Sociálně patologické jevy v kyberprostoru

Úvod

Sociálně patologické jevy jsou charakterizovány jako společensky nežádoucí, nezdravé, abnormální až nebezpečné jevy. Mezi společensky nežádoucí jevy patří například nezdravý životní styl, rozvodovost, chudoba, nezaměstnanost nebo nedodržování či porušování norem, zákonů a předpisů. Jako společensky nebezpečné jevy můžeme označit drogové závislosti, alkoholismus, kriminální chování, rasismus, prostituci, šikanu a řadu dalších.[1][2]

Kyberprostor, ve kterém spolu lidé interagují a komunikují pomocí různých elektronických informačních artefaktů v krátkém čase a v globálním měřítku, s sebou přinesl kromě benefitů i řadu nevýhod a rizik. S rozvojem internetu se začaly objevovat různé sociálně patologické jevy i v kyberprostoru. Mezi ty hlavní patří kyberšikana, stalking, kyberstalking, kybergrooming a sexting. Mezi další problémy a jevy v kyberprostoru můžeme zařadit i tzv. sharenting, nebo také různé závislosti, jako je závislost na internetu, na sociálních sítích, na hraní her apod.

Existuje řada projektů a programů (například program Chytrá škola), které se zaměřují na bezpečnost na internetu a na prevenci proti rizikům, které internet přináší. Byla provedena také řada výzkumů na toto téma. Nejen výzkumy zaměřenými na rizikové chování v online prostředí se zabývá například český projekt E-Bezpečí.

Sociálně patologické jevy v kyberprostoru jsou nejen v poslední době velmi aktuálním tématem. V roce 2018 se s kybernetickou agresí setkalo přibližně 41 % českých dětí (celorepublikový průměr).[3]

Kyberšikana

Když se řekne sociálně patologický jev v kyberprostoru, pravděpodobně nejvíce lidí si na prvním místě vybaví kyberšikanu. Kyberšikana má velké množství společných znaků s tradiční šikanou. Autoři projektu Internetem Bezpečně, který se obdobně jako ostatní již zmíněné projekty soustředí na vzdělávání lidí v oblasti bezpečnosti v kyberprostoru, definují kyberšikanu takto: „Kyberšikana (kybernetická — počítačová šikana, angl. cyberbullying) je druh šikany využívající informační a komunikační technologie (počítače, tablety, mobilní telefony, sociální sítě, emaily apod.) k ublížení druhému (vydírání, ubližování, ztrapňování, obtěžování, ohrožování, zastrašování apod.).“[4] Poškození druhé osoby je záměrné a chování agresora většinou opakované, často je nekončící. Kyberšikana se také charakterizuje nepoměrem sil mezi agresorem a obětí.

Mezi projevy kyberšikany patří vydírání, obtěžování zasíláním zpráv nebo voláním, vydávání se za někoho jiného, hádky a napadání v diskuzních fórech nebo chatech, poškození osoby pomocí fotografie, videa nebo zvukového záznamu, šíření osobních a tajných informací, krádeže identity a další. Dále může být projevem tzv. happy slapping, tedy fyzický útok na oběť natáčený na video a poté zveřejněný na internetu.[5][6]

To, že se kyberšikana odehrává v kyberprostoru, je důvod, proč je mnohem nebezpečnější a závažnější než klasická šikana. Oběť kyberšikany často vůbec neví, kdo je agresorem. Dalším problémem je samotná podstata internetu — to, co se tam jednou objeví, už nemusí nikdy zmizet. Na internetu, především tedy na sociálních sítích, je velké množství lidí, kteří obsah vidí, což může být u kyberšikany také velice nebezpečné. [7]

Kyberstalking

Dalším ze sociálně patologických jevů objevujících se v kyberprostředí je kyberstalking. Kyberstalking znamená pronásledování a opakované stupňující se obtěžování pomocí informačních a komunikačních technologií.

