Stopy jsou nám v patách

Zdroj obrázku

Patrně většina z nás se již v životě setkala se „záhadným“ pojmem digitální stopa. Jenže málokdo si pod tímto slovním spojením dokáže představit něco specifického. Neméně zastřeným tajemstvím, jež je spojené s digitální stopou, je především otázka toho, jestli lidé mohou ovlivňovat a zasahovat do historie, která tvoří jejich digitální identitu.

Co si představit pod pojmem digitální stopa?

Existuje mnoho definic, pod nimiž si lidé představují digitální stopu, nicméně nelze s přesností určit, která z definic je nejvýstižnější. Jen pro ilustraci uvedu několik definic, jak si lze tento zcela abstraktní pojem představit. Neméně spornou otázkou je rovněž fakt, zda se jedná pouze o jednu digitální stopu, která provází a utváří digitální identitu člověka po celý život, nebo se s jedincem pojí nemalé množství digitálních stop vytvářených v průběhu jeho života.

Dle otevřeného zdroje WikiSofia, zaměřeného na humanitní obory, se pod digitální stopou skrývá „… informace zanechaná na internetu“, v úvodu článku se tedy pracuje s jednotným číslem pojmu. Tyto informace se dále dělí na aktivní a pasivní. Mezi aktivní digitální stopy lze zahrnout různé profily a příspěvky zanechané na sociálních sítích, blozích či v diskusních fórech, e-maily, SMS, historii chatu anebo úřední údaje. Naopak pasivní digitální stopy představují informace, jež uživatel nevědomě zanechává v prostředí internetu. Jedná se například o IP adresu, historii vyhledávání, čas strávený na konkrétních webových stránkách, lokaci atd. Tyto údaje tak mohou zvýšit riziko zneužití například v podobě krádeže identity, phishingu, kyberšikaně či kyberstalkingu. Zajímavé je, že zhruba v druhé polovině článku se tento pojem vyskytuje i v množném čísle.

Známý český portál ManagementMania píše o digitální stopě ve svém příspěvku pouze v jednotném čísle. Příspěvek uvádí, že digitální stopa „… představuje všechny informace, které po sobě zanecháme na internetu nebo v aplikacích“. Jedná se o definici velmi podobnou předchozí, nicméně jsme tu opět narazili na spor týkající se gramatické kategorie, která má za úkol vyjádřit množství, tedy počet kusů. Slovník pojmů, odborných výrazů, vysvětlení významu slov a hesel se klaní opět k jednotnému číslu a zdůrazňuje, že je nutné digitální stopu pravidelně kontrolovat. Nicméně zde již chybí návod, jak při kontrole postupovat.

Celorepublikový projekt s názvem E-Bezpečí je zaštítěn Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a dalšími organizacemi. Zaměřuje se především na prevenci, vzdělávání, výzkum, intervenci a osvětu spojenou s rizikovým chováním na internetu, je zde možné najít informace o kybergroomingu, kyberšikaně, sextingu, kyberstalkingu, hoaxu, spamu či zneužití osobních údajů. Příspěvek o digitálních stopách, nikoliv digitální stopě, uvádí další možnosti, jak lze tyto informace kolující po internetu dělit na veřejné (snadno vyhledatelné prostřednictvím Google), poloveřejné, k nimž má přístup pouze určitý okruh lidí (např. zabezpečený profil na sociální síti), či zcela skryté, kam patří cookies a celkově technické záznamy ohledně brouzdání na internetu. Poslední český zdroj, který bych v tomto příspěvku ráda zmínila, je dostupný na Metodickém portálu RVP.CZ. Vybrala jsem jej záměrně z toho důvodu, že se v článku hovoří pouze o digitálních stopách v množném čísle, což jej odlišuje od výše uvedených zdrojů.

Co se týče zahraničních zdrojů, je nutné si uvědomit pojem v anglickém jazyce. Pokud digitální stopu přeložíme do angličtiny, dobereme se k termínu digital footprint, který se místy vyskytuje i v množném čísle, většinou se však pojí s číslem jednotným. Například Webopedia, online slovník zaměřený na oblast technologií, který je určený pro IT profesionály, pedagogy či studenty, vymezuje digitální stopu jako informace zanechané v online prostředí při různých aktivitách, ať už se jedná o nahrávání videa anebo registraci do různých online služeb.

