The University of the Air
„The Open University was the world’s first successful distance teaching university, founded on the belief that communications technology could bring high quality degree-level learning to people who had not had the opportunity to attend traditional campus universities.“ (The Open University)
V roce 1963 Harold Wilson přišel s prvním nástinem tehdy přezdívané University of the Air. O rok později uspěla Labour Party ve volbách a Wilson se stal předsedou vlády, což mu umožnilo učinit nezbytné kroky k zahájení realizace budoucí Open University (OU). Už 11. září 1964 Guardian uveřejňuje: „A new distance learning concept is being launched, combining TV and radio tuition with correspondence and face-to-face residential courses.“.
K silné vizi univerzity značně přispěly myšlenky a postoje prvního prorektora, profesora Waltera Perryho (jmenován v roce 1969). Právě z rozhovoru
s Perrym pro The Illustreted London News (How open university can be?, uveřejněno 2. srpna 1969 a dostupné na British Newspaper Archive) čerpám v tomto článku, neboť zodpovídá základní otázky OU optikou konce šedesátých let.
„The Open University is a method of giving the people who are not caught in the net of the established universities an opportunity to get a higher education, to benefit themselves by it and the country,“ popsal Perry zaměření OA. Původní koncept (inspirovaný korespondenčními kurzy v Austrálii a jižní Africe) počítal takřka výhradně s pracujícími a dospělými studenty (21 let a starší); také je Perry otevřeně a konkrétně specifikuje:
„What we would be looking for are people with real motive and drive, because working by yourself at a distance from your teacher requires guts, staying power.“
Perry té doby vyznával takřka vizionářské názory — v rozhovoru sebevědomě označuje OU jako potenciální profit-making university. Vzhledem k povaze učebních materiálů, nízkým nákladům na výuku, poplatkům za studium (ač tehdy o neznámé výši) a finanční podpoře tzv. Government Grant (běžné pro univerzity) tehdy panovalo přesvědčení, že prodejem a poskytnutím výukových materiálů jiným školám a zájemcům by univerzita mohla vydělávat.
Samozřejmě vzhledem k povaze studia a jeho jakési nekonvenčnosti byla velkou otázkou kvalita školy v porovnání se zavedenými univerzitami. Perry chtěl na OU tzv. „educational technologists“, zamýšlel spojit akademické pracovníky a odborníky:
„So we are going to take the people with the academic know-how and the people with technical know-how and put them tohether.“
Výuka předpokládala využití komunikačních technologií, koneckonců už od založení OU byly základem fungování školy. Na počátcích univerzity stála sice korespondence, mnohem zajímavější bylo ale propojení s televizním vysíláním a pořady na radiu ve spolupráci s BBC. Ačkoliv je to (snad?) nepředstavitelné, od roku 1971 (první ročník OU) zapsaní studenti seděli
u televize v přesný čas a sledovali výukový spot. Televize sloužila hlavně pro názorné ukázky a příklady. Naopak pořady na radiu byly od začátku vysílány v menší míře, především kvůli nákladům s tím spojeným. Vedení OU se snažilo reagovat na ztížené podmínky dálkového studia, které ve své povaze neumožňuje vzájemné propojení a osobní kontakt spolužáků či studenta
s tutorem, a tím pádem ani získání podnětů a posílení motivace ke studiu. Řešením měla být lokální centra, jejichž hlavním posláním bylo utváření komunity a výpomoc studentům. Pro střetávání a spojování studentů byly určeny summer courses.
Kouzlo a síla OU tkví právě ve využití nových komunikačních technologií. Vzhledem k jejich rozmachu byli studenti již v sedmdesátých letech schopni si jednotlivé kurzy nahrávat na video přehrávače. Ale otázka, zda „sledování televize” bude dostačující, rezonovala. „Even if an entire television channel were devoted exclusively to education, it would not provide enough hours, and the cost would be prohibitive,“ zdůrazňoval Dr. Michael Young, té doby předsedy Advisory Centre of Education, který se také podílel na prvních vizích OU.
„The new college would encourage its students to form “local circles” to hear speakers and to hold seminars. In areas without enough students for this, residential courses would be essential, and the college would do its best to persuade employers to give its students extra leave for these.“
V 80. letech se OU rychle adaptovala na nástup počítačů a již v roce 1988 byly počítače dokonce nutné ke studiu jako náhrada ručního psaní. Univerzita podporovala vzájemnou komunikaci studentů po raném Internetu (CoSy conferencing system). „Today, course delivery takes full advantage of the internet, with students learning online and on mobile devices, and using high-tech tools like the virtual microscope,“ uvádí nyní OU na vlastním webu.
V neposlední řadě univerzita funguje na moderních platformách pro komunikaci a online vzdělávání (iTunes, Youtube, Future Learn) a má vlastní otevřený portál Open Learn.