Jde o zasílání zpráv pomocí instant messengerů, komentování příspěvků na sociálních sítích, vytváření falešných profilů, zasílání e-mailů, sms zpráv, opakované volání, vyhrožování, zastrašování, vydírání, ničení majetku (například zasílání virů) i reputace oběti. Útočník může zasílat oběti i zásilky s dárky. Člověk, který pronásleduje a obtěžuje jiného, tedy stalker, se často sám považuje za oběť. Mezi nejčastější oběti stalkingu a kyberstalkingu patří celebrity nebo bývalí partneři. [8][ 9]

Kybergrooming

Pravděpodobně nejnebezpečnějším jevem je kybergrooming. Na oficiálních stránkách Policie ČR je kybergrooming definován takto: „Označuje jednání osoby, která se snaží zmanipulovat vyhlédnutou oběť (nejčastěji pomocí chatu, SMS zpráv, ICQ a Skypu) a donutit ji k osobní schůzce. Výsledkem schůzky může být sexuální zneužití oběti, fyzické mučení, nucení k terorismu apod.“ [10] Článek, ze kterého pochází definice, je z roku 2009, takže dnes útočníci, často pedofilové, používají ke komunikaci spíše různé sociální sítě (například Facebook a Twitter), instant messengery a seznamovací služby.

U osoby, která provádí kybergrooming, je častým jevem vytváření falešných profilů a vydávání se za někoho jiného, často za osobu podobného věku jako oběť. Cílem útočníka je získat důvěru druhé osoby, izolovat ji od jejího okolí a zajistit její emoční závislost, proto je často velice trpělivý a píše si s obětí i více měsíců. Dopisování často doprovází i obdarovávání a nabízení peněz. Nejčastějšími oběťmi kybergroomingu jsou dívky ve věku 11–17 let. [11][12]

Co se týče osobních schůzek a online seznamování, výsledky výzkumu s názvem České děti v kybersvětě z roku 2019, realizovaného Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s firmou O2 Czech Republic, jsou poměrně alarmující. Autoři výzkumu ve výzkumné zprávě uvádí, že 26,77 % respondentů dostalo na internetu nabídku na osobní setkání od neznámého člověka a téměř 70 % z nich na schůzku dorazilo. Výzkumu se zúčastnilo 27 177 dětí ve věku 7–17 let. [13]

Sexting

Dalším rizikovým jevem v kyberprostoru je zasílání fotografií, videí nebo zvukových nahrávek se sexuálním obsahem druhým osobám. Tento jev se nazývá sexting (ze slov sex a textování).

Zaslaný obsah je pak často zveřejněn na internetu. Zveřejňování se často děje u bývalých partnerů a předchází mu vydírání nebo vyhrožování. Problémem je, jak již bylo zmíněno, že obsah vložený na internet tam zůstává, takže může být kdykoliv a jakkoliv znovu zneužit. Sexting může také figurovat v kybergroomingu jako způsob vydírání. [14][15]

Další rizikové jevy

Poměrně novým jevem, který se na internetu objevil, je tzv. sharenting (ze slov sharing a parenting). Jde o sdílení fotek nebo videí dětí rodiči bez souhlasu dítěte. Některé zdroje uvádí jako definici nadměrné sdílení fotek dětí rodiči. Problémem je v tomto případě nesouhlas dítěte, a tedy odhalování jeho soukromí na internetu, což může dítěti ublížit v budoucnosti. Je zde také možnost zneužití tohoto obsahu okolím dítěte (posmívání se apod.). Ve výsledcích již zmíněného výzkumu České děti v kybersvětě je uvedeno, že přes 1 900 dětí (7,8 %) přiznalo, že rodiče umístili jejich fotografii nebo video na internet, přestože s tím děti nesouhlasily. [16][17]

Do oblasti rizikových jevů v kyberprostoru patří i tzv. netolismus. Slovo označuje psychickou závislost na tzv. virtuálních drogách, tedy na počítačových hrách, sociálních sítích, internetu, televizi, mobilním telefonu apod. Můžeme sem zařadit i závislost na nakupování přes internet nebo závislost na online seznamkách.

