Svobodné učení jako cesta k učící se společnosti
“Děti přicházejí na svět s vrozenými touhami vzdělávat se, které zahrnují touhu hrát si a prozkoumávat.”
Společnost je dynamická — neustále se proměňuje a tyto změny probíhají stále rychleji. Dříve ke změnám docházelo po tisíciletích a stoletích, následně po desetiletích a v současné době dokonce po jednotkách let. Minulá generace byla ještě ve školách připravována na práci se stroji, ale pracuje již v kancelářích. Současná generace dospělých má vychovávat děti, jejichž práci nahrazují stroje a jež budou pracovat z domova a umělá inteligence bude přirozenou součástí jejich života. Bohužel, lidské zvyky se tak rychle měnit nedají. Jestliže je jedna generace v něčem vychována, jen těžko se jí bude vychovávat generaci novou žijící v úplně jiném světě, který si dnes nikdo nedovede představit. (Gray, 2016)
Tak je tomu i ve školách. Frontální výuka, memorování informací či krasopisné písmo již v době internetu a umělé inteligence postrádají smysl. Co tedy můžeme nabídnout našim dětem narozeným do úplně jiné doby, aby se naučily pracovat s nástroji a řešit situace, o nichž sami víme jen málo?
Jedna z cest
Odpovědí může být mnoho. V této přednášce se zaměřím pouze na jednu, a tou je proměna samotného přístupu k dítěti a k jeho poznávání světa. Ráda bych se blíže podívala na principy svobodného učení, unschoolingu, sebeřízeného vzdělávání či demokratických škol a navrhla tak cestu, kterou bychom se mohli ubírat.
Unschooling je forma domácího a individuálního vzdělávání spadající pod homeschooling. Klade důraz na učení skrze každodenní zkušenost dítěte. (Riley, 2020) Názor dítěte má v tomto přístupu stejnou váhu jako názor dospělého, jenž zastává funkcí mentora a facilitátora, nikoli vzdělavatele či nekompromisní autority. Úkolem rodiče tak je poskytnout dítěti láskyplné a respektující prostředí umožňující vlastní rozvoj. Unschooling je založen na principu samostatnosti, přijetí, důvěry a otevřenosti. (Štefanidesová, 2022)
Důležitým pojmem v unschoolingu je sebeřízené vzdělávání. Jeho problematice se intenzivně věnuje profesor psychologie Peter Gray. Zkoumá oblasti neuroendokrinologie, vývojové psychologie, antropologie a vzdělávání. V posledních letech se zabýval problematikou sebevzdělávání dětí prostřednictvím hry a vlastního zkoumání (Gray, 2023). Právě jeho poznatky z tohoto zkoumání se chci inspirovat při hledání cesty, jež můžeme nabídnout našim dětem.
(Un)schooling?
Podle Graye (2017) je vzdělávání tzv. kulturní výměnou. Každá nová generace přebírá zkušenosti, znalosti, přesvědčení, hodnoty a tradice svých předků a obohacuje je o vlastní poznatky. Jednou z možností, jak tyto hodnoty předat nové generaci, je vyučování (angl. schooling) probíhající ve škole. Vyučování pracuje s modelem učitel-žák, který předpokládá, že učitel jako autorita předává znalosti žákovi a ten mu je přirozeně podřízený.
Gray však upozorňuje na jiný, přirozenější způsob vzdělávání založený na předávání hodnot z generace na generaci. Zahrnuje ho do širšího termínu vzdělávání (angl. education) a nazývá ho právě termínem sebeřízené vzdělávání (angl. self-directed education).
Tento autor uvádí, že dítě přichází na svět biologicky připravené se vzdělávat skrze pozorování svého okolí, samostatné zpracovávání získaných poznatků a jejich aplikaci do vlastní situace skrze hru. Jak píše Gray, “děti mají instinkty, díky nimž se touží vzdělávat samy prostřednictvím her, zkoumávání a socializace.” (Gray, 2016)
Škola hrou
Takové principy však nejsou ve světě vzdělávání novinkou. Z české historie můžeme vzpomenout na Jana Amose Komenského. Ten o mnoho let předběhl svou dobu, když upozorňoval na to, že děti by se měly učit hrou, tedy jim přirozenou činností. (Komenský et al., 2024) Na Komenského navazovalo mnoho dalších pedagogů a vědců zabývajících se výchovou a vzděláváním (nejen) dětí.
Například Barker společně s dalšími vědci (Barker et al., 2014) ve své studii zjistili, že klasické řízené učení, vedené autoritou (např. učitelem) vede děti k nižší samostatnosti a pocitu, že nic nemohou zvládnout samy. Naopak, aktivity, které autoři studie popsali jako méně strukturované (kroužky, samostatná hra atp.), vedly děti k samostatnému řízení vlastních činností, přebírání odpovědnosti za jejich chování a k vědomí, že mají svůj život ve vlastních rukách.
