Spekulativní design jako nástroj pro inovace ve vzdělávání
Jediná jistota v dnešním světě je, že dochází k neustálým změnám. Jsme na to ale připraveni? Nedržíme se stále nějakých platných „fungujících“ vzorců? Máme strach snít o zcela jiné představě budoucnosti? Bojíme se proto, že nebudeme vědět, jak se s novou situací vypořádat, nebo jak ji řešit? Nebylo by vhodnější si spíše snažit představovat různé budoucnosti a snažit se na ně připravit, než se jich obávat v momentálních strukturách? Spekulativní design je tohoto názoru, že imaginování nás může lépe připravit na budoucnost a zároveň poukázat na to, co bychom mohli měnit, možná už i teď. Spekulativní metody jsou poměrně silným nástrojem v tomto stylu přemýšlení.
Spekulativní design a vzdělávání?
„Všichni lidé jsou designéři, naše schopnost designování je jednou z charakteristických vlastností člověka“[1] (Stables, 2012). Možná si to neovědomujeme, ale v každém našem rozhodnutí je v podstatě design. Stojí za tím „co a jak se děje v každém jednotlivém vybudovaném prostředí, ve kterém žijeme“ [2] (SpeculativeEdu & Mitrović, 2019), jak uvádí kritik designu Cameron Tonkinwise. Tudíž se nabízí, že bychom tyto kompetence býti designéry měli propisovat i ve vzdělávání a kultivovat je.
Spekulativní metody vycházejí z estetiky a kritiky. V tomto textu pracujeme se spekulativním designem jako s inkluzivním přístupem ve vzdělávacím kontextu, konkrétně v terciálním vzdělávání. (Helgason, Hanna, et al., 2020) Chápeme tento přístup po vzoru Tonkinwiseho:
“Spekulativní kritický design, pokud jde o formu sci-fi zaměřené na design, může být v nejlepším případě aplikovaným příkladem filozofie designu, který vysvětluje, jak návrhy materializují určité druhy budoucností, a/nebo dodává určitým druhům budoucností věrohodnost tím, že konkretizuje jejich navržené sociotechnické materiální postupy.“[3] (Mitrović et al., 2021)
Metody spekulativního, kritického a fiktivního designu zpochybňují konvenční postupy designu. Každý se může podílet na designu, který neprobíhá pouze v přítomnosti, ale má přesah do budoucnosti. Imaginuje svět nejen jak by „měl vypadat“, ale jak by „vypadat mohl“. (Helgason, Hanna, et al., 2020) Řeší tzv. wicked — zapeklité problémy, které většinou nemají jednoduché řešení, jelikož se jedná o komplexní, globální témata, jako např. udržitelnost či socio-ekonomické problémy. Spekulativní design rozvíjí design služeb, který má také za cíl dojít k lepší budoucnosti díky kolektivnímu přičinění. Spekulace navrch přináší komplexnější, udržitelnější a alternativnější pohled s vizemi do budoucnosti. (Villari, 2022)
Přístup spekulativního designu přináší diskurzivní a reflexivní pohled jak pro praxi, tak teorii. Pomáhá zkoumat různé alternativní stavy bytí a jednání, což může vést k hlubšímu porozumění například co se týče kontextuálních, politických a kulturních faktorů. To všechno jsou aspekty, které mají vliv na design, na to, jak vypadají produkty a služby. Jaké mají důsledky a dopady na celý svět. (Helgason, Hanna, et al., 2020) „Design kritizuje (současnost) tím, že vytváří (budoucí) alternativy.“ (Tonkinwise, 2015) Díky imaginaci se dokážeme lépe oprostit od nynějších zvyklostí. Mnohdy skrze kritiku současných služeb či produktů dokážeme poukázat na nedostatky, které je třeba v budoucnosti podchytit (Schulte & Hornecker, 2022). Dokonce někteří odborníci spekulativní design označují jako přístup předvídající problémy, který hledá proaktivní řešení pro budoucnost (Francisco & Morais, 2024). Kde jinde než ve vzdělávání kultivovat tento styl myšlení, konání?
Spekulativní metody bychom mohli využívat více způsoby. Prvně se jedná o nějaké kritické, kreativní myšlení, které je možné rozvíjet, tvořit a na základě toho participovat ve společnosti a hledat inovativní řešení. Druhý způsob je využívat tento přístup k přehodnocování vzdělávacího systému na základě inovací.
