Soukromí v digitální době
Nacházíme se v technologické době, což s sebou pro nás přináší spoustu výhod, ale také mnohá úskalí. Jedním ze sporných témat je problematika osobního soukromí a práva na něj. Toto téma považuji za velmi zajímavé, proto jsem se mu již věnovala v jedné z příprav v rámci předmětu Učící se společnost. V přípravě jsem se věnovala převážně článku, který obsahoval 10 největších hrozeb pro naše soukromí a data, a krátce i cenám Big Brother Awards, které jsou udělovány společnostem zasahujícím do našeho soukromí. Ve své závěrečné eseji bych svým způsobem chtěla navázat na tuto přípravu, nicméně v eseji se budu zabývat trochu jinými aspekty soukromí. Jako první se budu věnovat tomu, co to soukromí je a jaký na něj mají vliv technologie. Poté se zaměřím na digitální stopy, sociální sítě, cookies a Internet of Things.
Co je to soukromí?
Hned na začátku bych se chtěla pokusit o definici soukromí. Každý z nás může hranice soukromého života vnímat a definovat jinak. Nechci se detailně zabývat tím, jak je soukromí vnímáno z právního hlediska. Ale považuji za důležité zmínit fakt, že právo na soukromí je zahrnuto již v Základní listině lidských práv. Co se týká ochrany osobních údajů přímo v České republice (a Evropské Unii), od roku 2018 platí na území celé EU GDPR, General Data Protection Regulation. Toto nařízení je celosvětově nejvíce uceleným soupisem pravidel k ochraně dat.[1] GDPR v České republice „nahradí současnou právní úpravu ochrany osobních údajů v podobě směrnice 95/46/ES a související zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.“[2]
Chci se zaměřit hlavně na to, jak je soukromí vnímáno námi lidmi. Toto téma zajímalo i profesorku sociologie Christenu Nippert-Eng, která se rozhodla zpracovat studii zaměřenou na zjišťování informací o tom, jak obyčejní lidé vnímají své soukromí a jak se snaží jej chránit. Dle ní je soukromí definováno nedostupností. To, jak moc je informace soukromá, záleží na míře její dostupnosti.[3] Toto chápání soukromí považuji za výstižné, protože se nesnaží o nějakou jasně danou definici, ale dává prostor subjektivnímu vnímání soukromí. To, co vnímá jeden člověk jako čistě soukromou informaci, někdo jiný bere jako informaci, kterou bude rád sdílet s ostatními. Každý z nás má právo si rozhodnout, co má zůstat soukromé a co ne.
Technologie a soukromí
Jak jsem zmínila hned v úvodu eseje, technologie a soukromí jsou dvě oblasti, které jsou v současné době neodlučitelné. Technologie nám mohou ochranu osobních dat usnadnit, zároveň ale jejich použité nese jisté riziko. Data jsou pomocí technologií zaznamenávána, zpracovávána a uchovávána. Pokládám si otázku, jestli nám technologie soukromí dopřávají nebo nám ho naopak svým způsobem berou? Dále bych se tedy v této eseji chtěla zabývat tím, jak technologie figurují v našich životech a jak mohou ovlivňovat naše soukromí. Než se ale začnu věnovat těmto tématům, chtěla bych zdůraznit jednu věc, kterou pokládám za důležitou. V mnoha oblastech hraje podstatnou roli i lidský faktor. Stále je mnoho uživatelů, kteří nejsou dostatečně informováni o tom, jak ICT fungují, a nechávají tak přístupnou spoustu informací. Zanechávají za sebou tzv. digitální stopy, kterým se teď budu věnovat.
