Soukromí na internetu — aneb nutný základ do škol?

Lukáš Konečný
May 30, 2019 · 12 min read
Image for post
Image for post

V dnešní době, kdy člověk ke svému působení ve společnosti využívá ať již ve větší, popřípadě v menší míře internet, se vystavuje několika rizikům, která ho mohou ohrozit. Výčet není zrovna malý, od softwarových hrozeb, které jsou souhrnně nazývány jako Malware, nebo po odcizení dat. Tento druh hrozby bychom mohli rozdělit do dvou celků, které se staví sice na stejném základě, avšak přesto jsou v konečném případě odlišné.

První z nich jsou citlivá data, nebo-li data, která se spojují s majetkem dané osoby — přístup k online bankovnictví, k e-mailové schránce, popřípadě k dalším aplikacím, které člověk využívá pro svoje pracovní a životní užití. Většinou se zde uživatel potýká s problematikou odcizení přístupových hesel, popřípadě nabourání do aplikací a odcizení virtuálního majetku. Nejčastěji se tak stává při laxnosti uživatelů při nastavování hesel, která bývají nedostatečná a mnohdy se zvolené heslo váže k soukromé informaci vlastníka — například jméno zvířete, rok narození syna a podobně. Přitom k lepšímu zabezpečení stačí pouze pár minut — ať už se jedná o komplexnější heslo za pomocí vlastně vytvořené říkanky, popřípadě využití služby mojeID. (Akademie CZ.NIC, 2014)

Druhou skupinu tvoří soukromá data, která oproti první skupině plně záleží na dobrovolném jednání uživatele, respektive neznalosti problematiky hrozby sdílení svých soukromých informací na internetu. Především toto jednání můžeme sledovat v dnešní době na rozšířených sociálních sítích, kde je uživateli umožněno sdílet jeho život se svými kamarády a potažmo i s celým světem, pokud se k nastavení dané sociální sítě staví benevolentně, popřípadě si neuvědomuje potenciální nebezpečí celého procesu. Příkladem mohou být sdílení aktuální polohy na sociálních sítích nebo své vlastní fotografie.

Samozřejmě, tím nevelký list nebezpečí nekončí, příkladem může být online ztvárnění sociálního inženýrství, které díky internetu přineslo nové nebezpečné techniky pro zmatení oběti a získání citlivých dat. “Social engineering targets the weakest link in the chain, and that is the user (…)“ (NewsRx Health & Science, 2016, str. 228)

Pro účely tohoto textu se však problematika bude zabývat pouze tématem soukromí na internetu se zaměřením na edukační prostředí. Respektive poukázat na důležitou skutečnost — tedy, jak je důležité toto téma zavést do vzdělávací politiky a dosáhnout tak tím lepšího povědomí mezi novými generacemi pro jejich zachování bezpečnosti. Současně se tento text bude snažit mapovat aktuální stav problematiky v rámcových vzdělávacích programech (dále jen RVP) a školních vzdělávacích programech (dále jen ŠVP). Kromě upozornění na nebezpečí v rámci teorie, dokládané o odpovědné zdroje se pokusím doložit teorii o názorné ukázky pro lepší uvědomění problematiky. Na závěr bude snaha o představení možného řešení v rámci nastavení vzdělávání od základních až po střední školy, kde v těchto letech jsou uživatelé internetu nejvíce náchylní na zveřejňování svých soukromých informací na internetu.

Digitální stopa aneb nepřítel soukromí?

Pokud bychom si položili otázku, co vůbec znamená soukromí na internetu, tak jedinec neznalý problematiky, by pravděpodobně odpověděl, že je to stav, kdy neznámí lidé nemají přístup k jeho soukromým informacím — tedy alespoň si to dotyčný myslí. Z odbornějšího hlediska se jedná o termín, který označuje schopnost jedince mít své soukromé a citlivé informace pod kontrolou v internetovém prostředí — je si vědom hrozeb s nimi spojenými a jedná na internetu tak, aby nemohl být zbytečně ohrožen.

