zábavnou formou se snaží předat informace týkajících se jednotlivých okruhů z matematiky.

Zdroje:

ARSHAVSKIY, Marina, Social Media And eLearning: How To Improve Formal Learning With Social Media. ELearning Industry [online]. 5.4.2018 [cit. 2019–03–20]. Dostupné z: https://elearningindustry.com/improve-formal-learning-with-social-media-social-media-elearning

Using Social Media as a Learning Tool, Ashford University [online]. 14.10.2016 [cit. 2019–03–20]. Dostupné z: https://www.ashford.edu/blog/online-learning/using-social-media-as-a-learning-tool