Technostres — příčiny, projevy, prevence
Asi už jste to taky někdy zažili — píšete nějakou důležitou práci, samozřejmě na poslední chvíli, takže jste v časovém presu, a najednou se vám sekne počítač. Případně na konci hladce probíhající online přednášky, když už vyučující konečně začíná sdělovat podrobnosti k ukončení předmětu, vás to najednou odpojí z hovoru. Ani jedna z těch dvou situací vás jistě nenechá chladnými. Pocítíte vztek. Bezmoc. Rozhořčení. Možná si i zanadáváte. Ale pak už počítač zase začne reagovat na vaše příkazy a dostanete se zpět do hovoru právě včas, abyste stihli to podstatné. Takže nic se neděje, život jde dál. Pokud se vám ale podobné věci dějí často, můžete se stát obětí technostresu.
S pojmem technostres poprvé přišel americký psycholog Craig Brod v roce 1984, když ve své knize Technostress: The Human Cost of the Computer Revolution (technostres: lidská cena za počítačovou revoluci) napsal, že “technostres je nemoc způsobená neschopností čelit novým technologiím psychicky zdravým způsobem“[1] [1]. Později se definici technostresu dostalo revize, když další američtí psychologové, Larry Rosen a Michelle M. Weilová, jako technostres označili „jakýkoli negativní dopad na postoje, myšlenky, chování nebo mentalitu způsobený přímo nebo nepřímo technologií“[2] [2]. Podle druhé definice by se tedy za technostres dal považovat i stav popisovaný v úvodu.
Obecně se rozlišuje technostres spojený s prací (job-related technostress) a technostres nespojený s prací (non-job-related technostress). Ten může vznikat při užívání sociálních sítí, například v důsledku přetížení sociálními interakcemi nebo kvůli nedostatečné rychlosti internetového připojení [3, s. 28]. Pozornost bude dále věnována pouze technostresu spojenému s prací.
Příčin technostresu je více
Příčinou technostresu nejsou zdaleka jen občasná zaškobrtnutí systému nebo sekající se program, problém je mnohem širší. Faktory, které mohou způsobovat technostres, bývají označovány jako technostresory. Patří k nim zejména technopřetížení (techno-overload), technoinvaze (techno-invasion), technosložitost (techno-complexity), technoohrožení (techno-insecurity) a technonejistota (techno-uncertainty) [3, s. 28]. Bývají ale zmiňovány i předimenzovanost technických systémů [4, s. 8–9], multitasking či rušení neustálým proudem komunikace [5, s. 2].
Technologie byly vytvořeny proto, aby lidem ulehčovaly práci. V důsledku toho se všeobecně očekává, že člověk, který tyto technologie užívá, bude pracovat rychleji, a tedy i více [6, s. 832]. Dotyčný člověk však tento potenciál technologií může vnímat jako nátlak, a to je to, co se označuje jako technopřetížení [3, s. 28]. S tím úzce souvisí i informační přetížení, neboť technologie umožňují, aby byl člověk vystaven toku informací, které se na něj valí z několika kanálů současně, a on pak může získat pocit, že je nad jeho síly je zpracovat [5, s. 2].
Kvůli tomu, že technologie pronikly už snad všechny oblasti života, zdá se již nemožné po skončení pracovní doby nechat práci prací a nebýt jí doma obtěžován. Naopak právě skrze technologie se stále častěji stává, že se úkoly spojené s prací plní i doma. Navíc je kvůli nim zaměstnanec neustále dostupný, a dokonce může pociťovat potřebu být neustále připojen, často, i mimo pracovní dobu, kontrolovat e-maily a odpovídat na ně. Tím se smazává tradiční hranice mezi pracovním a osobním životem [7, s. 361]. Toto pronikání technologií se označuje jako technoinvaze [3, s. 28].