Autoři projektu Internetem Bezpečně uvádí tyto projevy netolismu: „…pro neustálou potřebu sledovat nové statusy na Facebooku, nutkavost odpovídat přátelům na zprávy nebo netrpělivě čekat na jejich odpověď, sledovat displej telefonu, zda nepřišla nějaká zpráva, i bez notifikace zanedbávat své potřeby a povinnosti…“, „V případě muže netolika se závislost nejčastěji projevuje v nadměrném hraní počítačových her a sledováním pornografie, v případě ženy netoličky se tato závislost nejčastěji projevuje nadměrným užíváním sociálních sítí a internetových diskusních fór.“[18]

Osoba trpící touto závislostí má často narušené vztahy s rodinou a přáteli a horší studijní a pracovní výsledky. Je nervózní a neklidná, pokud u sebe zrovna nemá mobilní telefon nebo počítač. Je také dlouho vzhůru a brzo vstává kvůli potřebě být neustále na telefonu nebo na počítači. Často se stává, že člověk „utíká“ z neúspěchů v reálném světě do virtuálního světa, kde se cítí lépe a všechno je tam snazší. Zde je potom sklon k netolismu větší.

Se závislostí na mobilním telefonu souvisí tzv. nomofobie, tedy strach z toho, že se člověku vybije mobilní telefon, ztratí signál, nebo že ztratí samotný mobil. [19][20]

Závěr

V eseji jsem definovala hlavní sociálně patologické jevy, které hrozí v kyberprostoru. Pro lepší zachycení problematiky jsem také uvedla nějaká čísla vycházející z výzkumu.

Téma je velice aktuální a určitě je potřeba se mu věnovat. Je důležité vzdělávat v této oblasti děti, aby do kyberprostoru nepřicházely neznalé a plné iluzí. Měla by se o to postarat vzdělávací zařízení, ale především rodiče dětí, kteří mnohdy nemají ani tušení, co jejich dítě na síti dělá. Je tedy potřeba hlavně informovanost z jejich strany.

Je také důležitá prevence. Lidé by neměli na internet zveřejňovat osobní informace, měli by si chránit svoje účty (používat silná hesla) a obecně dodržovat bezpečnost na síti. V případě sextingu je prevence jednoduchá — nezasílat nikomu fotky nebo videa se sexuálním obsahem. Co se týče kybergroomingu, děti by měly vždy říct někomu druhému, že si domluvily schůzku na internetu.

Určitě je také potřeba poslouchat sám sebe a v případě, že dítěti není cokoliv příjemné (například obsah na internetu, zprávy od druhé osoby), mělo by tuto činnost okamžitě ukončit. V případě, že se dítě dostane do nějakých problémů, je důležité se někomu svěřit, ať už je to rodina, nebo nějaké kontaktní centrum (například Linka bezpečí), nebo přímo policie.

Literatura:

[1] KATERINA. SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY. ICM Slaný [online]. 29 Říjen, 2015 [cit. 2020–01–25]. Dostupné z: http://www.icmslany.cz/informace/socialne-patologicke-jevy/socialne-patologicke-jevy/

[2] Pojem sociálně patologické jevy. ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. scs.abz.cz, 2005–2020 [cit. 2020–01–25]. Dostupné z: https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/socialne-patologicke-jevy#

[3] KOPECKÝ, Kamil a René SZOTKOWSKI. České děti v kybersvětě (výzkumná zpráva): Jak se chovají online a co jim hrozí? In: E-Bezpečí [online]. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2019, s. 22 [cit. 2020–01–25]. ISSN 2571–1679. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/vyzkumne-zpravy/117-ceske-deti-v-kybersvete/file

[4] KYBERŠIKANA. Internetem Bezpečně [online]. 2018 [cit. 2020–01–25]. ISSN 2571–3736. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/rizika-online-komunikace/kybersikana/

[5] ZORMANOVÁ, Lucie. Kyberšikana v České republice a v zahraničí. In: RVP.CZ [online]. Národní pedagogický institut České republiky, 15. 10. 2019 [cit. 2020–01–25]. ISSN 1802–4785. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/22075/kybersikana-v-ceske-republice-a-v-zahranici.html/

[6] BURÝŠKOVÁ, Lenka. Víte co je KYBERŠIKANA?: O problematice nebezpečných jevů prostřednictvím internetu a mobilních telefonů [online]. Policie ČR, 11. 12. 2009 [cit. 2020–01–25]. Dostupné z: https://www.policie.cz/clanek/vite-co-je-kybersikana.aspx

