Soft skills jako nejžádanější v korporátním vzdělávání

Dnes již zaměstnanci nedělají monotónní práci, ale prakticky každý den se přizpůsobují změnám. Ne nadarmo se tomuto stavu říká znalostní ekonomika. Nikdo nepochybuje o tom, že kvalitní zaměstnanci jsou základ úspěchu firmy a v moderním pojetí je takový zaměstnanec kapitálem firmy a nikoli položkou v nákladech. V rychlé době je však potřeba znalosti doplňovat firemním vzděláváním.

V základu všechny firmy řeší stejné problémy — tedy prostředků na vzdělávání je vyhrazeno dost, ale kam je vložit? Dlouhodobým trendem je vzdělávání v oblastech jazykových kompetencí, leadership a hlavně soft skills. Poslední jmenované je aktuálně trendem číslo jedna, a to obzvláště se vstupem generace Z na pracovní trh. Dokonce podle průzkumu společnosti Deloitte z roku 2016 je soft skills kritickou prioritou pro více jak 90 % respondentů. Vypadá to, že mladí zaměstnanci, ačkoli jsou technicky zdatní, tak postrádají základní sociální schopnosti. Soft skills jsou při náboru ceněny dokonce více než hard skills. 89 % HR profesionálů a managerů považuje za špatného kandidáta toho, který má slabé soft skills. 92 % respondentů ze stejného výzkumu zase uvádí, že se zvyšuje důležitost soft skills. Tyto kompetence totiž jednoznačně odlišují člověka od počítače, což je důležité v době, kdy AI postupně ukusuje pracovní místa a stává se novým kolegou. Zaměstnanci s lepšími měkkými dovednostmi mají také rychlejší kariérní postup bez ohledu na jejich tvrdé dovednosti. Logicky tedy stoupá poptávka po certifikovaných soft skill trainerech a jsou v ně vkládány velké naděje v podobě „závratného“ návratu investic. Pokud jde o kvantifikaci, tak dokonce jedna studie ukazuje, že za každých 1 100 dolarů investice do soft skills se vrátí firmě 4 000 dolarů. Ta stejná studie uvádí i ztrátu 37 miliard dolarů ročně jenom kvůli špatné komunikaci (pro komerční sféru v USA a UK).

Konec řeči čísel. Nyní si položme zásadní otázky. Je na tom nejmladší generace pracovníků opravdu tak špatně se soft skills? A jestli ano, čím je to způsobeno? Neměli by v době, kdy technologie akceleruje komunikaci a networking být naopak mistři v měkkých dovednostech a neměli by zašlapat generaci předchozích zaměstnanců? Vypadá to, že ne — naopak by se od nich měli učit. Měli bychom vinit všudypřítomné technologie ze ztráty základních společenských dovedností, a to v čele se „sociálními“ médii? Na tuto otázku není možné najít odpověď teď, ale je nutné si počkat na jistý časový odstup.