To dokazuje také Grayův přehled studií týkající se stejné problematiky (Gray et al., 2023). Výsledky předkládaných studií dokazují, že aktivity nezávislé na zásahu dospělých, mezi něž patří hra, objevování či toulání, má na děti pozitivní vliv z dlouhodobého i krátkodobého hlediska. Nejenže jsou tyto činnosti pro děti přímým zdrojem uspokojení právě ve chvíli, kdy se dějí, ale ovlivňují také budování jejich psychické odolnosti. Díky vlastní iniciativě, objevování a poznávání jsou tak děti schopny efektivně řešit přicházející stresové situace.
Středoškolský pedagog Kenneth Danford ve své TEDx přednášce (Danford, 2013) uvádí, že při výuce cítil pocit viny, že jeho činy negativně ovlivňují psychický stav studentů. Nedokázal přijmout za kompliment, že (jak uvedla jedna jeho studentka) v jeho hodinách se studenti cítí “méně hrozně” než v hodinách jiných učitelů. Začal proto hledat způsob, jak zajistit, aby se dospívající lidé cítili během studia dobře a neměli pocit, že jsou nuceni chodit do školy a dělat věci, které nechtějí. Rozhodl se proto ze školy odejít a nabídnout studentům, aby odešli s ním. Následně založil North Star podporující v mladých lidech právě ty zájmy, které mají. North Star propojuje principy homeschoolingu, schoolingu i unschoolingu a pomáhá svým studentům najít si vlastní cestu životem.
Svobodné učení
Než zmíním poslední dva termíny, svobodné učení a demokratické školy, vraťme se nyní k rychle se měnící době, na niž dokážeme jako společnost jen těžko reagovat. Vezměme například v úvahu fakt, že děti často umí s novými technologiemi a novými druhy informací pracovat lépe a efektivněji, než dospělí, protože s nimi vyrůstají. A zatímco dospělí si s nimi často neví rady, děti je berou do rukou, zkoušejí, co se s nimi dá dělat a učí se je využívat. Rostou s nimi.
Současná doba plná rychlého pokroku je tedy nejlepším časem, kdy můžeme dát dětem více volnosti, nechat je objevovat svět vlastním způsobem a nacházet si vlastní cesty, které by nám dospělým ani na mysl nepřišly. Pojďme vypustit děti z lavic do volného prostoru, do přírody, do laboratoří — tam, kam jen budou chtít, následujme je, ukazujme jim možnosti a vytvářejme příležitosti, sbližujme je s jejich staršími či mladšími spolužáky a začněme se učit my od nich. Pozorujme je a mějme radost z toho, že každé dítě nachází svou vlastní cestu za naší pomoci a za pomoci všech ostatních dětí.
Již Komenský přišel na to, že děti se lépe učí hrou, a mnoho dalších po něm tuto myšlenku rozvedlo, zdokonalilo a přineslo principy svobodného učení a demokratických škol. Ty vycházejí ze základních práv studentů, která byla formulována Evropskou komunitou svobodného učení (EUDEC) takto:
- student má právo vlastní volby ohledně každé oblasti jeho života, včetně učení;
- student má právo se rovným dílem podílet na rozhodování o chodu organizace (školy), ve níž se nachází.
Svobodné učení je podle EUDEC vzděláváním prováděným v souladu s výše uvedenými právy. Důležité je, aby učení naslouchalo potřebám dítěte a celé komunity. Každá komunita a každé dítě, jsou jedineční a liší se jedni od druhých. Základními znaky demokratických škol jsou:
- pevný základ v rovnosti a sdílené zodpovědnosti;
- na kolektivním rozhodování se podílí všichni členové komunity stejným dílem;
- studenti si mohou zvolit, co, kdy, jak a s kým se budou učit (sebeřízené poznávání).
Praktické příklady
Nejznámějšími demokratickými školami jsou Summerhill a Sudbury.
Školu Summerhill založil A. S. Neill na základě motta “svoboda, nikoli svévole” (angl. “freedom, not licence”). Jeho cílem bylo vytvořit komunitu a zároveň dbát na osobní potřeby jednotlivců. Děti si v Summerhillu vybírají, zda a co se budou učit a jsou vedeny k tomu, aby následovaly vlastní touhy a zájmy, aby si hrály a tím se rozvíjely. Zároveň ale platí pravidla podobná českému “svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého”. (Freedom, Not Licence, 2024)
Základy Sudbury modelu vzdělávání byly položeny v roce 1968, když byla v Bostonu založena škola Sudbury Valley. Tento koncept předpokládá, že děti jsou přirozeně zvídavé a chtějí rozumět světu kolem nich a ovládat ho. Dále vychází z principu vzdělávání, jenž uznává a respektuje dítě jako osobu schopnou převzít odpovědnost za vlastní cestu životem. (Smith, 2012)
Z obou škol vycházejí samostatní jedinci schopní fungovat ve společnosti a přebírat odpovědnost za své životy. Přestože tedy Summerhill ani Sudbury školy autoritativně nevyžadují, aby se jejich studenti učili, a nehodnotí jejich dosažené výsledky, jsou jejich absolventi dále přijímáni na prestižní vysoké školy a do zaměstnání, jež odpovídají jejich zájmům (Chanoff, 1981). Nejdůležitějším aspektem však je, že tito studenti dokázali najít vlastní cestu životem, za kterou mohou převzít zodpovědnost.
