Střet kompetencí potřebných pro 21 století a toho, co nás ve škole učí.
Nikde nejsou přesně definované, přesto je mnoho lidí vnímá podobně. Kompetence pro 21 století se točí kolem informací a dle některý také kolem počítačů a dovedností týkající se IT. Dle těch co očekávají 3. světovou by to pak byla schopnost obrany a přežití a dovednosti pěstování vlastního jídla, to je ale trochu jiná kapitola.
Vzhledem k tomu, že nejsou kompetence jasně definované, nejsou ani žádné oficiální studie a výzkumy, zda jsou rozvíjeny tak, jak mají být. Respektive, abych to zde uvedla na pravou míru, RVP stnovuje kompetence, ty jsou však velmi obecné : kompetence k učení, kompetence komunikativní, kompetence k řešení problémů, kompetence sociální a personální, kompetence občanské a kompetence pracovní. Proto nelze považovat tyto kompetence jako klíčové pro 21 století. Co se musí NUV nechat je, že poskytuje poměrně komplexní manuál.
Dle profesora Tonyho Wagnera lze těchto kompetencí definovat 7, podrobněji se jim pak věnuje ve své knize The Global Achievement Gap: Why Even Our Best Schools Don’t Teach the New Survival Skills Our Children Need-And What We Can do About It.
Tony Wagner tedy definuje tyto kompetence:
- kritické myšlení a schopnost řešit problémy;
— Tuto kompetenci snad nikdo nezpochyňuje, dalo by se diskutovat že se jedná o univerzálně nutnou kompetenci, a nutnou nejenom pro 21, i když je informací mnohem více. Skutečně ale školy, vezměmě si za příklad ty základní, rozvíjí tyto kompetence? Ačkoliv není jednoznačná odpověď na tuto otázku, i když si asi všicni myslíme to své, pokusila se Tereza Rejlová ve své bakalářské práci zjistit situaci alespoň na jedné škole. V rámci své práce prováděla výzkum, z důvodu neexistující komplexní studie zde uvedu alespoň její zjištění.
Na základě provedeného výzkumu jsem došla k závěru, že učitelé, v jejichž hodinách jsem výzkum prováděla, u žáků schopnost kriticky myslet spíše nerozvíjí. Jejich metody a strategie spadají spíše do tradičního pojetí výuky, aktivní zapojení žáka do výuky není tak časté. Učitel musel většinou žáky k odpovědím vybízet, nebo je k aktivní činnosti motivovat.
Obecně, když si zavzpomínáme, jakou část výuky oproti té frontální činily diskuse…?
2. spolupráce v rámci sítě a její cílevědomé využití k vlastnímu poznávání;
Tato kompetence věřím, že je na základních školách v současné době rozvíjena uspokojivě. Jistě budou regionální rozdíly, ale alespoň už není v celé škole 1 počítač v knihovně. Rozvíjení této kompetence musím ale hodnoti na základě své zkušenosti, která není tak aktuální. Nevím nakolik je tato činnost podporována ve školním prostředí, minimálně je ale pozitivní že část žáků tuto kompetenci rozvíjí samostatně pomocí hraní videoher. (Proč videohry ano)
3.svižnost a adaptabilita;
Adaptabilita, většina žáků se skutečně v průběhu základní školy adaptuje, ale adaptuje se na to že má poslouchat, dělat co se mu řekne, a víceméně sedět na zadku aby bylo pro učitele příjemné učit. (založeno na vlastní zkušenosti a z observací hodin v rámci praxe na PDF MU) A co se svižnosti týče, i když není myšlena ta fyzická, možná snad jen ta je rozvíjena v rámci TV.
4.iniciativa a podnikavost;
5.efektivní mluvená i psaná komunikace;
Pokud by se jednalo o psané a mluvené slovo, základní škola by je skutečně velmi rozvíjela nesčetnými slohovými pracemi, referáty a projekty. Jedná se však o efektivní komunikaci? Možná potřeba nejrůznějších výmluv žákům skutečně zdokonaluje efektivní mluvenou komunikaci, co se psané týče, nemůžu hodnotit. Samozřejmostí je, že se učí psaní formálních dopisů, životopisů a motivačních dopisů, troufám si ale říci, že značně okrajově.
6.schopnost nalézat a analyzovat informace;
Tato kompetence je dokonale splněna z jedné poloviny, dokonale opomíjena z té druhé. I když ani toto tvrzení není obecně pravdivé.
Na jedné straně je velmi podporované vyhledávání informací pro plnění domácích úkolů, projektů a v rámci samostudia. Zčásti snad i analyzování informací pro svou použitelnost, i když si troufám říci že předmět věnovaný se čistě analýze informací nemá bohužel na základní škole své místo.
Na druhé straně je ještě stále zažité nadměrné memorování na úkor možnosti vyhledat informace. (Doteď si pamatuji škálu tvrdosti, hlavní města států, jaké jsou znaky člověka vzpřímeného a co má v sobě buňka roslinná a živočišná)
Také si pamatujete na větu : to si musíte pamatovat, nikdy nebudete mít neustále po ruce kalkulačku / slovník/ encyklopedii/mapu..? I při testech byl svátek když jsme mohli použí atlas či slovník.
7.zvídavost a představivost.
K bodům 4 a 7 nemám srdce se vyjadřovat.
I když vím že je tento článek založen spíše na pozorování a vlastní zkušenosti, už v úvodu jsem poukázala na neexistenci objektiních studií. Je pochopitelné že toto je velmi těžko uchopitelné a ještě hůře měřitelné téma. Pozitivní zprávou ale je, že čím vyšší stupeň studia, tím lepší budování těchto kompetencí.
Aby tu nezazněla jen kritika na školský systém, je nutno vzdát hold těm odvážlivcům, kteří mají alespoň sílu to zkusit, jít proti zažitým standardům a výuku zkusit pozměnit a učinit jí zajímavou.
