Strašák jménem Technostres

Alexandra Jakabová
Jan 20 · 7 min read

tres. Slovo, které si většina z nás nespojí s ničím příjemným, a přesto jsme jej trvale zařadili do svého slovníku a považujeme ho za běžnou součást našeho života, které se mnohdy prostě nejde vyhnout. Psychologický slovník jej definuje jako fyziologickou odpověď organizmu na nadměrnou zátěž neúnikového druhu, která vede ke stresové reakci.[1] S tou organismus vyrukuje ve chvíli, kdy je vystaven stresorům, neboli stresovým situacím, které jsou v daném momentu za hranicí jeho možností adaptace.

Člověk povětšinou nemusí dlouze pátrat v paměti, aby si takovýto moment ze svého vlastního života vybavil. Mě samotné stačí zavřít oči a hned se mi vybaví studená chodba, dveře z pod kterých se linou tlumené hlasy, roztřesené ruce nejistě svírají hustě popsané papíry. Ústní zkouška. Strašák většiny studentů, odolný vůči času, starý známý napříč generacemi. Existují však i takoví strašáci, kteří jsou pro nás relativně noví — nevyskočili na nás ze skříně, ale objevili se ruku v ruce s inovací a modernizací naší společnosti. O potencionální stresory tak v dnešní chaotické moderní společnosti není nouze, o čemž svědčí už jen množství výskytu civilizačních chorob, mezi jejichž příčiny se řadí právě i častý a trvalý stres.

Společnost jde zkrátka nevyhnutelně dopředu a objevují se nová specifika, která ji pomáhají charakterizovat a s nimi spojené nové potencionální stresory. Budeme-li hovořit o století páry (nebo éře páry), bude většině jasné, jaké období máme na mysli. Jak se tedy nazývá období, které právě prožíváme, společnost, jíž jsme součástí? Jistě se můžeme setkat s vícero možnostmi, mezi které patří i označení informační společnost. Společnost založená na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy.[2]

Informační a komunikační technologie jsou naší realitou, patří k našim životům, k našemu běžnému dni, škole, práci… Využíváme je a opíráme se o ně mnohdy více, než si uvědomujeme, jejich prostřednictvím jsme schopni věcí, které by ještě před pár desítkami let byly pouhou fantasmagorií. Tyto technologie nám předkládají další a další možnosti. Člověk by je měl tedy umět využít. Nejlépe na sto procent. Čím víc toho tyto technologie umožní — tím víc se dá očekávat od toho, kdo s nimi manipuluje. A tak se může dotyčný za počítačem cítit právě jako student před učebnou, jen v ruce nervózně místo skript často svírá počítačovou myš.

V takovém to případě mluvíme o technostresu. S tímto pojmem přišel již v roce 1984 Craig Brod ve své knize stejného názvu. Technostress is a modern disease of adaptation caused by an inability to cope with the new computer technologies in a healthy manner.[3] Jedná se o formu pracovního stresu, na kterou můžeme pohlížet jako na spektrum psychologických a fyziologických projevů, které se u člověka objevují jako odpověď organismu na stresovou situaci, která vyplývá ze snížené adaptace, či neschopnosti adaptace daného jedince na moderní technologie v pracovním prostředí. Můžeme tedy říct, že u jedince vznikají psychologické bariéry, které mu znemožňují úspěšnou interakci a využívání technologií, ale naopak u něj vyvolávají projevy somatických a psychosomatických obtíží.

Tyto bariéry mohou vznikat jak během snahy jedince pracovat s danou technologií, tak dříve, nežli se člověk vůbec pokusí o interakci. V pracovním prostředí se může například jednat o zavedení nové technologie, která pro zaměstnance znamená změnu v jejich ustálené pracovní rutině, narušení dosavadních stávajících jistot a je brána jako překážka, kterou je nutno zdolat. Zde je patrný faktor nucenosti, kdy o využívání technologie nerozhodují zájmy a preference daného jedince, ale rozhodnutí jiné osoby či osob, podle kterých se musí řídit. V takovémto případě hraje zásadní roli samotná instituce a okolnosti, které svým zaměstnancům pro zvládnutí technologie nastaví, jako je potřebný čas na učení s novou technikou, zajištění školení apod. Porozumět technice je prvotním úkolem uživatele.

Technostres se však u člověka může objevit i v situaci, kdy není nucen čelit nečekané výzvě v podobě zvládnutí nové technologie, ale i tehdy, kdy pracuje s informačními systémy dlouhodobě. Studie Crossing to the dark side: examining creators, outcomes, and inhibitors of technostress z roku 2011 identifikovala pět hlavních podmínek, za kterých u jedinců pracujících s IS vzniká technostres.

