Technostres — neviditelný zabiják
TECHNOSTRES
Technostres definoval v roce 1984 psychoterapeut Craig Brod jako nemoc, kdy se člověk nedokáže vypořádat s novými informačními a komunikačními technologiemi. Jedná se však o velmi zjednodušenou definici, ve skutečnosti Brod vytvořil daleko komplexnější a složitější formu pojmu a zároveň trvalo dlouhou dobu, než na tento problém přišel a dokázal jej určitým způsobem pojmenovat a pracovat s ním. Určitě se ale jedná o zásadní objev, kterým se odborníci (nejen) z oblasti psychologie zabývají a který je stále více řešeným a relevantním tématem ve všech oblastech lidského působení — nacházíme se totiž ve světě digitálních technologií, a tak není divu, že se stále více klade důraz na toto závažné téma ohrožující naše duševní i fyzické zdraví.
Většinou jsou technologie definovány jako něco, co obohacuje svět, co nám usnadňuje každodenní práci, co je součástí našich životů — ať chceme, nebo ne. A někteří nechtějí. Někteří naopak chtějí a přehání to. A z této skutečnosti se pak hroutí. Obzvláště v dnešní době je velmi snadné podlehnout velkému nátlaku ze strany technologií — máme po ruce smartphony, notebooky, tablety, počítače a nejlépe zapnuté vše najednou, což nás nutí k multitaskingu, ke kterému není nikdo z nás uzpůsobený.[1] Také býváme často nervózní nebo dokonce podráždění, když už jsme čtvrt hodiny nezkontrolovali e-mail nebo chat[2]. Někteří ale stinnou stránku užívání technologií nevidí (nebo raději nechtějí vidět, což je ten horší případ), a proto se odborníci pokouší odhalit právě téma technostresu. Pokud nemáme technologie pod kontrolou, může dojít k problémům s pamětí, soustředěním, trpělivostí, spánkem, dříve nebo později se setkáme s bolestí zad a často také s jiným, vážnějším onemocněním[3]. Je potřeba podotknout, že technostres nevzniká pouze z odporu vůči technologiím, příčinou může být také závislost vytvořená na informačních a komunikačních technologiích, která se nejčastěji objevuje u mladých lidí:
„Užívání médií vyvolává nejen závislost na médiích, nýbrž postupným snižováním sebekontroly způsobuje projevy závislosti obecně — také závislosti na jistých látkách. Souvislost mezi užíváním digitálních médií a vývojem závislostního chování tedy přesahuje to, co laik už stejně ví — že v dětském a mladistvém věku jsou jisté způsoby chování (zapnutí počítače a pak mnohahodinové trávení času s ním) navyklé, a tedy naučené. Je-li to však podmíněno ztrátou sebekontroly, je to ještě dramatičtější, neboť sebeovládání je rozhodujícím obraným faktorem vůči vývoji závislostního chování.“[4]
JAK ČELIT TECHNOSTRESU?
Nejlepším způsobem, jak bojovat s problémem, je uvědomit si, že máme problém. Zní to jednoduše, až banálně, ale smysl to dává. Tento krok však nikdy není snadný, nicméně je velmi důležitý, neboť od něj se odvíjí všechny další kroky. Většinou se člověk v takovém případě obrací na odborníky, kteří mu pomohou problém definovat, zpracovat a následně s ním bojovat. Při lehčí formě technostresu, kterou běžně zažíváme z přepracování, můžeme využít i jiných způsobů, jak se bránit přetížení. Příkladem takového pomocníka může být tzv. digitální detox. Pokud je to možné, na chvíli se zbavíme všech zařízení, které nám v poslední době způsobují stres. Vypneme Wifi, odhlásíme se ze sociálních sítí, vypneme mobil (je však vhodné předem varovat své blízké — pokud zmizíme např. na celý týden z Facebooku bez ohlášení, akorát své okolí vyděsíme). Jestliže jsme například v kanceláři, kde je potřeba neustále pracovat s počítačem nebo notebookem, tím pádem digitální detox v takové situaci není možný[5], měli bychom alespoň zpomalit, dát si zasloužené pauzy mezi plněním úkolů, nesedět celý den bez přestávky na židli, najít si minimálně 20 minut na odpočinek. Každý může technostres řešit individuálně, někomu pomůže meditace, pro někoho je největším odpočinkem procházka v přírodě, jiný zase věnuje více času rodině nebo přátelům. Je ale podstatné nebrat technostres na lehkou váhu a nesnažit se jej ignorovat, jinak může mít velmi vážné následky na naše psychické i fyzické zdraví.
[1] Young, K. S. (2004). Technostress. GPSolo, 21(7), 54–55. DOI: http://www.jstor.org/stable/23672847
[2] Tarafdar, M., Tu, Q., Ragu-Nathan, B. S., & Ragu-Nathan, T. S. (2007). The Impact of Technostress on Role Stress and Productivity. Journal of Management Information Systems, 24(1), 301–328. DOI: http://www.jstor.org/stable/40398890
[3] Tarafdar, M., TU, Q., & Ragu-Nathan, T. S. (2010). Impact of Technostress on End-User Satisfaction and Performance. Journal of Management Information Systems, 27(3), 303–334. DOI: http://www.jstor.org/stable/29780194
[4] Spitzer, M. (2014). Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Host, s. 243.
[5] Peiffer, H., Schmidt, I., Ellwart, T., & Ulfert, A.-S. (2020). Digital Competences in the Workplace: Theory, Terminology, and Training. In E. Wuttke, J. Seifried, & H. Niegemann (Eds.), Vocational Education and Training in the Age of Digitization: Challenges and Opportunities (1st ed., pp. 157–182). Verlag Barbara Budrich. DOI: https://doi.org/10.2307/j.ctv18dvv1c.11