Proč je však důležité o tomto tématu hovořit? Pro upřesnění je nutné si uvědomit, že každý uživatel internetu za sebou zanechává jistou digitální stopu. „Každý náš spot na blogu, poznámka v diskusi či aktivita na Facebooku za námi zanechává vyhledatelné informace, podle kterých je možné při troše „štěstí“ a umu zjistit nemálo informací o určité osobě.“ (Černý, 2011) Jinými slovy každý uživatel internetu s dovedností vyhledávat informace může zjistit o druhé osobě všechny informace, které daný uživatel sdílel veřejně na internet. Od příspěvků v diskuzích pod články, aktivitě na profilech na sociálních sítí, registraci na internetových stránkách, ba dokonce i aktivitu v nejrůznějších spolcích. (pokud daný spolek veřejně vyvěšuje své členy, popřípadě mapuje aktivitu na svých domovských stránkách)

Rizik zneužití je hned několik. Pokud o sobě sdílíme příliš mnoho soukromých a citlivých informací, tak je velice snadné, aby jiný uživatel tyto data vzal a uskutečnil tak krádež identity. Jinými slovy vytvoří falešný profil na sociální síti a nejrůznějšími příspěvky (nejčastěji nevhodné příspěvky, popřípadě sdílení extremistických názorů) poškodit vaše resumé. (Černý, 2011)

Dalším příkladem je ztráta soukromí. Předpokládám, že skoro každý, kdo alespoň trochu sleduje problematiku internetu a soukromí se setkal ponaučením, že by nikdo neměl veřejně hlásit na sociální sítě, kdy jede na čtrnácti denní dovolenou společně se svojí rodinou, jelikož tím přímo dává volnou vstupenku do svého bytu a ke svým cennostem.

Toto se například stalo známé hollywoodské herečce Hilary Duff, které po jejím sdílení příspěvku na sociální síti Instagram, který sděloval její aktuální přítomnost na dovolené, mělo za následek vykradení jejího bytu. (Nicole Briese, 2017)

Metody pro ochranu a prevenci

Samozřejmě základním pravidlem vždy bylo a zůstává jediné: Rozmýšlet dobře, co sdílet na internetu. I to však může mít svůj problém, především z hlediska vývoje jedince. Ve svých mladších letech často dotyčný nepřemýšlí nad riziky a důsledky svého konání. Mnohdy je stáhnut komunitou, ve které se nachází a dochází tak k postupnému odbourávání zábran. Postupem času si však jedinec uvědomuje důsledky, které svými činy provádí a začíná být více odpovědnějším — což však bohužel nemusí vždy platit především při problematice sdílení soukromých věcí na internet. Přesto existují metody, které pomohou uživateli zjistit, jaké informace jsou o něm na internetu dostupné a díky tomu může následně konat.

Taková metoda se nazývá Egosurfing, která spočívá v samo uživatelském hledání, kdy uživatel do internetového vyhledávače napíše svoje jméno a zjišťuje tak svoji digitální stopu. (Prigg, 2009) Hledáním se tak mapují nejrůznější informace o osobě — příkladem mohou být informace o vyhraných závodech pořádaných školními institucemi, popřípadě účast v nejrůznějších spolcích. Velmi dobře se při této metodě může dotyčný dozvědět svoje zabezpečení v rámci sdílení informací na svých sociálních sítích.

Tuto metodu sám mohu doporučit, sám toto praktikuji jednou za rok, případně po souhlasu provedu egosurfing na některým z mých kamarádů, kteří jsou v rámci této problematiky laxnější a v nemálo případech byly až zaraženi, kolik toho o něm mohou ostatní uživatelé internetu dohledat.

Správné nastavení účtu na sociálních sítí je také jednou z možností pro účinnou prevenci vůči zjištění soukromých uživatelských dat někým, koho neznáme a nechceme, aby se k daným informacím dostal. Sociální síť Facebook umožňuje v nastavení zapnout, popřípadě vypnout viditelnost daného profilu mimo její síť, tudíž se potenciálnímu uživateli, který by se o nás chtěl dozvědět soukromé informace, bychom ztížili cestu. Toto opatření však nestačí a měli bychom pečlivě vybírat svůj okruh přátel a současně své příspěvky, pokud možno nedávat veřejně, ale pouze pro přátele. V neposlední řadě je dobré zvážit kolik a jaké fotky s naší osobou sdílíme na sociálních sítích, jelikož jak říká jedno zlaté rčení: Cokoliv dáš na internet, tak zůstane na internetu i kdyby si to natřikrát smazal.

