SOOC versus sMOOC
Terminologická neukotvenost nebo rozdíl?
Pojem MOOC zná snad každý, kdo se věnuje online vzdělávání. MOOC neboli Massive Open Online Courses je způsob vzdělávání, který vznik někdy v roce 2008. Avšak tento typ vzdělávání má v dnešní době více variant a odnoží, například: xMOOC, cMOOC, bMOOC, sMOOC, aMOOC, pMOOc, gMOOC, SPOC, SOOC, COOC…
xMOOC (extension MOOCs) je klasickým typem vzdělávání, kdy učitel přesně strukturoval daný kurz a ověřování znalostí probíhá například online testem. Kurz probíhá v konkrétním online prostředí. Nejznámější poskytovatelé otevřeného online vzdělávání pro širokou veřejnost, jako: edX, Coursea apod.
cMOOC (conectivism MOOCs) je založeno na konektivistickém přístupu, kdy účastník buduje svoje vlastní vzdělávací prostředí pomoci různých vzdělávacích platforem bez dohledu mentora. (YOUSEF, 2014)
COOC, neboli Corporate Open Online Courses je převedení online kurzů do korporátního prostředí. Kurzy, jak název napovídá, jsou nejčastěji nabízeny zaměstnancům.
SPOC — Small Private Open Courses má společné prvky jak s MOOC vzděláváním, tak i standartní výukou. Jedná se o kurzy, které mají mnohem menší kapacitu, a kromě online vzdělávání nabízejí i možnost osobního setkání s vyučujícím.
Veškeré výše vypsané zkratky a jejich významy jsou jasně definované a ukotvené. Ovšem je zajímavé, že u sMOOC a SOOC tomu tak úplně není. V literatuře a zdrojích se u obou zkratek občas objevuje vysvětlení, které je shodné/vhodné pro obě varianty:
„…sMOOCs (small open online courses) …“( Ichimura, 2017)
„…about a SOOC (small MOOC) …“ (Downes, 2012)
„…SOOC, small (či social) open online course…“ (Černý, 2018)
„…sMOOC (Social Massive Open Online Course) …“ (Osuna-Acedo,2018)
SOOC — Small open online courses je prvně zaznamenán v roce 2012, kdy ho Keith Lyons představuje jako případovou studii na kurzu „Observing and Analysing Performance in Sport“. Podle Lyons se jedná o kurz s menším počtem participantů, s nelineárním způsobem učení a velkým důrazem na komunitu a komunitní vzdělávání. Kurz byl zpřístupněn na online platformě www.openlearning.com.
Platforma v současné době nabízí mnoho kurzů a podle úvodního videa opravdu poskytuje i možnost nelineárního učení a sdružování lidí. Zároveň je zde kladen důraz na motivaci ne pomocí známek a hodnocení, ale díky kladnému vztahu k tématu. Ovšem některé kurzy mají i na tisíce participantů.
Termín SMALL v pojetí Small Open Online Courses není tedy úplně vhodným označením, naopak Social Massive Open Online Courses je označení, které velmi vhodně danou platformu vystihuje.
Osuna-Acedo ve svém článku sMOOC definuje: „sMOOC (Social Massive Open Online Course) arecourses based on two terms: “social”, because they enhanceinteraction in learning, and “seamless”, because they areconstantly accessible. Their distinguishing characteristics for teachers training model are: a higher degree of interactionand social participation is implemented, they are ubiquitousand accessible from a wide range of platforms and supportsystems and can be integrated in real-life experiences.“
Této definici platforma opět více než dostatečně odpovídá.
Zdrojů k SOOC není mnoho, proto není možné uvést další příklad srovnání a tím toto tvrzení potvrdit, nebo vyvrátit. Ovšem literatury zmiňující nebo se zabývající SMOOC je mnohem více, a to i s mladším datem vydání. Je proto logické předpokládat, že pojem SMOOC je dnes již více zavedenou a užívanou zkratkou. Jestli se vyvinul z SOOC, nebo do něj byla tato zkratka časem (třeba i nevědomky) zahrnuta, případně byla prostě zapomenuta, není jasné. Ovšem dnes SOOC jako Small open online courses není typ vzdělávání, který by se aktivně rozvíjel.
DODATEK
Další zde zmíněné zkratky: aMOOC — alphaMOOCs, bMOOC — blendedMOOCs, pMOOC — project-based MOOCs (Ichimura, 2017, str. 3.), gMOOC — game-basedMOOCs. (Osuna-Acedo, 2018, str. 3)
Zdroje
ČERNÝ, Michal, Dagmar CHYTKOVÁ, Pavlína MAZÁČOVÁ a Gabriela ŠIMKOVÁ. Distanční vzdělávání pro učitele. Brno: Flow, 2015. ISBN 978–80–905480–7–7.
ČERNÝ, Michal. Vybrané přístupy k učení se od druhých v online prostředí. ProInflow [online]. 2018, 10(2) [cit. 2019–03–06]. DOI: 10.5817/ProIn2018–2–8. ISSN 1804–2406. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/proinflow/article/view/2018-2-8
ICHIMURA, Yuki a Katsuaki. Dimensions of MOOCs for Quality Design:Analysis and Synthesis of the Literature. International Journal for Educational Media and Technology [online]. 2017, 2017(11 NO. 1), 42–49 [cit. 2019–03–06]. ISSN 1882–2290. Dostupné z: http://jaems.jp/contents/icomej/vol11/05_Ichimura.pdf
LYONS, Keith. A SOOC Presentation. In: CLYDE STREET [online]. 20. 6. 2013 [cit. 2019–03–06]. Dostupné z: https://keithlyons.me/blog/2013/06/20/a-sooc-presentation/
OSUNA-ACEDO, Sara, Carmen MARTA-LAZO a Divina FRAU-MEIGS. From sMOOC to tMOOC, Learning towards Professional Transference: ECO European Project. Comunicar: Media Education Research Journal [online]. 2018, 26(55), 105–114 [cit. 2019–03–06]. ISSN 11343478.
YOUSEF, Ahmed Mohamed Fahmy, Mohamed Amine CHATTI, Marold WOSNITZA a Ulrik SCHROEDER. A Cluster Analysis of MOOC Stakeholder Perspectives. RUSC. Universities and Knowledge Society Journal [online]. 2014, 12(1), 74–90 [cit. 2019–03–06]. DOI: 10.7238/rusc.v12i1.2253. ISSN 1698–580X. Dostupné z: http://rusc.uoc.edu/rusc/ca/index.php/rusc/article/view/v12n1-yousef-chatti-wosnitza-schroeder.html