Závěr
Jestliže chceme, aby naše společnost byla dynamická, neustále se učila a zdokonalovala a byla otevřená novým možnostem a příležitostem, je třeba nechat takto fungovat každou komunitu dětí.
Efektivní učení je jednou z nejdůležitějších dovedností pro budoucnost. Jedná se o schopnost samostatně pracovat s informacemi, zdroji a nástroji a vytvářet si vlastní názor. Podpora samostatného myšlení, vyhledávání informací a řešení problémů je klíčová pro úspěch v životě.
Když tedy přistoupíme k dítěti jako k osobě, která si dokáže sama najít vlastní cestu životem, pokud jí k tomu dáme vhodné podmínky a dostatek důvěry, můžeme mu nabídnout mnohem více, než dokáže klasické vyučování. Povedeme dítě k samostatnosti, seberozvoji, budeme budovat jeho schopnost samostatně reagovat na přicházející stresové situace, posílíme jeho sebevědomí a naučíme ho přijímat zodpovědnost za vlastní činy. Zároveň ho naučíme pracovat v komunitě, spolupracovat s dalšími lidmi, být aktivní v místě, kde se nachází (rodina, škola, bydliště, stát…), a hodnotit vlastní činy. Když nenarušíme přirozenou touhu dítěte poznávat, učit se, pracovat se zdroji, jež má k dispozici, a vyhledávat nové, nebudeme ji muset snažit v dospělosti znovu probouzet, nehledě na to, že to v mnoha případech už ani není možné.
Zdroje
Barker, J. E., Semenov, A. D., Michaelson, L., Provan, L. S., Snyder, H. R., Munakata, Y. (2014). Less-structured time in children’s daily lives predicts self-directed executive functioning. Frontiers in Psychology, 5. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2014.00593.
Chanoff, D. (1981). Means or End? Resolving the Ambiguity. The High School Journal, 64(4), 170–175. University of North Carolina Press. https://www.jstor.org/stable/40365850
Danford, K. (2013). School is optional [video]. TEDx Amherst College. https://www.youtube.com/watch?v=Eq1rXdDWXrM&ab_channel=TEDxTalks.
Freedom Not Licence. (2024). A.S. Neill Summerhill School. Retrieved April 10, 2024, from https://www.summerhillschool.co.uk/freedom-not-licence
Gray, P. (2016). Svoboda učení: Jak nechat děti rozhodovat o svém vzdělávání, [2., rozšířené vydání]. Praha: PeopleComm s. r. o.
Gray, P. (2017). Self-Directed Education — Unschooling and Democratic Schooling. Oxford University Press USA. https://doi.org/10.1093/acrefore/9780190264093.013.80.
Gray, P. (2023). Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje. Praha: Jiřina Kelnarová — Pupenec.
Gray, P., Lancy, D. F., & Bjorklund, D. F. (2023). Decline in Independent Activity as a Cause of Decline in Children’s Mental Wellbeing: Summary of the Evidence. Journal of Pediatrics, 260, 113352. https://www.petergray.org/_files/ugd/b4b4f9_0a7c4a1f099b4cadb05aa17210b8524c.pdf
Komenský, J. A., Kvítková, N., Höppnerová, V., Tryml, S., Anfilov, M., & Horvátová, M. (Eds.). (2024). Orbis sensualium pictus: výbor v jazyce latinském, českém, německém, anglickém, ruském = Auswahl in lateinischer, tschechischer, deutscher, englischer, russischer Sprache = selection in Latin, Czech, German, English, Russian languages = izbrannoje na latinskom, češskom, nemeckom, anglijskom, russkom jazykach (Třetí upravené a rozšířené vydání — v nakladatelství Machart vydání druhé). Machart.
North Star. (©2024). Retrieved June 12, 2024, from https://www.northstarteens.org/
Riley, G. (2020). Unschooling Exploring Learning Beyond the Classroom. Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-030-49292-2 .
Smith, B. L., & Košárek, J. (©2024). Sudbury: unschooling školy. Svoboda učení. Retrieved June 12, 2024, from https://www.svobodauceni.cz/clanek/sudbury-unschooling-skoly/
Štefanidesová, M. (2022). Unschooling a sebeřízené vzdělávání. Učímeonline.cz. Retrieved June 12, 2024, from https://www.ucimeonline.cz/unschooling-a-seberizene-vzdelavani/.
What is Democratic Education? (European Democratic Education Community). Retrieved June 12, 2024, from https://eudec.org/democratic-education/what-is-democratic-education/