Internetové soukromí v RVP a ŠVP

Hrozba je tedy všudypřítomná. Jak ale dosáhnout toho, aby uživatelé internetu měli o tomto nebezpečí nezbytné informace pro jeho zamezení? Řešením může být obsažení této problematiky v RVP, které má na starosti Národní ústav pro vzdělávání. V programu se tato problematika při bližším prohledání vyskytuje hned v kapitole digitální gramotnosti v podtématu: Člověk, společnost a digitální technologie.

s vědomím souvislostí fyzického a digitálního světa vytváří a spravuje jednu či více digitálních identit; kontroluje svou digitální stopu, ať už ji vytváří sám nebo někdo jiný“ (Národní ústav pro vzdělávání — RVP, 2018, str. 18)

chrání sebe a ostatní před možným nebezpečím v digitálním prostředí; chrání digitální zařízení, digitální obsah i osobní údaje v digitálním prostředí před poškozením či zneužitím; při využívání digitálních služeb posuzuje jejich spolehlivost a postupuje vždy s vědomím existence zásad ochrany osobních údajů a soukromí dané služby“ (Národní ústav pro vzdělávání — RVP, 2018, str. 18)

Takto stanovené rámce očekávaných výstupů jsou však zapracovány až teprve do středních škol. Z hlediska 2. stupně základních škol bychom našli tyto rámce.

promyšleně buduje svou digitální identitu a zajímá se, jak k ní přispívají ostatní; kontroluje svou digitální stopu“ (Národní ústav pro vzdělávání — RVP, 2018, str. 18)

Zde je očekávaný rámec nastaven vhodně a v rámci řešené problematiky se mi jeví jako dostatečný.

s porozuměním udržuje svá digitálních zařízení zabezpečená; data chrání před zneužitím; rozpozná rizikové situace a vhodně na ně reaguje“ (Národní ústav pro vzdělávání — RVP, 2018, str. 18)

Zde oproti střední škole vnímáme velké rozdíly, kdy není kladen důraz na bezpečnost sdílení soukromých informací na internetu a zabezpečení tak bezpečnosti soukromí.

Možným řešením vyvstává nasazení problematiky v prostředí ZŠ v ŠVP, které však schvaluje a vydává ředitel příslušného vzdělávacího zařízení, a tudíž je toto téma ponecháno pouze na schopnosti uvědomění této problematiky příslušným jedincem, respektive jedinci, kteří tyto programy tvoří. Naštěstí se toto téma v průběhu let začíná čím dál častěji objevovat na poli základních a středních škol, kdy některé z těchto institucí berou problematiku sdílení soukromých informací na internetu poměrně vážně a snaží se své žáky na toto téma upozornit.

Podle školních vzdělávacích programů začala výuka na základních školách ve školním roce 2007/2008. Školy zařadily výuku bezpečné práce s internetem do svých ŠVP (ve většině případů) do 5. ročníku vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie, vzdělávací obsah Základy práce s počítačem a Vyhledávání informací a komunikace.“ (Hunclová, Vrbík, 2011, str. 33)

Příkladem může být základní škola Dobřichovice, která v rámci předmětu: Informatika na internetu představuje na jedné hodině právě bezpečnost na internetu. Díky internetovým osnovám máme možnost vidět celkové rozvržení témat v předmětu a vyvstává otázka, zda je důležitější, aby žák dokázal tvořit webové stránky nebo se pohyboval na internetu bezpečně. Znalost programování a tvorby webových stránek především způsobil ten faktor, že veškerá komunikace, popřípadě obchody jsou hojně přesměrovávány do prostředí internetu a z hlediska firemních zájmů jsou právě tyto znalosti velice žádané a neváhám si tvrdit, že v jistých směrech i dokonce nezbytné pro budoucí uplatnění v oboru. Téma bezpečí na internetu by tedy mělo být detailněji rozebráno se všemi možnými aspekty.

Druhým dobrým příkladem může být Soukromá střední škola a základní škola (1.KŠPA) v Praze, která se ve svém ŠVP zmiňuje vcelku podrobně ohledně problematiky internetového soukromí.

„(…) seznamuje žáky s případy manipulativní komunikace (internet, reklamy), seznamuje žáky s nebezpečími, které mohou vzniknout při komunikaci na sociálních sítích.“ (1. KŠPA — ŠVP)

Stále zde však vidíme jistý nedostatek. V ŠVP není důraz na samotnou problematiku otázky, co je vlastně bezpečné o sobě sdílet na internetu. Současně však musím zmínit, že daný výňatek je obsažen v kompetencích komunikativních, takže zde existuje jistá možnost, že pedagog se svým žákům zmíní i o této problematice. Z mého hlediska by však bylo dobré v rámci ŠVP klást větší důraz na toto téma.

Třetím příkladem je základní škola Horní Lideč, která ve svém ŠVP sice obsahuje nakousnutí dané problematiky, avšak stále se ocitáme na ne příliš konkrétní půdě, která by měla být podle mého názoru blíže a detailněji specifikována.

