Tak jako sociální sítě zrychlují šíření informací, tak konektivismus rozšiřuje pole vzdělávání na příkladu komunitního vzdělávání

Konektivismus můžeme zařadit mezi další teorie vzdělání konkrétně behaviorismus, kognitivismus nebo konstruktivismus. Jako každá teorie má své principy a metody. Konektivismus vychází z fenoménu konstruktivismu. Vnímá lidskou mysl jako dynamické prostředí, které se může měnit věkem a prostředím člověka.

Konektivismus pracuje metodu pochopení sítě. Neuvažuje o člověku jako o jedinci, který se chce něco naučit, ale spíše se jedná o postup zapojení jedince do nové nebo již existující sítě. Jedinec je určitou částí sítě.

„Základní principy konektivismu:

1. Učení je proces, během něhož dochází k propojení specializovaných uzlů všeobecné komplexní sítě (sdílení přístupu k informačním zdrojům, znalostí).
2. Poznávání je založeno na množství různorodých zkušeností (spojení různých kultur, použití odlišných technologií).
3. Schopnost poznávat je vždy mnohem důležitější než momentální skutečné znalosti.
4. Navazování a údržba spojení je podmínkou soustavného poznávání (budování komunity).
5. Klíčovou kompetencí je schopnost rozeznat souvislosti mezi různými obory, koncepty či ideami.
6. Přítomnost (aktuálnost) je důležitým atributem konektivistických vzdělávacích aktivit (nic nemusí být zítra pravda).
7. I neživá zařízení jsou schopna učení (formování struktury sítě, způsoby vyhledávání informací).
8. Vlastní rozhodování je součástí vzdělávacího procesu (měnící se realita vyžaduje schopnost měnit vlastní postoje).“¹

Příkladem může být komunitní cyklodílna, ve které nemusí být jeden technik, který rozumí opravě kol, ale každý člen dané komunity umí opravit konkrétní část kola, jelikož má již zkušenost s podobnou opravou. Následně může tuto zkušenost předávat ostatním členům komunity a společně se mohou takto sebevzdělávat.

Nemusí se ale jednat jen o téma opravy kol. Jelikož každý jedinec komunity zároveň podstoupil nějaké institucionální vzdělání, může komunitě přispět i svými nabytými znalostmi z jiných oblastí, než je oprava kol. Příkladem může být, když se komunita rozhodne založit oficiální spolek a potřebovala by radu právníka, tak se nejdříve může zeptat mezi svými členy komunity.

Problémů spojenými z konektivistickým přístupem může být hned několik. Komunita lidí (síť) může mít tendenci se strukturovat hierarchicky. Proto je důležité nehierarchické rozhodování a mít pravidla, na kterých se komunita dohodne. Hierarchie by mohla vytvářet již zmiňované techniky, kteří rozumí opravě kol, ti by mohli zneužívat svých dovedností a negativně působit na členy komunity.

Dalším problémem, kterým vnímám je, že může pro člověka být složité do komunity proniknout (stát se částí sítě), protože mu schází potřebná zkušenost s komunitním prostředím, jedinec nemusí mít rozvinuté soft skills, které jsou dobré v komunitním prostředí. Z tohoto důvodu by měla komunita (síť) být otevřená a připravena na to přijmout nového jedince.

1. BRDIČKA, Bořivoj. Konektivismus — teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí. Metodický portál: Články [online]. 02. 09. 2008, [cit. 2019–03–13]. ISSN 1802–4785. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/10357/KONEKTIVISMUS---TEORIE-VZDELAVANI-V-PROSTREDI-SOCIALNICH-SITI.html ISSN 1802–4785.
2. DALECKÝ, František. EDVENTURE DESIGN MODEL: PRAKTICKÉ VYUŽITÍ KONCEPTU PLE. ProInflow[online]. 2013, 5(2), 1–18 [cit. 2019–03–13]. ISSN 18042406. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/proinflow/article/view/770