Jednou z nich je Techno-overload neboli Techno-přetížení. Jak název napovídá, uživatelé IS čelí informačnímu přetížení, kdy jsou vystaveni v reálném čase většímu množství informací, než jsou schopni optimálně zpracovat, přičemž jsou nuceni zrychlovat pracovní tempo. To vede uživatele ke snaze zvládnout co nejvíce úkolů najednou v omezeném čase, spolu s nutností držet pozornost na vícero prvcích. U jedinců vystavených Techno-přetížení se mohou objevit psychosomatické a behaviorální potíže, jako jsou například poruchy soustředění, spánku, nebo úzkosti.

Další z nepříznivých podmínek, za kterých u člověka dochází k technostresu, je Techno-invasion (Techno-invaze). S nadsázkou můžeme říct, že se skutečně jedná o invazi — invazi komunikačních a informačních technologií do veškerých sfér života člověka, která v člověku probouzí pocit, že musí být neustále na příjmu, k zastižení, připojen. Díky tomu dochází k narušení psychické pohody v důsledku neschopnosti se odpoutat od pracovních povinností i ve volném čase, který by měl jedinec běžně trávit s rodinou, přáteli, či koníčkem. Pracovní doba se tak stává nevymezeným úsekem, kdy se úkony a stres spojený s prací přelévá do osobní roviny a může se negativně odrazit i na rodinných/soukromých vztazích.

Techno-complexity, či Techno-komplexita souvisí s již výše zmíněnou situací, kdy je zavedená nová technologie a od zaměstnance se předpokládá, že se ji naučí efektivně ovládat. To pro něj však může být z různých důvodu náročné. Zaměstnanec například nemusí oplývat dostatečnými znalostmi, aby proces učení proběhl bez problémů, což obvykle vede k tomu, že se učení stává časově náročné a vyžaduje, aby si budoucí uživatel doplnil znalosti v širším okruhu. To může vézt k vnímání nové technologie jako zastrašujícího prvku.

Nejen technologie jako taková však může být zdrojem strachu. V pracovním prostředí se obvykle můžeme setkat s nejistotou, spojenou s obavami ze ztráty pracovní pozice vůči jiné osobě, která by dokázala pracovat efektivněji a podávat větší výkony. V oblasti technologií může být tato nejistota u člověka spojena s vědomím, že kupříkladu mladší věkové kategorie oplývají obecně větším sebevědomím a zkušenostmi při jejich užívání. Techno-insecurity nebo také Techno-ohrožení pak může vézt k negativní atmosféře na pracovišti a nahradit spolupráci pracovníků přehnanou soutěživostí.

Techno-Uncertainty je pak stav takzvané Techno-nejistoty, která by se dala popsat slovy too often and unfamiliar.[4] V tomto případě dochází příliš často ke změnám a inovacím v oblasti technologií, přičemž zaměstnanci nemají dostatek času a prostoru se na ně adaptovat.

V případě technostresu je tedy stresorů, které mají za následek jeho propuknutí, celá řada. Jak se ale proti němu můžeme bránit? PhDr. Zdeňka Židková ve své publikaci pro Bezpečnost a hygienu práce uvádí, že stresu spojenému s užíváním technologií, který může vézt k propuknutí zdravotních poruch, je nutné se věnovat a preventivně mu předcházet v oblasti primární, sekundární a terciální. Na primární úrovni: Platí, že stresorem je to, co lidé jako stresor pociťují, prvním krokem odstranění technostresu je tedy zvýšení kompetencí pracovníků.[5] Zvýšení kompetence pracovníků povede ke zvýšení sebevědomí a sebejistoty při nakládání s novými technologiemi a bylo by dobré, kdyby za něj převzala odpovědnost daná instituce. Zde je dle mého názoru řešením například zajištěné školení, kde se sejdou lidé s více méně stejnou úrovní a podobně laděnými obtížemi, což povede k uvolněnější atmosféře a jedinec nebude muset v kolektivu čelit pocitu méněcennosti.

Reálně s takovýmto řešením člověk ale nemůže počítat — ne každá instituce má na takovéto školení finanční prostředky, a pokud už k nějakému školení dochází, je většinou hromadné pro osoby s různou úrovní, přičemž může být i pro zkušeného školitele obtížné se věnovat celé skupině. Co tedy dělat v případě, kdy není vyvinuta dostatečná iniciativa ze strany firmy?