1) Rozvoj spekulativních kompetencí v terciálním vzdělávání
Spekulativní design byl implementován převážně do učebních plánů v rámci uměleckých a designérských škol (zejména na západoevropských univerzitách). Naštěstí se šíře aplikování spekulativního designu zvětšuje, hlavně v oblastech, kde se klade důraz na představy o produktech a službách, což souvisí také s využíváním technologií. Stále častěji dochází k uplatnění designu v oborech jako je informatika, inženýrství či společenské vědy. (Helgason, Hanna, et al., 2020)
Potřebujeme více ekocentrického myšlení na místo egocentrického. Vlivem naléhavosti klimatické krize s potřebou hledat řešení vznikly různé vzdělávací přístupy včetně ekopedagogiky, postantropocentrického a posthumánního myšlení, ale také planetární obrat v designu. Cílem těchto přístupů, je řešit toto globální téma během každodenních situací. (Nørgård & Holflod, 2024)
V rámci vysokoškolského vzdělávání je třeba “zlepšit rámce a metodiky pro hodnocení našich současných postupů a zvážit stav a perspektivy žádoucích a preferovaných budoucností pro nás všechny, lidské i více než lidské bytosti, v celoplanetární a pluriversální perspektivě.” (Nørgård & Holflod, 2024) „Tyto činnosti mohou vést k hlubšímu pochopení například kontextuálních, politických a kulturních faktorů, které ovlivňují činnost designu, a následně k zamyšlení nad možnými důsledky a dopady způsobenými uvedením nových produktů a služeb na svět.“ (Helgason, Smyth, et al., 2020)
Všichni se shodnou na tom, že je třeba učinit změnu, nicméně strategie docházející k řešení se již liší. Část se vydává spíše směrem k žánrovou fikci — hopepunku — což je přístup, který vychází ze současných spekulativních hnutí a estetiky o spekulování. Cílem je zlepšování světa s nelhostejností k udržitelnosti pro další generace. Hopepunk se toho snaží dosáhnout skrze optimismus, spolupráci, budování komunit, odmítání apatie a ztělesňování radikální naděje. (Nørgård & Holflod, 2024)
Anke Schwittay (Schwittay, 2021) např. zvolila cestu pomocí kreativity, skrze kterou přibližuje zapeklité problémy a zároveň díky designovým workshopům dává naději na nějaká řešení. Její kniha Creative universities — Reimagining Education for Global Challenges and Alternative Futures přichází s možnostmi, jak do výuky zakomponovat aktivity podporující přemýšlení o alternativních budoucnostech. Návrhy aktivit do výuky lze prohlédnout i zde: https://www.creativeuniversities.com/teaching-resources.
Schwittay, tak i další odborníci se snaží předejít tomu, aby studující byli paralyzováni nedosažitelnými řešeními (nejtypičtěji spojené s globálním oteplováním) a tím pádem se stali pasivními ohledně tohoto tématu. Skrze workshopy a utopické imaginování lze odbourat tyto strachy a spíše se upnout k hledání řešení (Hull, 2019). Tímto směrem se i ubíhá mimo hopepunk i solarpunk a další utopické přístupy, které jsou sice dosti abstraktní, ale skrze metody spekulativního designu dostávají hmatatelný obraz. (Nørgård & Holflod, 2024)
„ Zoufale potřebujeme příběhy, které se pohybují mimo apokalypsu jako konečný bod.“ (Hull, 2019)
Solarpunk je životní styl i kulturní hnutí, které směřuje k zelené, ekologické budoucnosti, a to skrze odstranění fosilních paliv ve prospěch solární energie a využívání biotechnologií. V kontrastu s hopepunkem, který zahrnuje větší škálu řešení než jen absolutní optimismus či totální zoufalství, solarpunk má jasnou cestu. Výhodou hopepunk přístupu je, že se neupíná pouze na klima, ale hledá cestu k nadějnějším světům, místu pro život. (Hull, 2019) Hopepunk není naivní optimismus, nebo čistě nadějný stav — je to aktivní volba „učiněná s plným sebeuvědoměním, že věci mohou být bezútěšní nebo dokonce upřímně beznadějné, ale vy přesto budete dál doufat, milovat, být laskaví“ (Nørgård & Holflod, 2024).