[7] KYBERŠIKANA. Internetem Bezpečně [online]. 2018 [cit. 2020–01–25]. ISSN 2571–3736. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/rizika-online-komunikace/kybersikana/

[8] KYBERSTALKING. Internetem Bezpečně [online]. 2018 [cit. 2020–01–25]. ISSN 2571–3736. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/rizika-online-komunikace/kyberstalking/

[9] Co je to stalking a cyberstalking. In: E-Bezpečí [online]. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 17. květen 2008 [cit. 2020–01–25]. ISSN 2571–1679. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/stalking-a-kyberstalking/66-23

[10] BURÝŠKOVÁ, Lenka. Víte co je KYBERŠIKANA?: O problematice nebezpečných jevů prostřednictvím internetu a mobilních telefonů [online]. Policie ČR, 11. 12. 2009 [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://www.policie.cz/clanek/vite-co-je-kybersikana.aspx

[11] KYBERGROOMING. Internetem Bezpečně [online]. 2018 [cit. 2020–01–26]. ISSN 2571–3736. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/rizika-online-komunikace/kybergrooming/

[12] Kybergrooming. In: E-Bezpečí [online]. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 13. září 2008 [cit. 2020–01–26]. ISSN 2571–1679. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/rizikove-jevy-spojene-s-online-komunikaci/kybergrooming/125-42

[13] KOPECKÝ, Kamil a René SZOTKOWSKI. České děti v kybersvětě (výzkumná zpráva): Jak se chovají online a co jim hrozí? In: E-Bezpečí [online]. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2019, s. 26 [cit. 2020–01–26]. ISSN 2571–1679. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/vyzkumne-zpravy/117-ceske-deti-v-kybersvete/file

[14] Co je sexting. In: E-Bezpečí [online]. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 24. květen 2009 [cit. 2020–01–26]. ISSN 2571–1679. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/rizikove-jevy-spojene-s-online-komunikaci/sexting/137-154

[15] SEXTING. Internetem Bezpečně [online]. 2018 [cit. 2020–01–26]. ISSN 2571–3736. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/rizika-online-komunikace/sexting/

[16] Téměř tři čtvrtiny dětí oslovených na internetu se vydají na schůzku s cizím člověkem, ukázal výzkum. In: E-Bezpečí [online]. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 11. červen 2019 [cit. 2020–01–26]. ISSN 2571–1679. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/veda-a-vyzkum/ceske-deti-v-kybersvete-2019

[17] KARLÍK, Martin a Alžběta ŠVARCOVÁ. Co je nový trend „sharenting“? Pokud dáváte fotky svých dětí na internet, může jim to ublížit. Český rozhlas Radiožurnál [online]. © 1997–2020 Český rozhlas, 17. leden 2019 [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://radiozurnal.rozhlas.cz/co-je-novy-trend-sharenting-pokud-davate-fotky-svych-deti-na-internet-muze-jim-7727931

[18] NETOLISMUS. Internetem Bezpečně [online]. 2018 [cit. 2020–01–27]. ISSN 2571–3736. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/dobre-vedet/netolismus/

[19] Co je netolismus. In: E-Bezpečí [online]. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 14. leden 2019 [cit. 2020–01–27]. ISSN 2571–1679. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/71-trivium/1432-co-je-netolismus

[20] NETOLISMUS. Internetem Bezpečně [online]. 2018 [cit. 2020–01–27]. ISSN 2571–3736. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/dobre-vedet/netolismus/

KOTTOVÁ, Anna. Kyberšikana v Česku. Polovina mladých lidí v Ústeckém kraji zažila urážení nebo ponižování. iROZHLAS.cz [online]. © 1997–2020 Český rozhlas, 2. května 2019, 19:58 [cit. 2020–01–28]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/kybersikana-prevence-v-cesku-2019_1905021958_ako

Obrázek:

Přednáška — Kyberšikana. In: Turistický informační portál města Zlína [online]. [cit. 2020–01–28]. Dostupné z: http://www.ic-zlin.cz/2138a-prednaska-kybersikana