Člověk může vzít problém do svých rukou a sám si školení najít, přičemž se může stát, že mu jej organizace proplatí, nebo bude odkázán na vlastní zdroje. Toto řešení má své plusy i mínusy. Daný jedinec má výhodu v tom, že si může skutečně najít kurz, který mu bude vyhovovat a bude se v rámci možností soustředit na jeho slabá místa. Nevýhody se potom opět vztahují k prolínání pracovního a osobního života, kdy člověk musí ukrajovat ze svého volného času, aby si kompetence doplnil. Zde samozřejmě hodně záleží na vnitřním naladění člověka — zda se naučí tuto variantu brát jako samostudium a přisuzovat jí pozitivní hodnotu sebe rozvoje, nebo zda se pro něj stane jen další otravnou povinností.

Na sekundární úrovni: Odstraňování aktuálně se vyskytujících příznaků technostresu.[6] Bohužel, ne vždycky se prevence setká s úspěchem a člověk se může ocitnout v situaci, kdy sám cítí a jeho tělo mu napovídá, že není všechno v pořádku. I v tomto případě platí, že nejefektivnější je najít zdroj stresu a pokusit se jej odstranit (viz doplnění chybějících kompetencí), někdy je ale také potřeba, aby člověk lidově řečeno „vypnul“ a našel si čas sám na sebe. Odpočinek léčí. Židková doporučuje také relaxace, dechová cvičení, trénování asertivity, změna postoje k problému („přerámování“), posilování sebevědomí, využití sociální opory od spolupracovníků a dalších psychologických podpůrných metod.[7]

Sociální oporu bych zde vyzdvihla, jsem toho názoru, že je jedním z klíčových faktorů. Člověk ji v ideálním případě obdrží od pracovního kolektivu, ve kterém působí, ale nemusí to být pravidlem. Pocit podpory však člověku dodává na emocionálním klidu a je důležité, aby jej měl odkud čerpat, ať už je to pracovní nebo rodinné zázemí.

Na terciální úrovni se již bohužel jedná o situaci, kdy se u jedince vyskytuje zafixovaná porucha, se kterou je třeba pracovat a vyhledat odbornou pomoc.

Technostres se zkrátka nevyplatí brát na lehkou váhu. Jedná se o fenomén, který může negativně ovlivnit lidské zdraví, podepsat se na naší psychice a znemožnit člověku nejen odvádět kvalitní práci a užívat si své zaměstnání, ale i zvládat soukromí. Zda se mu v dnešní době lze úplně vyhnout je sporné — žijeme v době v jaké žijeme a moderní technologie k ní zkrátka neodmyslitelně patří. Ať už se s nimi člověk sžívá jakkoliv. Zdraví a vnitřní pohoda by však měly být vždy na prvním místě.

Zdroje:

[1] HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010. ISBN 978–80–7367–686–5. str. 555

[2] JONÁK, Zdeněk. Informační společnost. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003. [cit. 2019–01–19]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000468&local_base=KTD

[3] BROD, Craig. Technostress: the human cost of the computer revolution. Reading, Mass.: Addison-Wesley, 1984. ISBN 0201112116. str. 16

[4] TARAFDAR, M.;ragu-nathan. Crossing to the dark side: Examining creators, outcomes, and inhibitors of technostress. Communications of the ACM [online]. 2011, 54(9), 113–120 [cit. 2019–01–19]. DOI: 10.1145/1995376.1995403. ISSN 00010782. str. 117 Dostupné z:http://dl.acm.org/citation.cfm?doid=1995376.1995403.

[5] ŽÍDKOVÁ, Zdeňka. Technostres. Bezpečnost a hygiena práce [online]. Brno: Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2004, roč. 2004, č. 9, str. 7 [cit. 2019–01–19]. Dostupné z: https://zdenka-zidkova-psvz.webnode.cz/o-nas/

[6] ŽÍDKOVÁ, Zdeňka. Technostres. Bezpečnost a hygiena práce [online]. Brno: Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2004, roč. 2004, č. 9, str. 7 [cit. 2019–01–19]. Dostupné z: https://zdenka-zidkova-psvz.webnode.cz/o-nas/

[7] ŽÍDKOVÁ, Zdeňka. Technostres. Bezpečnost a hygiena práce [online]. Brno: Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2004, roč. 2004, č. 9, str. 7 [cit. 2019–01–19]. Dostupné z: https://zdenka-zidkova-psvz.webnode.cz/o-nas/

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

    Alexandra Jakabová

    Written by

    EDTECH KISK

    Educational Technology, KISK Masaryk University