„Chci, aby moji studenti tyto [spekulativní] knihy četli[4]. Chci, aby věděli, že budou mít budoucnost — pokud na ní budeme pracovat, společně, teď. Chci, aby měli knihy, které dávají prostor k rozhovoru o smutku, o selhání a o budoucnosti.“ (Hull, 2019)
2) Přehodnocování vzdělávacího systému univerzit
Možná nestačí implementovat spekulativní metody do výuky, ale i celý vzdělávací systém vyžaduje inovace, chce-li držet krok s dobou. „Přijetím holističtějšího a optimističtějšího přístupu se mohou vysokoškolské instituce lépe připravit na budoucí výzvy a vytvořit preferovanější a žádoucí budoucnost pro lidi i planetu.“ (Nørgård & Holflod, 2024)
Spekulativní metody nám pomohou se oprostit od současných trendů, skrze využití utopického myšlení a touhy (Nørgård & Holflod, 2024) např. skrze pluriverzální celoplanetární design (viz Escobar) můžeme dojít k alternativnějším budoucnostem. „Je naléhavě nutné rozvíjet a představovat divočejší a širší utopie vysokoškolského vzdělávání, které pouze “nepředpovídají” budoucnost nebo neukazují na “pravděpodobné” budoucnosti, ale spíše nás nutí zabývat se rozmanitými “možnými” budoucnostmi — dokonce i těmi, které by mohly být zpočátku považovány za “absurdní”. Utopie by měla být chápána jako metoda nikoliv cíl, je to něco o co je třeba usilovat, ne však budovat. (Nørgård & Holflod, 2024)
Významným zdrojem pro pochopení této problematiky je kniha Alternative Universities: Speculative Design for Innovation in Higher Education od David J. Staleyho. Poukazuje na to, že inovace ve vzdělávání jsou nevyhnutelné, chtějí-li si obhájit a udržet svou existenci. Ve své knize navrhuje několik inovativních změn v oblastích jako je organizace univerzit, forma učení, technologií. My se jen okrajově dotkneme některých konkrétních návrhů. Navrhuje, že by univerzity měli víc fungovat jako společnost, podnik (business), aby se staly efektivnějšími i skrze náklady. (Staley, 2019)
Velkou roli v inovativních myšlenkách ve vzdělávání hrají technologie. Otázky, jak v budoucnosti využívat AI, nebo jaké nové technologie mohou změnit celý přístup ke vzdělávacímu procesu, jak z pohledů studujících, tak pedagogů, jsou velmi na místě (Cerratto Pargman et al., 2023). Univerzita není ohraničena zdmi budov, online komunikace dovoluje mnoho. Staley (2019) navrhuje koncept Nomádských univerzit, nezáleží na umístění, odkudkoliv se může kdokoliv vzdělávat.
SpeculativeEdu byl projekt, který měl za cíl zmapovat spekulativní metody a nástroje používané v kontextu otázek ohledně budoucnosti vzdělávání. Zaměřoval se kritickým pohledem hlavně na vztah mezi technologiemi a společností skrze vzdělávací zkušenosti. Výstupem se stala kniha, ze které pochází následující diagram. Popisuje, jak je třeba obsáhnout přemýšlení o alternativních budoucnostech komplexně, z různých úhlů pohledů.
Formou učení Staley (2019) nemyslel pouhé online vzdělávání či digitální nomádství, ale navrhuje aplikovat v rámci výuky více interdisciplinárních projektů. Nabízí se zde poskytování mentorství napříč studujícími. Své výsledky pak studující prezentují na svých portfoliích. Staley razí tezi, že je třeba podporovat studující brát si tzv. „gap year“ mezi akademickými roky strávené na univerzitě, aby si odpočinuli od akademického soutěžení a plnění zkoušek.
Terciální vzdělávání si prochází krizí, nejen finanční. Technologie nutí přemýšlet nad měnícími se rolemi učitelů i studentů, nad formami učení. Univerzity čelí konkurentům jako je unschooling, učení z netradičních zdrojů či obecně neformální vzdělávání. Přesto to asi nejsou MOOC kurzy, které ohrožují životnost univerzit, ale spíše přesvědčení lidí, že univerzity k životu nepotřebují. Univerzity potřebují naléhavě inovovat přístupy, aby si dokázali udržet renomé a transformovat společnost. Čelí mnoho výzvám, přesto je nutné, aby si dokázali prosadit, co je smysl a účel vysokoškolského vzdělávání, v čem se odlišují od jiného typu vzdělávání. Neexistuje jedna idea ideálních univerzit, kterými by se měli všechny instituce řídit. „Inovativní instituce jsou ty, které zkoumají existenční možnosti univerzity.“ (Staley, 2019)
Každý z nás je designer, který se podílí na tom, jak vypadá, „funguje“ naše Země. Někdy bývají designéři označování za optimisty, když vytvářejí dokonalé představy o budoucnosti, tudíž vznikají idealistické utopické budoucnosti (Tonkinwise, 2015). Ukazuje se však, že to je právě to, co nám může pomoci v pochopení komplexnějších problémů, např. díky metodám spekulativního designu, který se neomezuje pouze na současné možnostmi, ale hledí vpřed. I my bychom neměli být uzavřeni ve svých momentálních časových bublinách. Podoba vzdělávání, vzdělávací design má vliv na to, jací absolventi ze škol vycházejí. Design podmiňuje určité typy lidí, nějaký způsob myšlení, způsob lidského bytí. Proto se ukazuje jako velmi funkční využívat spekulativní přemýšlení ve výuce, předcházet strachu z budoucnosti skrze imaginování alternativních řešení. Celkově je třeba podporovat inovace ve vzdělávání, aby univerzity drželi krok s dobou. Metody spekulativního designu pomáhají se připravit na přicházející výzvy budoucnosti ve vzdělávání.
