Technologie snadno & rychle? Digitální propast jako problém (nejen) ve vzdělávání

Digitalizace se stala buzzwordem prolínajícím se naší společností. “Je třeba digitalizovat, zaostáváme.” Veřejná správa, soukromé firmy i neziskové organizace přistupují k digitální transformaci, ani edukační systém není výjimkou. Digitalizace se tak zdá být vysněným cílem, který nám pomůže dostat se na úroveň vyspělých států. Existuje však její stinná stránka, neboť rozvoji digitálních technologií všichni nestačí. Vzniká tzv. digitální propast, ekonomická a sociální nerovnost mezi skupinami osob v dané populaci, která úzce souvisí s přístupem, užitím a znalostí informačních a komunikačních technologií. A je to právě vzdělávání, které je s digitální propastí propojeno nejvíce (Lythreatis et al., 2022).

Mnoho podob digitální propasti

Oficiální definice digitální propasti se na první pohled zdá poměrně jasná, dle OECD se jedná o:

“propast mezi jednotlivci, domácnostmi, podniky a zeměpisnými oblastmi na různých socioekonomických úrovních vzhledem k jejich možnostem přístupu k informačním a komunikačním technologiím (ICT), tak o jejich využívání internetu pro širokou škálu činností.”

Pod pojmem digitální propast si lze představit různé scénáře. Na mysl může vytanout např. obraz osamělé osady bez signálu, digitální propast se však může projevovat i jinak. Spousta lidí již technologie fyzicky vlastní, otázkou však zůstává, umí je využívat? Co s nimi mohou dělat, mají přístup k internetu? Pokud ano, kdy a za jakých podmínek? Všechny tyto podmínky vytváří zcela jiné překážky z hlediska digitálních kompetencí.

V akademické sféře se ustálily dvě hlavní a jedna dodatečná forma digitální propasti:

• Primární, nazývaná také level 1. Řeší fyzický přístup k Internetu a počítačům.
• Sekundární, nazývaná také level 2. Zaměřuje se na rozdíly v digitálních dovednostech a používání digitálních technologií.
• Terciální, sledující rozdílné důsledky používání internetu. S ohledem na rapidní rozvoj technologií nalézají studie reflektující současnou situaci (Lythreatis et al., 2022) stále nové problematické oblasti, např. typ přístupu k internetu, povědomí o algoritmech nebo datovou nerovnost.

Na digitální propast je proto třeba nahlížet novo optikou. Pokud bychom brali v potaz perspektivu levelu 1, zdálo by se, že se digitální propast zmenšuje — přece jen přístup k technologiím a internetu má (alespoň v České republice) většina obyvatel. Pokud však sledujeme digitální kompetence nebo povědomí o fungování nových technologických trendů (aktuálně například popularizace AI), zjistíme, že klišé o “rozevírajících se nůžkách” dosud platí i v této oblasti.

Faktory ovlivňující digitální propast

Jaké faktory digitální oblast ovlivňují? V rámci současných studií lze identifikovat 9 hlavních faktorů (Lythreatis et al, 2022):

1. Sociodemografické faktory (věk, gender,…)
2. Socioekonomické faktory (vzdělání, zaměstnání, příjem, …)
3. Osobnostní faktory
4. Sociální podpora
5. Typ technologií
6. Digitální trénink
7. Práva
8. Infrastruktura
9. Události se značným dopadem

Jak digitální propast překonat?

Digitální propast představuje hluboko zakořeněný celospolečenský problém globálního měřítka, který se projevuje v různých podobách. Dá se říci, že představuje jeden z tzv. “wicked problems”, které postrádají jasné cíle i řešení a podléhají takovým omezením v reálném světě, která brání bezrizikovým pokusům o nalezení řešení. Tento článek proto nenabídne odpověď, lze jen jmenovat řešení, která již byla implementována a které bývají na základě výzkumu či praxe doporučována.

Studie What do digital inclusion and data literacy mean today? (Carmi & Yates, 2020) nabízí tato řešení:

• Investice do neplacených veřejných prostranství, kde mohou se lidé svobodně věnovat rozvoji svých digitálních dovedností. Takovým místem bývají obyčejně knihovny, je však třeba pamatovat, že ne pro všechny je toto místo komfortní. To souvisí s 2. bodem:
• Lidé s různým socioekonomickým zázemím, věkem, vzděláním a etnickým původem potřebují mít vzdělávací programy, které dávají smysl v rámci jejich každodenního života.
• Dlouhodobé a konzistentní programy podporující digitální kompetence. Nepomohou krátké kampaně, lidé se potřebují učit kontinuálně, potřebují místo, které jim může poskytnout podporu a vedení v případě, že mají potíže. Je také důležité sledovat jejich pokrok.
• Distancování se od velkých technologických společností. Společnosti jako Google, Microsoft a Facebook poskytují finanční prostředky, nástroje a vzdělávací programy nejrůznějším subjektům. Ačkoli se toto může zdát jako dobrá iniciativa, může zavánět střetem zájmu, tyto společnosti přece jen sledují své vlastní (často komerční) zájmy.

Jiným způsobem mohou přispět soukromé společnosti, Lythreatis et al., navrhují :

• zavést podporu zaměstnanců, kteří chtějí získat další dodatečné vzdělání
• zavést školení na míru, které by vyhovovalo potřebám různých společenských skupin
• zavést sociální podporu zaměstnanců
• mírnit obavy zaměstnanců ohledně respektu k jejich digitálnímu soukromí
• pomoci vládě při poskytování vhodného vybavení pro znevýhodněné skupiny
• nabídnout znevýhodněným skupinám bezpečný prostor pro přístup k internetu
• problematizovat digitální propast a vyhýbat se její normalizaci
• ad.

Nelze však zapomínat, že výše uvedené body jsou jen příklady — vždy je třeba brát ohled na kulturní kontext. Dalších návrhů řešení totiž existuje nespočet, zmínit lze např. možnost digitální řešení individuálně odmítnout. Digitalizace může mnoha lidem ulehčit život a nelze ji v rámci globálního kontextu ignorovat, v rámci strategií veřejné správy i soukromých firem je pro rozvoj společnosti zásadní. Nelze však zapomínat na ty, kteří s technologiemi interagovat nemohou nebo neumějí, a poskytnout jim takovou variantu, která digitální řešení nezahrnuje.

Zdroje

Carmi, E., & Yates, S. J. (2020). What do digital inclusion and data literacy mean today?. Internet Policy Review, 9(2). https://doi.org/10.14763/2020.2.1474

Correa, T., Pave, I., & Contreras, J. (2020). 32 CrossRef citations to date 7 Altmetric Articles Digital inclusion through mobile phones?: A comparison between mobile-only and computer users in internet access, skills and use. Information, Communication & Society, 23(7), 1074–1091. https://doi.org/10.1080/1369118X.2018.1555270

Lythreatis, S., Singh, S. K., & El-Kassar, A. N. (2022). The digital divide: A review and future research agenda. Technological Forecasting And Social Change, 175. https://doi.org/10.1016/j.techfore.2021.121359

Munoz, J. A. H., & Valencia, D. C. (2023). Trends and challenges of digital divide and digital inclusion: A bibliometric analysis. Journal Of Information Science, 1–18. https://doi.org/10.1177/01655515221148366