Pod technosložitostí se skrývá fakt, že technologie bývají velmi složité, nebo jsou alespoň za takové považovány, což pro vyvolání stresu stačí. Když se pak člověk zamyslí nad svými počítačovými dovednostmi a dojde k závěru, že jsou nedostačující, může si připadat neschopný [3, s. 28], a tento rozdíl mezi tím, co předpokládá, že je od něj vyžadováno, a tím, co je skutečně schopný udělat, vyvolá stres [6, s. 833].
Když se lidé dívají na vývoj pracovního trhu a na to, kolik lidí už ztratilo práci kvůli tomu, že již více nebyli potřeba, neboť byli nahrazeni technologiemi, mohou se i oni sami začít obávat, že i oni jsou nahraditelní a že kvůli technologiím přijdou o zaměstnání. Případně mohou mít strach, že budou nahrazeni někým mladším a technologicky zdatnějším. Takto vzniká pocit technoohrožení [3, s. 28].
Jak hardware, tak software se neustále mění, stále častěji se přechází na nové modely a nové verze. To pak nutí zaměstnance neustále se přeučovat a zvykat si na něco, co bude zanedlouho stejně nahrazeno něčím novým, ztrácejí pocit stability. Tento technostresor je označován jako technonejistota [3, s. 28].
Technostres dopadá negativně nejen na člověka, ale i na jeho práci
Technostres se projevuje na fyzické i psychické stránce člověka. Lidé trpící technostresem bývají unavení, podráždění, mívají potíže se spánkem, které mohou mít až charakter nespavosti [5, s. 2], bolí je hlava. K symptomům dále patří deprese, apatie, změny v chování, kardiovaskulární onemocnění jako hypertenze (zvýšený krevní tlak), gastrointestinální (týkající se trávicí soustavy) poruchy jako syndrom dráždivého střeva [7, s. 359], svalové křeče, mentální únava, úzkost [3, s. 14]. Tyto symptomy se však neobjevují najednou a u všech, jejich výskyt je subjektivní [7, s. 360].
Kromě tohoto zdravotního strádání má však technostres i jiné důsledky, mezi něž patří izolovanost, konflikty (v pracovním i osobním životě), absentérství, nižší pracovní efektivita [3, s. 14], nižší spokojenost se zaměstnáním, nižší zaměstnanecká oddanost, nižší produktivita a narušená rovnováha mezi prací a osobním životem [5, s. 2]. Na tom se ukazuje, že technologie sice mají práci ulehčovat, a tím zvyšovat efektivitu, někdy ale mohou mít opačné účinky.
Vzhledem k tomu, že technostres se negativně promítá do výkonu zaměstnání, je v zájmu zaměstnavatelů snažit se technostresu předcházet, nebo ho alespoň mírnit. V této souvislosti by mohli své snažení zaměřit na takzvané moderátory technostresu. To jsou faktory, které mohou snížit míru a důsledky technostresu [3, s. 29]. Dají se rozdělit do tří kategorií — zajištění technické podpory, podpora gramotnosti a podpora zapojení se [3, s. 29]. Efekt se zdá být logický: Pokud budou prostřednictvím technické podpory odstraněny problémy s technologiemi, které působí stres, stres by neměl vznikat. Pokud budou uvnitř organizace nastaveny mechanismy, které účinně umožní sdílení znalostí souvisejících s technologiemi, mělo by to přispět ke zmírnění stresu. Pokud budou zaměstnanci zapojeni do zavádění nových technologií či dokonce podporováni v tom, s nimi experimentovat, mělo by to snížit pocit nestability a náhlosti změn a posílit pocit, že nad nimi mají kontrolu, což by mělo vést k nižšímu pociťování stresu. Zaměstnavatel může v rámci prevence technostresu také nastavit jasná pravidla, kdy se má komunikovat, a tím snížit vliv technoinvaze, nebo zohledňovat při zavádění nových technologií schopnosti zaměstnance, nenutit ho se zbytečně přeučovat na takové, které v rámci své pozice nepotřebuje, což by snížilo jeho technonejistotu [5, s. 3].
