Stopy, které nesmažeme

Kristýna Šoukalová
May 23 · 10 min read

Pro svou seminární práci do předmětu Učící se společnost jsem si vybrala téma digitálních stop. Mám pocit, že se o zanechávání digitálních stop moc nemluví, i když by se tímto tématem mělo zabývat více lidí a měl by o něm mít aspoň malé ponětí každý uživatel internetu. Velmi pádné důvody zjistíte v průběhu čtení. Zároveň je mi téma digitálních stop blízké, jelikož mě občas trápí a přemýšlím nad ztrátou soukromí, kterou nedokážu z velké části korigovat.

Pro úvod vysvětlím, o co se jedná. Digitální stopa znamená něco jako historii našeho chování na internetu. Lepší definici ale najdeme v dizertační práci (Zneužití digitálních stop uživatelů ICT: vzdělávání v knihovnách jako prevence narušení soukromí) od doktorky Pavly Kovářové, proto ji zde také uvádím:

„Digitální stopy jsou informace v digitální podobě s vypovídací hodnotou o konkrétní osobě, primárně fyzické, ale i právnické, a s reálným potenciálem jejich využití třetí stranou a zpětným vlivem na osobu, o které vypovídají. Vypovídací hodnota znamená jasnou vazbu na konkrétní osobu, která ale může být zprostředkována jeho elektronickou reprezentací (např. nelze jej identifikovat ve smyslu osobních údajů) nebo spojením digitálních stop z více zdrojů.“

Tento fenomén můžeme rozdělit na dva druhy — aktivní (vědomé)
a pasivní (nevědomé) digitální stopy. Aktivní stopy jsou takové, které můžeme sami ovlivnit a zanecháváme je po sobě cíleně nebo dobrovolně. I když ani zde si občas neuvědomujeme, co děláme. Jedná se o aktivní vytváření informací o nás nebo o jiných osobách, například formou profilu na sociálních sítích. Pasivní stopy jsou hůře ovlivnitelné, jelikož se jedná o údaje, které jsou zaznamenávány díky našemu působení na internetu — jaké navštěvujeme webové stránky, jak dlouho máme webovou stránku otevřeno apod. Je to tedy vedlejší „produkt“ našeho chování na internetu (lokace, IP adresa, vyhledávaný výraz, cookies). Ať chceme nebo ne, vždy tedy za sebou nějakou digitální stopu zanecháme a není možné se jich úplně vyvarovat.

Jak jsem již uvedla výše, aktivní digitální stopy ovlivňujeme především mi jako uživatelé internetu. Před zveřejněním příspěvku na jakoukoliv sociální síť bychom si měli tento úkon velmi dobře promyslet. Jestliže se spojí více věcí najednou, mohou vznikat nepříjemnosti nejenom pro nás, ale i pro naše okolí.

Nejde ale jenom o sdílení fotek na sociálních sítí. Dále to může být registrace na různých skupinách, komentáře na internetových diskuzních fórech, tvorba vlastních webových stránek/blogů, apod. Web Information Security Newspaper uvádí, že 45 % veřejně uvádí své datum narození, 29 % lidí uvádí své osobní telefonní číslo nebo že 20 % uživatelů internetu také uvádí svou adresu bydliště. Proč je problém zveřejnit adresu uvedu níže na jednom příkladu.

Hrozby digitálních stop

Aby vše nebylo stále tolik abstraktní, je dobré si uvést různé hrozny digitálních stop. Věřím, že si všichni dokážeme představit, co děláme špatně právě na základě různých situací a příkladů.