Digitální stopy
,,Whatever we do, wherever we are, by living in a media-saturated social world we leave behind footprints of our media use that compile an archive of ,,digital traces“. To some degree we do this consciously; when we upload photographs to or write comments on the timelines of digital platforms, we leave an enduring imprint of our presence there. On the other hand, however, we are often unaware of the process as an (unintended) side effect of our media-related practices.“[4]
Zadáte-li do webového prohlížeče své jméno, je možné, že mezi výsledky se objeví i věci, které byste tam vůbec nečekali. Zkusila jsem to proto sama na sobě. Uvědomila jsem si, že všechny články včetně této eseje, které nahrávám na Medium jako materiály k předmětu Učící se společnost, jsou součástí mé digitální stopy. Nicméně vedle záznamů, které publikuji vědomě, jsem dohledala i informace, u kterých jsem neměla ani tušení, že jsou někde online dostupné. Předpokládám proto, že rozhodně nepředstavuji žádnou výjimku mezi ostatními. Tento pokus bych proto doporučila opravdu každému. Už jen z toho důvodu, aby každý znal podobu své digitální stopy a věděl, co vše se o jeho osobě dá zjistit pomocí pouhého webového vyhledávače. Digitální stopy jsou tedy to, co za sebou zanecháváme v online prostředí. Jsou to veškeré záznamy o uživatelském chování. Mnoho z nás o tomto pojmu nikdy neslyšelo a ani si tak nemohou uvědomit, jaké informace o sobě na webu sdílejí s veřejností. To, jak se chováme, ale nemá vliv jen na nás. Označováním či zmínkami nevědomě vytváříme digitální stopu i ostatním lidem. Pokud je pak někým jiným zveřejněno něco, co nechceme, aby bylo součástí naší digitální stopy, může být i relativně složité se z takového obsahu vyvázat.
Digitální stopy je možné rozdělit na vědomé a nevědomé. Jak již napovídají samotné názvy rozdělení, vědomé stopy vytváříme s tím vědomím, že informace budou poté dostupné větší skupině lidí. Naopak nevědomé stopy vznikají bez našeho vědomého zapříčinění. Vznikají jako sekundární produkt tvorby vědomých digitálních stop.[5] Z každé kategorie vyberu jeden příklad, kterému se budu dále věnovat. Z vědomých stop to budou sociální sítě, z nevědomých cookies.
Sociální sítě
Sociální sítě jsou s technologiemi nerozlučně spjaty, ale nejen s nimi. V současné době existuje mnoho sociálních sítí, každá z nich má většinou své jasně definované zaměření. Sociální sítě fungují na principu sdílení a interakce. S rychlým vývojem technologií se nám i zvyšují možnosti sdílet veškeré dění v našem životě. Během pár sekund pořídíme fotku, napíšeme rychlý popisek a příspěvek sdílíme. To, co vkládáme na jednotlivé sociální sítě, vytváří náš virtuální obraz. A ten se může nebo nemusí shodovat s naším reálným obrazem. Pokud jsme si vědomi toho, jak lze nastavit soukromí na sociálních sítích, může se z takového profilu stát úspěšná a levná forma propagace. Ať už nás jako osob nebo např. jako prezentace vlastního podnikání či výrobků. Pomocí sociálních sítí lze cíleně vybudovat takovou digitální stopu, která by se pomocí jiných prostředků budovala mnohem déle a nejspíš by ani nebyla tak efektivní. Podívejme se ale i na takovou digitální stopu, která vědomá je, ale my figurujeme pouze jako účastníci. Fotku vloží některý z vašich přátel, označí vás, ale nezmění nastavení soukromí a fotku tak nechá dostupnou veřejně. Tohle se může zdát jako nepodstatné, proto můžeme jít ještě dál. Trendem posledních let je sdílet prakticky každý krok svého dítěte. Dříve jsme měli rodinná alba nebo nahrávky, které se sdílely a pouštěly v kruhu rodinném. To už ale neplatí, teď se veškerý obsah nahrává na sociální sítě a sdílí s ostatními. Pokud jsou to „nezávadné“ fotky (např. jak si děti hrají na dětském hřišti), tak nevěřím, že by to někomu v pozdějším věku vadilo. Nicméně ne každý dokáže odhadnout, co vhodné je a co už ne. Poté jsou pak sdíleny i fotky, které by měly zůstat opravdu jen v tom rodinném albu, které budou v budoucnu potenciálně vnímány vyobrazenými osobami velmi negativně.[6]