Jak jsem již zmiňovala, existuje mnoho různých definic pro digitální stopu, a proto je nutné konstatovat, že v tomto příspěvku je uveden jen pouhý zlomek. Při vyhledávání zdrojů k této práci jsem narazila na webovou stránku, která upoutala mou pozornost, neboť se zde nacházejí různé projekty týmu Digital footprints, jež se věnují různým hypotézám. Projekt, který mě zaujal, se zabýval tím, že data ze sociálních médií v kombinaci s metadaty jsou využívány pro forenzní a vyšetřovací účely. Tudíž digitální stopy mohou mít nejenom negativní dopady, ale i pozitivní. O tom ale později…

Má člověk tedy možnost uchovat si své soukromí? Nebo dnešní svět, založený na sdílení informací, člověku nedovolí ochránit si své osobní údaje? S tímto problémem může souviset rovněž využívání online služeb zadarmo „pouze“ prostřednictvím registrace. Tyto služby se tváří, že jsou zdarma, ale není to tak zcela pravda. Člověk si danou službu sice nekoupí za finance, ale zaplatí za ni svými osobními údaji a ztrátou svého soukromí.

A co digitální identita?

S digitální stopou je rovněž úzce spojen termín digitální identita. Nicméně i pod tímto pojmem si nelze představit něco specifického, jelikož se jedná o abstraktní pojem, který je opět vymezen několika definicemi. Mezi základní přístupy, jak uchopit tento pojem, patří základní koncept shromažďování informací díky registracím do různých online služeb, kde člověk prozradí své osobní údaje v podobě jména, příjmení, hesla a záznamů, jež jsou nutné pro ověření naší identity. Druhý přístup je naopak zaměřen i na okolí, v němž se daný jedinec pohybuje, bere v potaz jeho zájmy, přátele nebo myšlenky. Metaforicky řečeno, digitální identita za sebou zanechává digitální stopy. Mnoho užitečných rad a informací, které se týkají problematiky digitální identity, lze načerpat z knihy Digital Identity Management: Technological, Business and Social Implications.

S digitální identitou se pojí i problém, kdo ji všechno může utvářet i bez našeho vědomí. Mnoho lidí veřejně prezentuje své známé i příbuzné, kteří nevyužívají online služby, bez jejich svolení. Totéž se týká i rodičů, kteří zveřejňují výstupy z ultrazvuků, fotografie či videa svých ratolestí na sociálních sítích. Kromě toho jim zřizují účty na těchto sítích nebo jim vytváří vlastní e-mailové adresy, které budou využívat až za několik let. Rodiče tak mnohdy nevědomky utvářejí digitální identitu svých potomků již od raného dětství, aniž by se jich ptali, zda s tím souhlasí, nebo ne. Otázkou zůstává, zda se jedná o narušení soukromí dané osoby…

Nemenším problémem, který souvisí s tématem, je fenomén digitální smrti. Co se stane s profily a účty na sociálních sítích v případě úmrtí? O tzv. digitální pozůstalost se může postarat okruh nejbližších a zažádat o smazání profilu na dané síti či požádat o přidání údajů o smrti. Nicméně i když bude profil smazán, v prostředí internetu zůstane navždy se všemi příspěvky, komentáři či aktivitami.

Jiná možnost nabízí variantu žít v online prostředí i nadále pod správou umělé inteligence, která se stará o profil a vytváří na základě dostupných dat posmrtné alter ego, jež bude mít za úkol se chovat a reagovat obdobně jako zesnulý. Opravdu je ale toto vhodná cesta? Jak byste se cítili, kdyby vám byl nabízen někdo zesnulý jako potenciální přítel nebo osoba doporučená ke sledování?

Z důvodu spravování či zachování digitální identity zesnulého vznikají také různé internetové společnosti, které poskytují online právní služby přezdívané legacy locker, jež umožňují převést hesla a digitální majetek na jinou osobu. Tato služba může představovat svým způsobem poslední vůli v rámci kyberprostoru. Mimo to vznikají i digitální hřbitovy, které umožňují veřejně truchlit, uctívat a uchovat památku zesnulého člověka. Digitální éra zcela posouvá pohled na svět, vznikají nové rituály a aktivity, jež nejsou prozatím ošetřené legislativou. Totéž potvrzuje i následující video o tom, jak by vypadalo zrození Krista v dnešní digitální době.

Lze říci, že se jedná v podstatě o začarovaný kruh. V současné době vzniká ve většině případů digitální identita člověka ještě před jeho narozením. Tatáž situace ale nastává i v okamžiku, kdy člověk zemře, neboť jeho digitální identitu opět může přebrat do svých rukou někdo jiný.