Shareting. Tento pojem můžeme zařadit do aktivních digitálních stop. Slovo se skládá z anglického slova „share“ — sdílet a „parenting“ — rodičovství. Jedná se tedy o rodiče, kteří jsou na sociálních sítích jako doma a sdílí nejenom různé fotografie svých malých ratolestí. Jejich rodiče tak vytváří nesmazatelnou digitální stopu, která bude navždy dohledatelná na internetu. Sami nejsme nadšení, když rodiče vytáhnou rodinné album a ukazují naše fotky známým. Proto je zajímavé, že ještě mnohem horší věc děláme našim dětem, které ozveřejňování fotek celému světu nemohou rozhodnout. Motivace pro sdílení fotek je různá. Podle průzkumu z projektu E-Bezpečí se jedná o potřebu pochlubit se svým dítětem, ale také třeba přitáhnout pozornost lidí krásnými fotkami, získat co nejvíce odběratelů profilu a tím pádem i případné placené spolupráce s firmami. Troufám si říct, že trend sbírání followerů je v dnešní době populární a snaží se o něj více lidí. Vládne totiž představa, že lidé s velkým počtem followerů mají dobré peníze a nemusí chodit do práce. Roztomilé fotky dítěte mohou být vnímány jako vhodný prostředek pro získání followerů. Tyto fotky mohou později dítě zostudit ve škole nebo před kamarády (nahé fotky, fotky na nočníku, popisky vývoje dítěte a jiné trapné zaznamenané situace). Také mohou být fotky vyhledávány pedofily nebo mohou být šířeny dále po sociálních sítích.
Neúspěch u pracovního pohovoru. Jestliže si nehlídáme svoji digitální stopu, můžeme poskytnout doplňující informace personalistům, které nemusí hrát v náš prospěch. Dle průzkumu využívají personalisté nejčastěji Facebook a poté až profesní sociální síť LinkedIn. Z průzkumu také vyplívá, že skoro
70 % personalistů nepřijalo uchazeče o pracovní pozici právě na základě informací získaných ze sociálních sítí. Musíme si přiznat, že fotky z různých párty nebo srdceryvné výlevy nejsou zrovna to, co by personalisty zaujalo.
Krádež fyzických věcí. S veřejnými osobními profily na sociálních sítích je spojeno více problémů. Uvedu opět příklad, na kterém nejlépe dokážeme pochopit problematiku. Fiktivní osoba — paní Nováková — má veřejný profil na Facebooku. Její příspěvky tak může vidět naprosto každý. Paní Nováková koupila pro svou rodinu dovolenou a další den odjíždí s tím, že na svůj facebookový profil sdílí fotku, že si balí kufry a moc se těší. Přesně na tuto informaci může hledat zloděj, který si na sociálních sítích vytipovává domy, které budou prázdné a bude je moci vykrást. Rodina Novákových může mít po návratu z dovolené díky jednomu příspěvku na Facebooku nepříjemné překvapení.
Krádež digitální identity + ztráta soukromí. Jelikož jsou některé informace o nás velmi jednoduše dohledatelné, může je zneužít jiná osoba, která vytvoří autentický profil a našim jménem může šířit různé informace nebo psát zprávy třetím osobám. Pokud jsou o nástakové informace dohledatelné, jedná se o jistou ztrátu soukromí. Měli bychom si ale uvědomit, že za aktivní digitální stopy si můžeme sami a je jenom na nás, jak s informacemi o sobě v online prostředí naložíme. Ztrátu soukromí si také můžeme spojit s fotografiemi a dalšími informacemi, které o nás sdílejí kamarádi a známí. Sice to situaci moc nezachrání, ale minimálně na moji facebookovou zeď mohou přidat ostatní fotografie apod. až po mém odsouhlasení. Nemusím být tedy nutně označena, abych měla na internetu zachovanou digitální stopu, ale mohu si rozhodnout, zda bude informace přímo spojena s mým jménem.
O nás bez nás. Sice jsem již nějaké sdílení informací o nás někým dalším uvedla, ale ráda bych zmínila ještě jeden zajímavý příklad z reálného života. Kamarádka si založila seznamku a seznámila se tam s jedním klukem. Po chvíli přestala seznamka jako komunikační kanál vyhovovat. Proto se oba rozhodli, že si vymění čísla a začnou si psát na WhatsAppu, což bylo pro oba jednodušší. Telefonní číslo bylo pro kamarádku i částečný motiv pro získání více informací o druhé osobě. Musím se přiznat, že jsem jí pod nátlakem trochu pomohla. Prohnali jsme telefonní číslo Google prohlížečem. Stačil přibližně 4. nebo 5. odkaz, který byl validní a poskytl nám potřebnou informaci — tedy celé jméno a přímení. Dokument byla jakási soupiska ze sportovního zápasu, kde bylo uvedené překvapivě i telefonní číslo. Díky sportovní soupisce jsme tedy získaly celé jméno a poté už nebyl problém najít facebookový profil a další informace. O celé jméno je totiž trapné si říct, protože by právě mohla být pojata myšlenka, že si chceme něco o dotyčné osobě dohledat. Telefonní číslo pod záminkou jiného komunikačního kanálu zní lépe. Hlavním sdělením je tedy to, že si svou digitální stopu netvoříme jenom mi, ale i naše zájmy, přátelé apod.

Digitální stopa mého „běžného“ dne

V rámci zamyšlení se nad digitálními stopami jsem se zkusila jeden den zaměřit na to, co všechno za sebou zanechávám v online prostředí.