Teď bych se chtěla věnovat osobám, které své soukromí exponují záměrně. Vystavěli své živobytí na sdílení soukromého života se všemi, kteří mají zájem sledovat aspekty života někoho jiného. Hovořím o tzv. influencerech, tedy o lidech, kteří svojí tvorbou dokáží ovlivňovat masy. Název výmluvně vzniknul z anglického slova „influence“, což v překladu znamená vliv. Mezi influencery je možné zařadit osoby, které sdílí svůj obsah na platformách jako je Youtube, Instagram nebo tvoří vlastní blog. Většinou ale nezůstávají jen u jedné sociální sítě. Na jedné začnou a jakmile se začne rozrůstat pole fanoušků, rozšíří i své vlastní pole působnosti. Influenceři se většinou zaměří na jednu oblast, kam svoji tvorbu směřují. Může to být kupříkladu zdravý životní styl, cvičení, světové dění, móda nebo počítačové hry. Jakmile mají dostatek ,,followerů“ (sledujících), jejich tvorba jim může začít vydělávat až do takové míry, že už se poté živí jen svým blogem nebo tím, že přidávají různá videa na Youtube. Mluvíme poté o tzv. placeném partnerství. Tento obchodní vztah uzavírají influenceři s různými společnostmi a spočívá v propagaci nějakého produktu či služby. Influencer za to na základě předchozí dohody získá buď peněžní částku, produkt nebo službu.[7] Protože je toto odvětví veřejně známých osob relativně mladé, ještě se naplno neprojevily možné důsledky takového sdílení svého svoukromého života. U některých to totiž vše začalo již v mladém věku a jak dospívali, začali si uvědomovat negativní dopady takového počínání na jejich život. Ačkoliv je možné svůj obsah vložený na platformy smazat, nikdy se nemůžeme být jisti, že se nachází opravdu jen na tomto jenom místě. Nikdy totiž nevíme, zda si již někdo tento obsah neuložil. Proto je podle mého názoru velmi důležité si pečlivě promyslet, jestli takový krok chceme podniknout a opravdu celému světu odhalit jednu nebo více částí našeho života. Ať se ale rozhodneme jakkoliv, můžeme se shodnout na tom, že je to velmi výdělečný byznys. Pokud jsme tedy dosud předpokládali, že soukromí není něco, co by se dalo finančně vyčíslit, influenceři tento předpoklad vyvrací. Toto se samozřejmě netýká všech, jsou i tací, kteří ze svého soukromí odhalují minimum, a přesto jsou populární a lidé je sledují. Vše je tedy jen o tom, kolik toho kdo chce veřejně ukázat a co si naopak chtějí ze svého života uchránit.
Cookies
V návaznosti na GDPR, které se věnuje ochraně dat, se chci nyní zabývat tzv. cookies. GDPR totiž upravuje i to, jakým způsobem jsou cookies zaznamenávány a zpracovávány. Jistě jste si všimli, že při otevření nějaké webové stránky se objeví upozornění, že web používá cookies. Víme ale všichni, s čím v těchto oknech souhlasíme? Cookies jsou textové soubory, které obsahují záznamy o uživatelském chování. Tato data jsou později analyzována a webové stránky si tak na jejich základě dokáží vytvořit statistiky takového uživatelského chování a přizpůsobit vzhled či funkce stránky tak, aby pomocí těchto úprav zvýšily svoji návštěvnost či prodej nabízeného zboží. Na analýze cookies je vystavěná webová analytika. Vše, co na webu děláme, se zaznamenává. Cookies pro nás mohou znamenat to, že webové prostředí bude více personalizované, a tím pádem uživatelsky příjemnější.[8] Také to ale může znamenat, že pokud si nezablokujeme zobrazování reklam, po nějakou dobu nás budou pronásledovat věci, které jsme si prohlíželi. Předpokládá se, že pokud se na něco díváme (nebo to dokonce přidáme do nákupního košíku), máme o to zájem a při delším vizuálním kontaktu se zbožím se do eshopu vrátíme a to zboží koupíme. Je to tedy jistá forma manipulace. Veškerá naše online aktivita je tak monitorována a následně analyzována. Otázkou zůstává, jak velký zásah do našeho soukromí cookies reálně představují. Ač mohou být data anonymizována, stále se někde nachází záznamy o každém našem kliknutí, ke kterým mají přístup cizí lidé.