Rozeznává bezpečné a nebezpečné chování na internetu. Zná základní postupy, jak se bránit nežádoucím a škodlivým aplikacím, programům a softwaru.“ (Horní Lideč — ŠVP)

Předpokladem zůstává, tak jak tomu bylo u předchozích příkladech, že se v tomto případě jedná pouze o jasně viditelné hrozby, které se sdílením soukromých informací na internetu nemá nic společného.

Dalším příkladem je základní škola Šatov, která je ve svém ŠVP poněkud málo konkrétní, co se týče naší problematiky. V šestém ročníku se hovoří o:

Bezpečnost na internetu“ (Šatov — ŠVP)

Tento termín je poměrně hodně obecný a může být vykládán různými způsoby. Oproti tomu v devátém ročníku se hovoří o:

Online komunity a chatování na internetu“ (Šatov — ŠVP)

Konverzace přes ICQ, Facebook, Instagram, diskusní skupiny“ (Šatov — ŠVP)

Znovu poměrně obecné vymezení tématu, které bohužel neobsahuje specifikaci našeho problému. Ve výsledku je tedy možné tvrdit, že se tato základní škola obsahem bezpečného sdílení informací na internetu nezabývá.

Masarykova základní škola, Polesná 1690 se staví se svém ŠVP v šestém ročníku více z hlediska jiných hrozeb:

chápe škodlivost kyberšikany, komunikuje na sociálních sítích se znalostí základních pravidel slušnosti“ (Masarykova základní škola — ŠVP)

Zde můžeme ocenit alespoň snahu předat žákům hrozbu ze strany kyberšikany, která je bezesporu aktuální hrozbou, avšak z hlediska srovnání naší problematiky se staví do slabší pozice.

Vzhledem k nástupu digitálních domorodců je otázkou, zda je dostačující ponechat tuto problematiku až na střední školy, kdy už studenti jsou obeznámeni s nejrůznějšími sociálními sítěmi a jsou už součástí internetových komunit. Zde bychom se však měli řídit pravidlem, čím dříve tím lépe, jelikož pokud se dané principy a pravidla naučí jedinec v co nejmladším věku, tak následně bude sám pracovat s touto problematikou a v rámci tématu se vyvíjet.

Vlastní zkušenost z hlediska výuky problematiky sdílení soukromých informací na internetu

Rád bych nyní uvedl příklad mého vzdělávání na tuto problematiku. Je tomu již bezmála 10 let, kdy jsem ukončil základní školu. I zde jsem měl tu možnost zúčastnit se povinně volitelného předmětu nazvaného jednoduše jako: Počítačová výuka. Zde jsme učili o hardwaru a softwaru, posléze i o rané tvorbě internetových stránek a tudíž základy programování. Co se týče internetových hrozeb, respektive správného chování na internetu, jsme nedostali žádné hodiny, které by se tímto tématem zabývaly. Na obranu učitele a dané vzdělávací instituce však musím tvrdit, že v tehdejší době byly sociální sítě ještě v plenkách a jediné, co jsem já, a moji spolužáci znali, byly komunikátory v podobě ICQ i zde však už hrozilo nebezpečí ve formě phisingu. V podobném duchu následovala výuka i na střední škole, která však už byla přímo zaměřená na informační technologie. Zde jsme však bezpečnost na internetu nakousnuli, avšak stále spíše v té rovině, abychom my, jako ajťáci dokázali pomoci při klientově problému. Vesměs jsem se tedy musel o nebezpečí sdílení informací na internetu dozvědět samostudiem díky nejrůznějším internetovým kauzám a také díky vysoké škole, kde jsem měl možnost absolvovat předměty na tuto problematiku a seznámil se s metodami, jak zjistit svoje sdílené informace na internetu.

V rámci uplynulých let je tedy možné vidět jisté zlepšení v tomto tématu, minimálně na poli hrozeb v internetové komunikaci, avšak stále je nutné mít na paměti, že hrozby jsou skutečné, a proto nikdy žádná opatření nebudou dostačující. Avšak je dobré se snažit a posouvat RVP a ŠVP dalšími směry pro zlepšení předávání této problematiky žákům, kteří si budou více vědomi rizik a pomohou tak svým rodičům a starším členům rodiny při možných problémech.

Možné kroky pro zlepšení povědomí o hrozbě sdílení informací na internetu

Jak už zde bylo zmíněno, tak RVP v tomto tématu má nedostatek na poli základních škol. Zaměřuje se spíše produktivní části, které dopomáhají jedinci rozvíjet jeho dovednosti pro lepší uplatnění v profesním životě, popřípadě dává důraz na softwarové hrozby. Bylo by tedy vhodné nastavené očekávané rámce ze středních škol aplikovat také na poli základních škol druhého stupně. To by mělo za následek kladení tlaku na ředitele vzdělávacích institucí a jejich zaměstnanců při tvorbě ŠVP.