Aktivní digitální stopa. V rámci svého dne jsem se nijak neomezovala ve své aktivitě a hned ráno, cestou do práce, jsem na Instagram zveřejnila fotku knihy (Všechno nebo nic — Eva Urbaníková), kterou právě čtu. Po návratu z práce domů jsem se dívala na nejnovější a zároveň poslední díl seriálu Hry o trůny. Jelikož se jedná o momentální trend a seriál sledují skoro všichni v mém okolí, cítila jsem potřebu dát najevo, že se na něj dívám i já. Poslední
a zároveň třetí fotku, kterou jsem za jeden den sdílela, je fotka, která zaznamenává moje věnování se studiu — konkrétně psaní této seminární práce. Můj instagramový profil je veřejný, takže se na něj může podívat kdokoliv, aniž bych o tom věděla. Mám ho tak schválně, protože čím více tzv. „followerů“ tím líp. Kdokoliv tak může vidět, že ráda čtu romantické knihy, dívám se na seriál nebo že jsem stále studentkou. Mohlo by mě štvát, že tak vlastně přicházím o soukromí, ale zároveň to dělám schválně, protože čím je vyšší číslo followerů, tím je většinou i větší míra uspokojení.

Pasivní digitální stopa. Jak jsem zmínila již výše, jedná se o cookies, vyhledávané výrazy nebo třeba lokaci. Cookies jsou běžné na všech webových stránkách, které si prohlížíme. Díky hledání zdrojů k seminární práci jsem jich tedy navštívila hodně. Co se týče lokace, tak to umí hezky zařídit například mobil nebo chytré hodinky. Relativně nedávno mě trochu vyděsily Google mapy, které mi přesně určily adresu domova a adresu mé práce. Ani jednu z těchto informací jsem ale nikdy do těchto map nezadala. Skoro dva měsíce jsem přestěhovaná v rámci Brna, ale na mapách změna ještě neproběhla.

Další digitální stopy. Aktivními a pasivními digitálními stopami to nekončí. Musím ještě zmínit stopy, které za sebou necháváme i mimo internet. Sama mám u sebe pořád mobil, kde mám GPS a kde probíhá skoro všechna moje komunikace s okolním světem (FB Messenger, Telegram, e-maily). Dále mám na ruce po celý den hodinky, které mi navíc měří tep, počet kroků, spálené kalorie a jsou taktéž mým komunikačním kanálem. Do dalších digitálních stop spadá také placení nákupů bankovní kartou nebo využívání věrnostních kartiček. Sama nakupuji různé přípravky do domácnosti, šampony, sprchové gely, hygienické potřeby apod. v drogerii DM. Jelikož nakupuji hlavně v této drogerii, mám také věrnostní kartičku. Ta zaručuje zákazníkovi při opakovaném nakupování jisté výhody a slevy. Není to ale „zadarmo“. Díky používání této kartičky poskytuji obchodníkovi informace o mém nákupním chování, které může využívat při cílení marketingu. Takový nákup jsem provedla právě v tento den své analýzy. O nákupu v běžném supermarketu ani nemluvím. Tam jsem zase poskytla informace obchodníkovi, a i své bance, která má taktéž informace o tom, kde a za kolik nakupuji.

Po zpětném zvážení mého běžného dne je tedy moje digitální stopa, podle mého názoru, velká a za normálních okolností si ji neuvědomuji, jelikož se pro mě toto chování stalo běžným a vlastně se mu musím podřídit. Variantou by bylo vůbec nepoužívat internet, což je v dnešní době problematické a nepraktické. Stejně tak bych svou digitální stopu mohla omezit používáním hotovosti a absencí věrnostních kartiček.

Prevence — rady a typy

Jak již bylo uvedeno, přestat používat internet, jiné technologie, zákaznické nebo bankovní karty apod. je krajní řešení pouze pro přehnaně paranoidní lidi. Celkově je to ale řešení nešťastné a v dnešní době velmi nepraktické. Existuje však řada řešení, které dokážou naše digitální stopy aspoň trochu zahladit.
1. Absence veřejných profilů na sociálních sítích — toto opatření můžeme vnímat jako výhodu, když se budeme ucházet o práci. Personalistům ztížíme práci a předejmeme i tomu
2. Rozvážné sdílení fotografií — je potřeba přemýšlet nad tím, jestli toho o sobě fotografií neprozrazujeme moc nebo zda nepoškozujeme jiného člověka, který je taktéž na fotografii.
3. Účty na různá přihlašovací jména (například účet na Aliexpressu) — je lepší si vytvářet různé účty pod úplně odlišnými jmény, abychom tak předešli lehčí dohledatelnosti online aktivit ve spojení s našim jménem. Jako příklad lze uvést třeba dnes již běžné aktivace účtů přes Facebook nebo Gmail. Založení takového účtu je poté sice rychlejší, ale napomáhá vytvořit větší digitální stopu.
4.Pozor na veřejné free Wi-Fi — Nikdy nevíme, jak je Wi-Fi nastavená, proto se nedoporučuje po připojení na Wi-Fi otevírat důležité stránky a zadávat tam hesla. Pro lepší představu mohu uvést například internetbanking nebo informační systém MU, ten je lepší otevírat pouze na ověřených, případně domácích internetových připojeních.
5. Žádné ukládání hesel v prohlížeči.
6. Vymýšlet různá a komplikovanější hesla k jednotlivým uživatelským účtům.
7. Mazat cookies soubory z prohlížeče.
8. Používat nástroje pro převod IP adresy do jiné země.

