The Open University a otevřené vzdělávání

The Open University jako průkopník distančního vzdělávání

Termín „Open University“ v dnešní době chápeme již jako pojem označující akademickou vzdělávací instituci, jejíž hlavním posláním je poskytovat vzdělávací programy v distanční formě. Na počátku této platformy však byla první instituce s názvem The Open University, založena r. 1969 ve Velké Británii. Výuka na této škole začala r. 1971. Šlo o naprosto revoluční model vzdělávání bez nutnosti navštěvovat školu fyzicky, takže se vysokoškolské studium stalo dostupné i pro pracující. To bylo také jedním z hlavních cílů myšlenky The Open University — poskytnout rovné příležitosti vzdělávání pro široké spektrum společnosti. Největší rozmach tohoto typu vzdělávání přinesl rozvoj internetu. Dnes má The Open University pobočky téměř ve všech koutech světa. V ČR funguje manažerská fakulta The Open University — OU Business School. The Open University se brzy velmi úspěšně zařadila mezi stávající univerzity a studium, které nabízela se stalo plnohodnotnou alternativou k dennímu studiu na prestižní univerzitě. Akademická instituce The Open University nabízí jak formální vzdělávání formou tradičních studijních programů, tak vzdělávání neformální, která zprostředkovává formou MOOC kurzů na platformě Futurelearn. The Open University je vlastníkem této platformy a nabízí zde odborné kurzy pro širokou veřejnost.

Otevřené vzdělávání jako nový trend

Jak již bylo řečeno, The Open University je leader v oblasti distančního vzdělávání. Tento typ vzdělávání sebou nese i specifické výukové metody. Jedná se o tzv. otevřené vzdělávací zdroje — open educational resources. Jejich využívání ve vzdělávací praxi řeší tzv. open educational practice. Jde o konstruktivistický typ vzdělávání. Tato koncepce je založena na myšlence, že světová znalost je veřejné zboží a internet poskytuje každému možnost znalosti sdílet. Otevřené sdílení znalostí je označováno jako jádro akademického procesu a jako klíčová koncepce pro proces celoživotního vzdělávání.[1] Dalšími typickými rysy otevřeného vzdělávání je kreativita a interaktivita. Jako další klíčové prvky tohoto přístupu můžeme jmenovat dialog mezi pedagogem a studentem nebo spolupráce studentů, jako např. vzájemné poskytování zpětné vazby. Studenti tak mezi sebou vytváří určitý typ komunity. Studium poskytuje flexibilitu, ale zároveň vyžaduje schopnost sebeřízeného učení.

OTEVŘENÉ ZDROJE

Open educational resources je označení pro dokumenty a média, které jsou volně dostupné na internetu a jsou vhodné pro vzdělávání a vědeckou činnost. Dostupnost a možnost používání těchto zdrojů je zajištěna licencí Creative Commons. Za relevanci těchto zdrojů se zaručují odborné nebo akademické instituce. Jako jeden z nejkvalitnějších příkladů poskytování otevřených zdrojů je považován portál MIT Open Courseware, který provozuje Massachusetts institute of technology. Existují i portály zajišťující otevřené vzdělávání po metodické stránce. Jedním z nejpřehlednějších je Open Education Consortium.

V ČR v této oblasti působí portál Otevřené vzdělávání, který nabízí nejen odkazy na otevřené zdroje, ale i velmi srozumitelnou metodiku pro pedagogy.

PRAXE

Open educational practice je využití otevřených zdrojů v praxi. Tato praxe má 3 stupně — vysoký, střední, nízký. U nejvyššího stupně je pedagog zaměřen především na předávání znalostí. U středního stupně mluvíme o tzv. učení založeném na problému, kdy se definují hlavní cíle, ale zbytek se odvíjí podle otevřeného modelu vzdělávání. U nejvyššího stupně si student sám řídí cestu svého vzdělávání. Konkrétní prvky procesu užití otevřených vzdělávacích metod v praxi je definován institucí OPAL — Open educational quality initiative.

[1] MASTERMAN, Elizabeth. Bringing Open Educational Practice to a Research-Intensive University: Prospects and Challenges. Electronic Journal of e-Learning [online]. 2016, 14(1), 31–43 [cit. 2017–03–16].

VIKMA16, přednáška 05