Teorie kognitivní disonance
Měli jste někdy problém změnit svůj názor i poté, co vás ostatní přesvědčovali o opaku? Všichni jsme se s takovou situací někdy setkali, jen jsme pro to neměli to správné pojmenování.
Proto Leon Festinger, americký sociální psycholog, přišel v padesátých letech dvacátého století se svým výzkumem. V něm se zaměřoval na jedince a jeho vnímání mezi postoji, které se snaží nějakým způsobem změnit. Celá teorie je založena na jednoduchém postřehu — lidé preferují soulad mezi svými postoji, názory a chováním oproti nesouladu, rozporu. Festinger se tento fakt pokusil vysvětlit prostřednictvím teorie kognitivní disonance. Lidé přirozeně jednají v souladu se svými postoji.[1]
Stav kognitivní disonance u nás tedy vzniká ve chvíli, kdy se v našem prostředí objeví element, který je se zbytkem v rozporu. Tento zvrat si vyžádá naši pozornost. Jedinec tak může reagovat na napětí snahou o přidání, odstranění nebo změnu jeho kognitivních struktur. Změny jsou obousměrné, tzn. na základě svých postojů můžeme změnit své chování a na základě svého chování můžeme změnit svoje postoje. Stav kognitivní disonance vzniká jak v každodenních situacích, kdy jsme nuceni se rozhodnout mezi více možnostmi, nebo může vzniknout vlivem nových informací nebo událostí, které se úplně neshodují s doposud existujícími elementy. [1]
Příklady
Jako příklad se dá použít kuřák, co ví o škodlivosti kouření. Nedokáže přestat, proto se raději bude snažit o racionalizaci nebo omluvení svého chování, čímž zmírní míru disonance. Může se tak například opřít o uklidňují efekt, který mu cigareta přináší. Tento postoj bude tak v souladu s jeho chováním a bude jej považovat za důležitější než jeho škodlivost.[2]
Jako další příklad kognitivní disonance může být i konzumace masa. Lidé ubližovat ani zabíjet zvířata nechtějí. Ovšem při konzumaci masa je druhá možnost nevyhnutelná. Existují tak dva způsoby, jak se vyrovnat s nepříjemnými pocity z konzumace masa:
- Člověk změní své chování a přestane jíst maso.
- Člověk změní svůj postoj a konzumaci masa si nějakým způsobem ospravedlní (dělají to všichni, lidé to dělají dlouho, je to pro člověka nezbytné).[3]
Experiment
Experiment provedený na kognitivní disonancí provedl Festinger spolu s Jamesem Carlsmithem. Studie byla publikována v roce 1959 a nese název Cognitive consequences of forced compliance. Cílem experimentu bylo, aby studenti dělali ty nejnudnější úkoly — vkládali cívky na podnos, vyprázdnily podnos, doplnili jej cívkami atd. Účelem těchto úkonů bylo poskytnout studentům negativní názor. Některým studentům byla též slíbena částka 1 $, jiným částka 20 $. Studenti, kteří za lež o experimentu dostali 20 dolarů, neměli kognitivní disonanci příliš vysokou, jelikož jim odměna za lež připadala dostatečná. Naopak studenti s odměnou pouze jednoho dolaru, nelhali vůbec a ohodnotili experiment jako celkem zábavný. Více o experimentu si můžete přečíst zde.[4]
Festingerova teorie v jádru pojednává o problému, jak se lidé snaží smířit protikladné myšlenky a vést život, jenž by byl alespoň z jejich hlediska konzistentní a smysluplný.
Zdroje
[1] KEMKOVÁ, Katarína, Martin HORKÝ, Jana TROJANOVÁ a Klaudia LUČANSKÁ. Teorie kognitivní disonance. In: Psychologon [online]. 23. února 2015. Dostupné z: http://www.psychologon.cz/component/content/article/14-psycholog-online/359-teorie-kognitivni-disonance
[2] TAVRIS, Carol a Elliot ARONSON. Chyby se staly: Ale ne mou vinou. 1. Dokořán, 2012. ISBN 978–80–7363–366–0.
[3] JOY, MELANIE. Why we love dogs, eat pigs, and wear cows: an introduction to carnism: the belief system that enables us to eat some animals and not others. San Francisco: Conari Press. Dostupné z: https://www.worldcat.org/title/why-we-love-dogs-eat-pigs-and-wear-cows-an-introduction-to-carnism-the-belief-system-that-enables-us-to-eat-some-animals-and-not-others/oclc/316832932. ISBN 978–1–57324–461–9, ISBN 1–57324–461–9. OCLC 316832932
[4] FESTINGER, Leon a James CARLSMITH. Cognitive consequences of forced compliance. In: Classics in the History of Psychology. The Journal of Abnormal and Social Psychology, Vol 58(2), Mar 1959, 203–210. Dostupné z: http://psychclassics.yorku.ca/Festinger/