Pozitiva vs. negativa digitální stopy

Po stručném shrnutí pojmů, jež souvisí s digitální stopou, se opět vrátím k digitální stopě, neboť bych v následující části ráda rozebrala pozitiva a negativa, která jsou s ní spojena. Mezi kladné aspekty lze zařadit především možnost zviditelnění se ve virtuálním světě. Díky informacím, které za sebou v kyberprostoru zanecháváme, nás mohou kontaktovat lidé, kteří nám mohou nabídnout potenciální spolupráci, dobrovolné činnosti nebo zájmové aktivity. Dle organizace Internet society digitální stopa vykresluje obraz toho, kdo jsme a dle této stopy nás tedy může poznat i zcela cizí člověk.

Na základě informací, které lidstvo zanechává v prostředí internetu, jsou nám nabízeny produkty, které by nás mohly zajímat, mohou se zlepšovat či vznikat zcela nové služby. Například autoři studie Feasibility of digital footprint data for health analytics and services: an explorative pilot study zjistili, že je zapotřebí vytvořit nové služby, jež by umožňovaly jednotlivcům shromažďovat, sdílet a využívat zdravotnická data mezi organizacemi. Mimo jiné může digitální stopa pomoci v různých oblastech, jako je kriminalistika či forenzní vědy. Vzhledem k tomu, že vzniká prostřednictvím technologií, je možné ji automaticky vyhodnocovat, a proto není problém pomocí specializovaného softwaru například zjistit porušování autorského práva instalací nelegálních programů na pracovních počítačích.

Nicméně, jak bylo uvedeno výše, tento portrét naší maličkosti pomáhá firmám a společnostem se zaměřit na konkrétní spotřebitele pomocí cílené reklamy. To může mít pozitivní dopad pro dané firmy, ovšem člověku mohou začít postupem času pomalu lézt tyto nabízené reklamy na nervy. Kromě toho nám ve virtuálním světě někdo může snadno odcizit identitu, záměrně nám ubližovat, šikanovat, stalkovat apod. V podstatě lze říci, že kvůli technologiím vznikly nejenom nové možnosti, ať už pracovní nebo čistě soukromé, ale i mnoho nových rizik. Proto nezapomeňte, že „… web naslouchá pokaždé, když jej používáte“.

Největším problémem, který se však týká problematiky digitální stopy, je rozhodně skutečnost, že tyto záznamy nelze nikdy zcela odstranit, a to ani po úmrtí osoby. Například v případě služby Email, jež je poskytovaná českým internetovým portálem Seznam, po dodání úmrtního listu a dalších potřebných dokumentů mohou vydat přihlašovací údaje k této službě pozůstalým. V tuto chvíli se již neřeší, zda bude soukromí zesnulé osoby narušeno.

V dnešní moderní době snad ani není moc představitelné, že by lidé nevytvářeli žádnou digitální stopu, a tak koncept soukromí přestává pomalu existovat. Mobilní operátoři dokonce mají ze zákona povinnost uchovávat základní provozní a geolokační údaje o každém uživateli, a to po dobu šesti měsíců. Odstranění profilu ze sociálních sítí rovněž není zcela jednoduché. Třeba deaktivace profilu na Faceboku je tvořena několika fázemi, ovšem ani takto náročný proces profil zcela neodstraní. Stane se pouze neviditelným pro ostatní s možností jej kdykoliv znovu aktivovat.

Lze se tedy nějak bránit?

Ano! Jak si udržovat a kontrolovat digitální stopu, se můžete naučit pomocí několika výukových lekcí, které jsou dostupné zdarma na webových stránkách Internet society. Bohužel je však nutné si uvědomit, že člověk za sebou vždy nechává nějaké stopy, a to jak v reálném, tak i ve virtuálním světě, a proto nám nezbývá nic jiného, než se naučit, jak je kontrolovat. Níže je uvedeno několik tipů, jak si lze hlídat či minimalizovat svoji stopu v kyberprostoru:

• Zakázat či promazávat cookies v prohlížeči, popř. využívat anonymní okna.
• Využívat nástroje, které umožňují anonymitu, např. TOR či peer-to-peer sítě.
• Používat více přezdívek a přihlašovacích údajů.
• Jednou za čas si vyhledat své jméno prostřednictvím specializovaných prohlížečů.

1. Pro aktivní stopy lze využít People search engines, Facebook information download nebo Google Dashboard.
2. Pro vyhledání pasivních stop lze použít Google Ad Preferences.