Jak se můžu proti technostresu bránit já sám
Zda si je však zaměstnavatel tohoto problému vědom a zda je ochoten přijmout podobná opatření, je již jiná otázka. Jelikož však většina faktorů způsobujících technostres pramení z toho, jak člověk vnímá technologie a jak k nim přistupuje, lze směle prohlásit, že rozvoj digitálních kompetencí může v tomto směru působit jako prevence proti technostresu na osobní rovině. (Neboť nějakou systematickou podporu v tomto směru není možné od všech zaměstnavatelů předpokládat.) Pokud budu schopen efektivně pracovat s informacemi a vhodně užívat nástroje nejen ke zpracování e-mailů, budu nejen pociťovat menší pracovní zátěž v zaměstnání, ale budu i méně tíhnout k tomu, nechávat si práci pronikat do osobního života a během večera tráveného v rodinném kruhu kontrolovat e-mailovou schránku nebo „dodělávat resty“. Pokud budu k technologickým inovacím přistupovat otevřeněji a budu se jim snažit porozumět a rozvíjet své dovednosti při práci s nimi, nebudu je již vnímat jako stresující složitou nedobytnou pevnost. Pokud nebudu mít problém s adaptací na nové technologie, nebudu v souvislosti s nimi pociťovat nejistotu a bát se, že kvůli nim přijdu o práci, neboť i kdybych o ni náhodou přišel, vím, že na pracovním trhu se uplatním, protože jsem schopen obstát v konkurenci ostatních.
Takže by se, možná trochu nadneseně, dalo konstatovat, že rozvojem svých digitálních kompetencí v podstatě chráníme své zdraví. Vlastně takové čištění zubů. Jen méně mechanické a s většími nároky na kreativitu a inteligenci.
Poznámky:
[1] překlad převzat z: [4, s. 1]
[2] převzato (a přeloženo) z: [7, s. 359]
Zdroje:
[1] BROD, Craig. Technostress: The Human Cost of the Computer Revolution. Reading, MA: Adison-Wesley, 1984.
[2] ROSEN, Larry a Michelle WEIL. TechnoStress: Coping With Technology@Work@Home@Play. New York: John Wiley and Sons, 1997.
[3] ESPOSITO, Alessia, Iliana SCIARRA, Marta CHIAPPETTA a Giuseppe LA TORRE. Definition, symptoms and risk of techno-stress: a systematic review. International Archives of Occupational and Environmental Health [online]. 2019, 92(1), 13–35 [cit. 2020–05–28]. DOI: 10.1007/s00420–018–1352–1. ISSN 14321246.
[4] ŽIDKOVÁ, Zdeňka. Technostres. Bezpečnost a hygiena práce. Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2004, (9), 1–12. Dostupné z: https://zdenka-zidkova-psvz.webnode.cz/o-nas/
[5] BRIVIO, Eleonora, Fulvio GAUDIOSO, Ilaria VERGINE, Cassandra MIRIZZI, Claudio REINA, Anna STELLARI a Carlo GALIMBERTI. Preventing Technostress Through Positive Technology. Frontiers in Psychology [online]. 2018, 9, 1–5 [cit. 2020–05–28]. DOI: 10.3389/fpsyg.2018.02569. ISSN 1664–1078. Dostupné z: https://www.frontiersin.org/article/10.3389/fpsyg.2018.02569/full
[6] AYYAGARI, Ramakrishna, Varun GROVER a Russell PURVIS. Technostress: Technological Antecedents and Implications. MIS Quarterly [online]. 2011, 35(4), 831–858 [cit. 2020–05–28]. DOI: 10.2307/41409963. ISSN 02767783. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/10.2307/41409963
[7] CHIAPPETTA, Marta. The Technostress: definition, symptoms and risk prevention. Senses and Sciences [online]. 2017, 4(1), 358–361 [cit. 2020–05–28]. DOI: 10.14616/sands-2017–1–358361. ISSN 22842489. Dostupné z: https://sensesandsciences.com/index.php/Senses/article/view/109/100