Internet of Things
Protože považuji zaznamenávání a sběr dat za diskutabilní téma, chtěla bych v něm pokračovat a na předchozí text pojednávající o cookies navázat zamyšlením na téma Internet věcí (anglicky Internet of Things, zkráceně IoT) a tím, co pro nás znamená.
,,The internet of things (IoT) is a computing concept that describes the idea of everyday physical objects being connected to the internet and being able to identify themselves to other devices.“[9]
Nejspíš si to ani neuvědomujeme, ale všechna menší nebo větší elektronické zařízení jsou součástí IoT. Internet of Things tvoří elektronická zařízení vybavená senzory, softwarem a připojená k internetu. Přestože je slovo internet součástí IoT, rozdíl mezi IoT a internetem tkví v tom, že IoT funguje i bez lidského zásahu. Zařízení v IoT spolu navzájem komunikují a tvoří tak širokou síť, ve které se pohybují sesbíraná data. Data jsou sbírána, následně analyzována a stejně jako u cookies jsou tak vytvářeny informace o našem chování.[10] Na rozdíl od cookies, které nalezneme pouze v online prostředí, elektronická zařízení o nás sbírají informace i během okamžiků, kdy máme pocit, že jsme off-line. Možná to může pro někoho znít děsivě, ale pravdou zůstává, že tato komunikující síť nám může v mnoha ohledech usnadnit život. Já sama používám doma robotický vysavač a na zápěstí nosím chytré hodinky. Hodinky jsem si pořídila proto, že mě lákalo mít přehled o své denní aktivitě, a hlavně se mi líbila myšlenka, že se mi budou zobrazovat veškeré notifikace přímo na mém zápěstí. Jsem si ale vědoma i toho faktu, že prakticky celou dobu, co je nosím, jsem sledována. Hodinky zaznamenávají můj každý pohyb, ale také např. i můj srdeční tep.
Vedle možnosti usnadnění našeho života ale figuruje i jisté riziko úniku a následného zneužití sesbíraných dat. Pokud je to možné, snažím se vždy nastavení upravit tak, aby má zařízení sbírala co nejméně dat. Potom samozřejmě mohou vyvstávat pochybnosti o tom, zda takové nastavení opravdu něco změní. To už bych se ale ubírala cestou spekulací, což v této eseji není mým cílem.