„Zejména designéři hrají významnou roli při navrhování lidského života, a to jak v koncepci našeho světa, tak ve způsobu, jakým se pohybujeme v jeho prostoru reality. […] Je zřejmé, že mnohostrannost a transformační povaha designu z něj učinily mocnou sílu při utváření reality.“ (Francisco & Morais, 2024)
Zdroje
Cerratto Pargman, T., Lindberg, Y., & Buch, A. (2023). Automation Is Coming! Exploring Future(s)-Oriented Methods in Education. Postdigital Science and Education, 5(1), 171–194. https://doi.org/10.1007/s42438-022-00349-6
Francisco, P. B., & Morais, R. (2024). Understanding the Intricate Relationship between Design and Reality: A Semiotic Case Study Analysis of the Influence of Design in the Creation of Reality. The International Journal of Design in Society, 18(2), 19–41. https://doi.org/10.18848/2325-1328/CGP/v18i02/19-41
Helgason, I., Hanna, J., Auger, J., Encinas, E., & Smyth, M. (2020). Speculative Design in Education: Mapping the Landscape. https://www.napier.ac.uk/~/media/worktribe/output-2748285/speculative-design-in-education-mapping-the-landscape-accepted-version.pdf
Helgason, I., Smyth, M., Encinas, E., & Mitrovic, I. (2020). Speculative and Critical Design in Education: Practice and Perspectives. 385–388. https://doi.org/10.1145/3393914.3395907
Hull, A. (2019, listopad 22). Hopepunk and Solarpunk: On Climate Narratives That Go Beyond the Apocalypse. Literary Hub. https://lithub.com/hopepunk-and-solarpunk-on-climate-narratives-that-go-beyond-the-apocalypse/
Mitrović, I., Auger, J., Hanna, J., & Helgason, I. (Ed.). (2021). Beyond speculative design: Past — present — future. SpeculativeEdu.
Nørgård, R. T., & Holflod, K. (2024). (No) Hope for the future? A design agenda for rewidening and rewilding higher education with utopian imagination. International Journal of Educational Technology in Higher Education, 21(1), 30. https://doi.org/10.1186/s41239-024-00456-3
Schulte, B. F., & Hornecker, E. (2022). Care Stories: Understanding People’s Hopes and Fears for Technologies of Care through Story Elicitation. Proceedings of the 25th International Academic Mindtrek Conference, 117–128. https://doi.org/10.1145/3569219.3569309
Schwittay, A. (2021). Creative universities: Reimagining education for global challenges and alternative futures. Bristol University Press.
SpeculativeEdu, & Mitrović, I. (2019, červenec 22). Cameron Tonkinwise: Creating visions of futures must involve thinking through the complexities. SpeculativeEdu. https://speculativeedu.eu/interview-cameron-tonkinwise/
Stables, K. (2012). Designerly Well-being: Implications for pedagogy that develops design capability. 20.
Staley, D. J. (2019). Alternative universities: Speculative design for innovation in higher education. Johns Hopkins University Press.
Tonkinwise, C. (2015, srpen 21). Just Design. Medium. https://medium.com/@camerontw/just-design-b1f97cb3996f
Villari, B. (2022). Designing Sustainable Services for Cities: Adopting a Systemic Perspective in Service Design Experiments. Sustainability, 14(20), 13237. https://doi.org/10.3390/su142013237
[1] Originální text: all human beings are designers — that our design capability is one of the defining characteristics of being human.
[2] “how of every single thing in every one of the built environments in which we dwell”
[3] Speculative Critical Design, insofar as it is a form of Design-focused Science Fiction, can be, at its best, an applied example of design philosophy, explicating how designs materialise particular kinds of futures, and/or lending particular kinds of futures plausibility by fleshing out their designed socio-technical material practices
[4] Konkrétně autor zmiňuje knihu Blackfish City od Sama J. Millera