Zde by mohl vzniknout problém na poli nedostatku pedagogických pracovníků, kteří by neměli potřebné kompetence. Řešením by mohla být tvorba e-learningového kurzu samotným Národním ústavem pro vzdělávání, popřípadě by se na něm mohla podílet komunita Metodického portálu RVP, kde na toto téma píší články samotní učitelé.

Alternativou e-learningu by mohlo být souhrnné vzdělávací video na platformě Youtube, která díky své popularitě mohla zanechat pozitivní ohlasy a další vývoj při samoučení této problematiky.

Jistým východiskem by mohla být bloková výuka za pomocí pozvaného experta, který by v rámci dvouhodinové dotace vysvětlil žákům základní problematiku tématu a odkázal je na příslušné další zdroje. Současně by mohl být oporou pro pedagoga, kterému by mohl odpovědět na příslušné dotazy a poradit další metody/zdroje, které by dopomohli k případnému řešení problémů.

Je důležité brát na vědomí, že ačkoliv RVP z hlediska rámcových očekávání středních škol a výše je v rámci tématu bezpečnosti sdílení soukromých informací na internetu na dobré úrovni, tak internetové hrozby v tomto odvětví se neustále vyvíjí a mohou nečekaně zasáhnout plnou silou.

Z hlediska ŠVP je pořád co zlepšovat, především zde hrají roli místní pedagogové vzdělávací instituce, kteří mají na starost tyto programy vytvářet a odpovědného vedoucího pracovníka, který je schvaluje.

Zdroje:

CZ.NIC, Akademie. Jak na internet: Počítačová hesla. Metodický portál: Články [online]. 23. 10. 2014, [cit. 2019–05–29]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/19251/JAK-NA-INTERNET-POCITACOVA-HESLA.html>. ISSN 1802–4785.

ČERNÁ, Monika. Úvod do sociální sítí: soukromí. Metodický portál: Články [online]. 05. 03. 2012, [cit. 2019–05–30]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/15079/UVOD-DO-SOCIALNI-SITI-SOUKROMI.html>. ISSN 1802–4785.

ČERNÝ, Michal. Digitální stopy a digitální identita. Metodický portál: Články [online]. 26. 08. 2011, [cit. 2019–05–29]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/12943/DIGITALNI-STOPY-A-DIGITALNI-IDENTITA.html>. ISSN 1802–4785.

FODEMAN, Doug a Marje MONROE, 2009. Safe practices for life online: a guide for middle and high school. Eugene, Ore.: International Society for Technology in Education. ISBN 9781564842480.

HUCLOVÁ, M., VRBÍK, V. 2011. Bezpečně s internetem na základní škole. Arnica 2011, 2, 33–38. Západočeská
univerzita v Plzni, Plzeň. ISSN 1804–8366.

KOŽÍŠEK, Martin a Václav PÍSECKÝ, 2016. Bezpečně n@ internetu: průvodce chováním ve světě online. Praha: Grada Publishing. ISBN 978–80–247–5595–3.

KŘÍŽ, Jaromír. Velký frekvenční slovník počítačů 2003: [obsahuje 10 000 nejfrekventovanějších počítačových slov z oblasti hardware, software a internetu]. Ostrava: Montanex, [2002]. ISBN 80–7225–094–9.

LANE, Carole A., c2002. Naked in cyberspace: how to find personal information online. 2nd ed. Medford, N.J.: CyberAge Books. ISBN 0910965501.

Prigg, M. (2009, Nov 30). EGOSURFING JUST GOT INTERESTING: A NEW TYPE OF WEBSITE LETS YOU SEARCH FOR EVERYTHING ABOUT YOURSELF, SAYS MARK PRIGG. Evening Standard Retrieved from https://search.proquest.com/docview/330361448?accountid=16531

Social engineering; social engineering: Password in exchange for chocolate. (2016, Jun 05). NewsRx Health & Science Retrieved from https://search.proquest.com/docview/1791398125?accountid=16531

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Medium is an open platform where 170 million readers come to find insightful and dynamic thinking. Here, expert and undiscovered voices alike dive into the heart of any topic and bring new ideas to the surface. Learn more

Follow the writers, publications, and topics that matter to you, and you’ll see them on your homepage and in your inbox. Explore

If you have a story to tell, knowledge to share, or a perspective to offer — welcome home. It’s easy and free to post your thinking on any topic. Write on Medium

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store