Závěr

Práce je krátkým úvodem do problematiky digitálních stop. Toto téma je rozhodně dobré zahrnout do osnov předmětu informační gramotnost na základních, případně středních školách. Je důležité, aby si digitální děti uvědomovaly i hrozby používání internetu.

Na konec bych ráda uvedla ještě jednu zajímavost, která mě absolutně připravila o iluze. Když si sáhne do svědomí každý můj stářník, pravděpodobně si uvědomí, že na Facebook kdysi postoval jednu kravinu za druhou. Například různé fotky, komentáře, videa nebo “pocitové” statusy. Pocitové statusy spočívají v tom, že se nám přes den něco stane a chceme se s tím někomu pochlubit. V ideálním případě se všichni zajímají, co se stalo a cítíme zájem, který je příjemný. O statusech s různými zdrobnělinkami a nahrazování jednoduchého vé za w (například welice super) vůbec nemluvím. Sama se za tuto svou temnou minulost stydím. Proto jsem se snažila vymazat všechny takovéhle věci ze své zdi. S tímto uklízením své minulosti jsem se v duchu radovala, že už to nikdy nikdo nedohledá a já už se na to nebudu muset dívat. To se ale změnilo se super novinkou od Facebooku, kdy je možné si stáhnout záznamy z veškerého působení na sociální síti od začátku založení osobního profilu až do současnosti. Tehdy na to vyšel článek v médiích, který tuto novinku reprezentoval jako senzaci ve stylu: “Zjistěte, co o Vás všechno ví Facebook”. Poněkud naivně jsem si myslela, že se pod souborem bude ukrývat nějaká analýza na základě získaných dat z mé aktivity. Možná napasování na nějakou personu? Datový soubor byl poměrně veliký (přes 1GB) a obsahoval právě všechny ty informace, které jsem kdysi mazala jako divá a zároveň jsem si skoro trhala vlasy, protože jsem se už opět styděla. Tehdy jsem tedy naprosto přišla o iluze. Jakmile je na internetu jednou něco sdílené, už to tam taky zůstane. Na svou facebookovou digitální stopu minulosti nejsem pyšná, proto se teď snažím na iternetu chovat tak, abych se jednou zase nemusela stydět. Pokud o možnosti stažení souboru slyšíte poprvé, dá se stáhnout v nastavení pod záložkou “Vaše informace na Facebooku”. Třeba se pobavíte nebo taky zastydíte. :)

Zdroje

[1] DOSKOČILOVÁ, Veronika. Vyplatí se vám věrnostní programy, nebo jen dáváte data obchodníkům?. In: Měšec.cz: váš průvodce finančním světem [online]. Internet Info, 1998, 10.5.2017 [cit. 2019–05–21]. Dostupné z: https://www.mesec.cz/clanky/vyplati-se-vam-vernostni-programy/

[2] HROMKOVÁ, Dominika. Rodiče sdílí fotky svých dětí na sociálních sítích, často bez souhlasu. In: Idnes.cz [online]. Mafra, 1999, 5.2.2019 [cit. 2019–05–21]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/fotky-socialni-site-facebook-instagram-rodice-sdileni.A190202_160054_domaci_lesa

[3] KOVÁŘOVÁ, Pavla. Zneužití digitálních stop uživatelů ICT: vzdělávání v knihovnách jako prevence narušení soukromí[online]. Praha, 2015 [cit. 2019–05–21]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/140041972. Dizertační práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Ing. Martin Souček, Ph.D.

[4] Digitální stopa. In: Internetem bezpečně [online]. Internetem bezpečně [cit. 2019–05–20]. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/dobre-vedet/digitalni-stopa/

[5] ČERNÝ, Michal. Digitální stopy. In: E-bezpečí.cz [online]. Olomouc: Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 19.9.2011 [cit. 2019–05–20]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/sociotechnika/312-digitalni-stopy

[6] Digital footprints and their risks. In: Information Security Newspaper [online]. 27.7.2018 [cit. 2019–05–22]. Dostupné z: https://www.securitynewspaper.com/2018/07/27/digital-footprints-and-their-risks/

[7] JEDLIČKOVÁ, Pavlína. Problematika kybernetické bezpečnosti ve výuce [online]. Brno, 2017 [cit. 2019–05–20]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/w7jms/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Radim Štěrba.

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Kristýna Šoukalová

Written by

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University