Soukromé školy = méně kvalitní vzdělání?

Snad každý student soukromé vysoké školy, se setkal s menšími či většími pochybnostmi o kvalitě jeho vzdělání ze strany okolí. Panuje celkem zažitý stereotyp o tom, že studenti soukromých škol navštěvují tyto školy zejména proto, že by nezvládali studium na škole veřejné. Proč? Protože soukromé školy si váží opravdu každého svého studenta, který je schopný za studium platit. Důvod je velmi jednoduchý. Tyto školy nejsou plně financovány ze státního rozpočtu a tak při svém fungování spoléhají na příjmy ze školného, sponzorské dary a příjmy z vlastních aktivit. Platí však to, že výuka na těchto školách je méně kvalitní?

Jednou z hlavních rozporuplných výhod soukromých škol je to, že na většině z nich studenti neskládají přijímací zkoušky. Tyto školy tak umožňují studium opravdu každému, který je schopný platit školné a to bez ohledu na dosavadní vědomosti a zkušenosti. Zejména vysoké soukromé školy jsou směrem ke svým studentům skutečně přívětivé. Studenti si většinou sami volí rozvrh a tak mají možnost si na studium sami vydělat pomocí nejrůznějších brigád. Co se týče kvality výuky, tak záleží zejména na zaměstnaných přednášejících. Vzhledem k nižší návštěvnosti přednášek, než na státních školách, mají vyučující zpravidla více času se individuálně věnovat potřebám svých studentů. Přednášená problematika tak může být studenty lépe pochopena. Na soukromých školách také většinou učí pedagogové, kteří dosahují stejných kvalit, jako pedagogové veřejných škol.

Co je skutečnou výhodou soukromý škol, tak je to ten fakt, že soukromé školy mají ve většině případů vyšší příjmy, než školy státní — mohou si tak dovolit poskytnout svým studentům skutečně moderní zázemí, techniku a další věci, které jsou pro státní školy z důvodu finanční náročnosti hůře dostupné. Co se týče studia, tak rozhodně neplatí to, že zaplacením školného si student zaplatí i dobré hodnocení u zkoušek.

„Každý si myslí, že když je to soukromá škola, tedy placená, že si tím člověk zaplatí i zkoušky. Není tomu tak, tedy ne na mé škole. Svůj titul jsem si vydřela. Spousta nervů, strachu a obav, ale stálo to za to.“[1]

Pravdou ovšem zůstává to, že studium jako takové a zároveň množství nově získaných znalostí, závisí především na samotném studentovi. Pokud se člověk chce učit, tak se učit bude, ať již studuje školu státní či soukromou. Ani vložený finanční obnos v podobě často několikatisícového (desítky tisíc nejsou výjimkou) školného nemusí být pro ty největší „flákače“ dostatečnou motivací.

[1] BELÁŇOVÁ, Andrea. Soukromé versus veřejné vysoké školy: věčný boj?. VŠEM: Vysoká škola ekonomie a managementu [online]. 25. 11. 2009 [cit. 2018–04–22]. Dostupné z: http://www.vysokeskoly.cz/clanek/soukrome-versus-verejne-vysoke-skoly-vecny-boj