T-shaped vzdělávání

Má být výsledkem vzdělávání základní přehled o množině témat a problematik, nebo expertní znalost v jedné oblasti? Nenutí nás variabilní svět informační společnosti přehodnotit dosavadní přístupy a metody výuky? Dokážou se procesy vzdělávání přizpůsobit měnící se společnosti a poskytnout vzdělávaným pevný základ do jejich profesních životů?

Fachidiot vs. polyhistor

Současné institucionalizované vzdělávání si razí dvě cesty. První si klade za cíl „stvořit “ člověka, který ve vybrané oblasti bude excelovat, bude snadno zaměstnatelný a pro společnost potřebný. Vzdělávaný je kovaný jak v teoretickém jádru oboru, tak v praktických činnostech.

Druhá cesta je nabídnout vzdělávanému širokou škálu témat, oblastí, problémů a spravit jej o jejich základech, na kterých bude moci případně v budoucnu stavět. Jedná se o přístup, kdy má vzdělávaný poměrně dobrý přehled o řešených problémech, sám však s konkrétními oblastmi přichází do styku pouze teoreticky a vzdáleně.

První ani druhá varianta ovšem nemůže obstát v současném světě. V prvním případě hrozí, že úzce specializovaný obor zanikne poté, co jeho náplň zvládnout obstarat moderní technologie. V druhém případě pro změnu dochází k tomu, že ačkoliv má multidisciplinárně založený student široký přehled, nedokáže najít uplatnění, protože mu chybí praxe, kterou zaměstnavatelé vyžadují. V druhém případě také dochází k jevu, kdy se studenti snaží nasát všechno vědění — od motivačních knih úspěšný, až po nespočet online kurzů — ovšem zapomínají na praktickou rovinu vzdělání (více v článku od Vero). Max Lukominskyi mluví o vzdělávání, které je novou formou prokrastinace:

You learn how to write and publish a new book. You learn how to launch a successful blog. You learn how to hit your goal on Kickstarter. You learn how to build the next “unicorn”. You learn how to land a job of your dream. You learn how to successfully sell thousands of items on Amazon. You learn how to make millions of dollars in passive income.

However, the problem is that you do everything except taking action.

T-shaped person

Kombinací prvního a druhé přístupu vzniká koncept T-shaped persons (T-profesionálové), s kterým se pracuje především v oblasti HR nebo seberozvoje. Pojem a koncept T-osobnosti velmi propaguje manažer společnosti IDEO, Tim Brown. Hlavní myšlenka konceptu stojí na tom, že T-člověk by měl být odborníkem v jedné oblasti, ovšem jeho znalosti by se měly dotýkat i dalších oborů a měl by také rozvíjet širokou škálu kompetencí pro práci v kolektivu (viz diplomová práce Františka Daleckého). Kombinace hlubokých i širokých znalostí tak řeší problém zaměstnanosti, variability trhu i nástup nepředpovídatelných technologií. Zároveň zlepšuje práci a komunikaci v týmu.

These so-called “T-shaped professionals” are in high demand for their ability to solve problems, lead teams, innovate, build relationships and strengthen their organisations. (The Irish Times)

T-student

Výzvou pro vzdělávání na všech úrovních je transformace konceptu T-shaped person do T-shaped student. Poskytnou studentům široké základy a přehled, ale zároveň jim nabídnout možnost, aby se stali odborníky na oblast, která je baví, zajímá a jsou v ní dobří.

Velkou otázkou je, jak takový model nastavit a co by obsahovaly nezbytné základy, které by museli studovat všichni. Zároveň by si takový přístup vyžadoval individuální přístup ke studentům a jistě řadu dalších změn, jako například volné kurikulum.

Příkladem dobré praxe může být AltSchool:

Most primary education programs expose students to several different content areas without empowering students to go especially deep in any of them. In college and the workplace, there is usually the opposite problem — too much emphasis on the “I .”

Nebo také d.school ve Stanfordu:

We help to create “T-shaped” students. They bring a deep set of skills, knowledge and approach to problem solving from their own field; we help them develop the breadth and creative confidence to collaborate with people from vastly different disciplines. This equips students to tackle the big, ambiguous challenges they’ll encounter out in the world that can’t be solved with a single approach

České školství by se mohlo alespoň částečně inspirovat aplikací T-modelu do vzdělávání, přijat individuální přístup a rozvolnit zkostnatělé osnovy. Takový krok ovšem nebude jednoduchý a v současnosti se musíme spoléhat jen na vybrané „alternativní “ školy a progresivní vysokoškolská pracoviště. Ačkoliv se T-model jeví jako nezbytný krok vstříc nejisté budoucnosti „tradičních“ profesí, musíme si na jeho intenzivnější implementaci alespoň do akademické debaty ještě počkat.