Stane se alternativa mainstreamem?

Spousta vzdělávacích programů, které neleží v oblasti formálního vzdělávaní, se nazývá alternativními, právě jen z tohoto důvodu. Je pravdou, že za poslední století školní výuka doznala velkých změn pro učitele i žáky, ale formalizované vzdělávání již brzy přestane stačit.

Profesor Ken Robinson ve své přednášce „Do schools kill creativity?“ prohlásil, že „děti jsou rozenými umělci, problém je, že z toho vyrostou“. Naznačuje tím, že současný vzdělávací systém produkuje absolventy jakoby podle šablony. Ta šablona je výhodná hlavně pro evaluaci efektivity vzdělávacího procesu. Ale nabízí se otázka, jestli je to výhodné pro studenta či žáka. Sám Robinson poukazoval na to, že téměř všude v civilizovaném světě je ve školách stejná hierarchie předmětů. Začíná matematikou a jazyky, následují humanitní předměty a až na konci umění.

Trochu to odporuje pojímání vzdělávání, které si klade za cíl vzdělávat člověka holisticky. Podle zmiňované hierarchie to spíš působí tak, že vzděláváme pouze levou hemisféru mozku. Zbytek těla je pouze jejím dopravním prostředkem. To je také důvod, proč mnozí kreativní lidé nevěří, že mohou hodnotně přispět společnosti tím, co umějí a co je těší. Zvlášť pokud jejich oblast zájmu je v hierarchii dole.

I proto pravděpodobně bude pokračovat trend individualizace a dynamizace vzdělání. Rámcové vzdělávací programy pravděpodobně přestanou být pouze přílepkem. Klasická hierarchie předmětů již nebude stačit. Její podoba je historická a výhodná byla hlavně pro industriální období. Dnes už je však doba informační, která vyžaduje spíše pěstování klíčových kompetencí při práci s informacemi. A to se formální vzděláním pravděpodobně naučit nepůjde.

Každý student má jiné předpoklady, jiné zájmy a jiné možnosti. Navíc se stále předpokládá, že všichni studenti začínají na stejné startovní čáře. Zní to jako fér jednání, ovšem do chvíle, než učitel zjistí, že se mu „do sprintu na 100 metrů dostali koulaři“.

Vzhledem k nedostatku učitelů je však nepravděpodobné, že by se pro individuálnější výuku zmenšovaly třídy. V každé případě každý skutečný „dědic Komenského“ se své žáky snaží poznat co nejvíce. Právě díky tomuto přístupu pedagog snáze odhalí slabé stránky i talenty jednotlivých žáků.

A znát jejich záliby by mělo být naprosto samozřejmé.

Do schools kill creativity? | Sir Ken Robinson, 2005. In: YouTube [online]. 2007–01–06 [cit. 2019–05–07]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=iG9CE55wbtY