Na IoT staví i koncepty Smart cities nebo inteligentních aut. Protože se města postupně rozrůstají a stejně tak se vyvíjí technologie, myšlenka chytrých měst nabírá na velké popularitě. Chytré město by mělo co nejvíce využívat potenciál dostupných zdrojů pro zkvalitnění a zjednodušení života jeho obyvatel. Pokud máte pocit, že tento koncept je zatím pořád v plenkách, ráda vás vyvedu z omylu. V mnoha městech se již zavádí např. chytré parkování, důraz na snižování emisí a úsporu energií, veřejná Wi-Fi síť nebo aplikace pro usnadnění orientace. Z chytrých měst jmenuji Barcelonu, Vídeň, Malmö nebo Heidelberg.[11]
Závěr
Technologie v našich životech hrají neodmyslitelnou roli. Protože je ale používáme prakticky v každém aspektu našich životů, je nutné se zabývat i tím, jak technologie mohou ovlivňovat to, co považujeme za soukromé. Pracuji v oblasti IT bezpečnosti, proto jsem si plně vědoma rizik, které pro naše soukromé informace mohou technologie představovat. Pokud ale odhlédneme od možných rizik, uvidíme, že technologie naši společnost obohacují v nespočtu směrů a umožňují nám takové věci, které by bez nich nebylo možné uskutečnit. Některé technologie jsou ale natolik mladé, že jsme se ještě nenaučili je využívat tak, abychom z nich dokázali vytěžit maximum a zároveň by byla rizika úniku dat na co nejnižší úrovni. Ve své závěrečné eseji jsem se zabývala pouze některými příklady, kdy mají technologie nějaký konkrétní vliv na naše soukromí. Zaměřila jsem se hlavně na takové oblasti, které se mě osobně přímo dotýkají nebo je alespoň považuji za natolik zajímavé, že si z mého pohledu zaslouží být rozpracovány více do detailu.
Použité zdroje:
[1] Co je GDPR a jak bude aplikováno v Česku. In: GDPR [online]. [cit. 2019–05–22]. Dostupné z: https://www.gdpr.cz/gdpr/co-je-gdpr/
[2] Co je GDPR a jak bude aplikováno v Česku. In: GDPR [online]. [cit. 2019–05–22]. Dostupné z: https://www.gdpr.cz/gdpr/co-je-gdpr/
[3] NIPPERT-ENG, Christena. Islands of Privacy [online]. Chicago: University of Chicago Press, 2010 [cit. 2019–05–22]. ISBN 9780226586526. Dostupné z: https://eds.b.ebscohost.com/eds/ebookviewer/ebook/bmxlYmtfXzMzNjc3OF9fQU41?sid=237d3604-0d49-421f-b4ca-3e8d62a2886e@pdc-v-sessmgr05&vid=3&format=EB&rid=12
[4] HEPP, Andreas, Andreas BREITER a Thomas n. FRIEMEL. Digital Traces in Context: An Introduction. International journal of communication (Online) [online]. 2018, , 439–449 [cit. 2019–05–22]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/322819386_Digital_Traces_in_Context_An_Introduction
[5] Digitální stopa. In: Internetem Bezpečně [online]. INTERNETEM BEZPEČNĚ [cit. 2019–05–22]. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/dobre-vedet/digitalni-stopa/
[6] PŘIKRYLOVÁ, Anežka. Online identita jako značka: aplikace teorie emoční práce na profilech vybraných uživatelů online sociálních sítí. Brno, 2018. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. Mgr. Jakubu Mackovi, Ph.D.
[7] SMEJKALOVÁ, Kateřina. Kateřina Smejkalová: O fenoménu influencerů. In: Novinky.cz [online]. BORGIS, 2018 [cit. 2019–05–23]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/kultura/salon/465573-katerina-smejkalova-o-fenomenu-influenceru.html
[8] Cookies. In: GDPR [online]. [cit. 2019–05–23]. Dostupné z: https://www.gdpr.cz/gdpr/heslo/cookies/
[9] Internet of Things (IoT). In: Techopedia [online]. [cit. 2019–05–23]. Dostupné z: https://www.techopedia.com/definition/28247/internet-of-things-iot
[10] YANG, Yuchen, Longfei WU, Guisheng YIN, Lijie LI a Hongbin ZHAO. A Survey on Security and Privacy Issues in Internet-of-Things. IEEE INTERNET OF THINGS JOURNAL [online]. 2017, 4(5), 1250–1258 [cit. 2019–05–23]. DOI: 10.1109/JIOT.2017.2694844. ISSN 23274662. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/316173391_A_Survey_on_Security_and_Privacy_Issues_in_Internet-of-Things
[11] Smart City [online]. Economia [cit. 2019–05–23]. Dostupné z: https://service.ihned.cz/smartcity/