• Využívat možnosti alertových služeb, např. Me on the web.
• Pořídit si šifrovací telefon.
• Dávat si pozor na to, co publikujeme.
• Přestat používat internet a sociální sítě, což představuje nejbezpečnější variantu.

V případě, že při vyhledávání svého jména narazíte na informace, které jste nezveřejnili vy sami a jedná se o citlivé údaje či urážlivá a nelichotivá slova, existuje možnost kontaktovat Google a požádat o odstranění závadného příspěvku z vyhledávání nebo o odebrání z obsahu vyhledávání, pokud se jedná o obsah porušující zákon. Ovšem odebrání obsahu z vyhledávačů nezaručí jeho odstranění, vyhledavač pouze vyřadí danou stránku ze svého indexu. To znamená, že obsah stále bude existovat, jen nebude pro smrtelníky tak snadno vyhledatelný.

A teď je na řadě praktická ukázka…

Ve své bakalářské práci jsem se zabývala fenoménem automaticky generovaných vědeckých textů se zaměřením na automatický generátor textů SCIgen. V rámci práce jsem se snažila poukázat na to, jak je v dnešní době jednoduché stát se vědcem a publikovat různé příspěvky. Proto jsem v lednu roku 2016 vytvořila osobu fiktivního vědce Jonathana Christophera Bodgerse, jehož jménem bylo publikováno několik automaticky generovaných textů vytvořených prostřednictvím počítačového programu SCIgen. Příspěvky, které byly upraveny tak, aby se navzájem citovaly, byly následně nahrány na sociální síť ResearchGate a Google Scholar, aby byly přístupné světu. Bodgers byl spojen s Pennsylvánskou univerzitou a vzhledem k zaměření generátoru se věnoval počítačovému inženýrství. Veškeré profily tohoto pseudovědce včetně jeho příspěvků byly smazány ještě v červnu roku 2016.

Jonathan Christopher Bodgers „napsal“ Towards the Construction of Journaling File Systems, Uranin: A Methodology for the Development of the Producer-Consumer Problem a Decoupling Kernels from Randomized Algorithms in Evolutionary Programming a několik dalších prací z důvodu urychlení indexace Googlebotem. Ráda bych se ale zaměřila na tyto dva články, jeden konferenční příspěvek a existenci samotného vědce, a proto jsem se rozhodla zjistit, jak vypadá digitální stopa Bodgerse po roce od smazání jeho profilů.

Při zadání jména do vyhledávače společnosti Google se na prvních příčkách výsledků objevila prezentace, která měla opět posloužit pro zrychlení indexace službou Google Scholar. Mezi výsledky se rovněž ukázal konferenční příspěvek Decoupling Kernels from Randomized Algorithms in Evolutionary Programming na ResearchGate, který v současné době není dostupný v plné verzi, nicméně je zde možnost požádat o plný text. Profil na této sociální síti, včetně náhledů jeho příspěvků, Bodgersovi stále zůstal i přesto, že byl zrušen, nejsou zde však viditelné všechny informace, pouze útržky. Při konkrétním vyhledávání článků Uranin: A Methodology for the Development of the Producer-Consumer Problem a Towards the Construction of Journaling File Systems vyhledávač dané příspěvky oproti konferenčnímu příspěvku na ResearGate nenašel. Co se týče služby Google Scholar, nepodařilo se mi přes vyhledávač najít zrušený profil fiktivního vědce, ani jeho příspěvky.

V dalším kroku jsem vyzkoušela i možnosti, které nabízí digitální knihovna Internet Archive, konkrétně jsem využila jejich robota Wayback Machine, který archivuje obsah webových stránek. Ani touto cestou se mi jakékoliv informace o fiktivním vědci nepodařilo vyhledat. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že neznám konkrétní URL daných webových stránek a služba se zaměřuje pouze na hlavní stránky domény.

Nicméně lze závěrem říci, že některé informace Bodgerse budou i nadále k dispozici světu i přesto, že v kyberprostoru existoval pouze půl roku a nepatřil zrovna k aktivním uživatelům internetu. Z toho plyne, že i když se rozhodnete smazat veškeré údaje o své identitě se snahou zmizet z virtuálního světa, musíte počítat s variantou, že nějaké „stopy“ po vás vždycky zůstanou, ať už z vlastní vůle, nebo kvůli sdílnosti vašich známých. Zároveň s tím je nutné mít na paměti, že digitální stopu nelze zpětně měnit jako v Orwellově světě Velikého bratra, a proto je vhodné si zavčas uvědomit, co stojí za zveřejnění a co by mělo zůstat světu uzavřené.