Tohle se učit nebudu!
Unschooling
Poměrně obrat od tradičního vyučování, unschooling je metoda kdy je obsah učení nechám dětem. Děti nejsou do ničeho nuceny, sami si hrou a zájmem vybírají, o čem se budou učit. V unschoolingu je pak velmi velký důraz na to, aby panovala důvěra v dítě a dobré vztahy. Zní to hezky, funguje to? A jak se pak, pokud jestli, děti zařadí do “normálního” školního procesu?
Poznámka na okraj, vzhledem k povinné školí docházce v ČR je forma unschoolingu nelegální. I v případě alternativní výuky by tak žák musel být zapsán pod konkrétní školu a plnit její ŠVP. (1)
Usnchooling může být řešením na vše, co jsme kdy na škole nenáviděli. Látka, která nám nedávala smysl, vstávání ráno, tahání těžkých batohů a ten neustálý pocit že prostě musíme. “Musíš se dobře učit, abys měla jedničky” “Musíš být hodná aby tě paní učitelka pochválila”. Ve zkratce tedy, čistě vnější motivaci = musíš. Ti z nás, co byli již v základní škole motivování vnitřně a na všechno, těm gratuluji. I přes toto růžové popsaní a zábavu která z unschoolingu čiší, jsou tu i ne ta hezké aspekty.
Zařazení do normálního školního procesu:
Vzhledem ke své povaze to s unschoolingem není až tak jednoduché, většina vysokých škol potřebuje nějaké ověřitelné osvědčení o vzdělání, tedy diplom. Jak ho ale mohou získat participanti unschoolingu? Je tu několik metod, trošku kostrbatých, které ale zřejmě fungují. Jednou z nich je, opatřit si osvědčení. Některé školy mohou vyžadovat specifické znalosti které lze splnit certifikáty, nebo uznáním splnění předmětů z VŠ. Unschooler se tedy může přihlásit na tyto předměty, i formou online kurzů a nechat si je cílenou školou uznat. Nebo počkat až budete dospělý a splnit oborové zkoušky. Tyto principy se mohou zdát kostrbaté a to z jednoho prostého důvodu, vycházejí z legislativy států, kde je unschooling legální. Jsou tam pro nás jiná pravidla a je to proto pro nás nepředstavitelné.
Z rostoucích míst kde se stává unschooling legální lze usuzovat, že funguje. Jak se k tomu ale staví jeho “absolventi”? Peter Gray z Bostonské univerzity si to ověřil studií.
Ze 75 lidí kteří splňovali kritéria byl průměrný věk participantů 24 let, z celkového rozptylu 18–49 let. Osm z nich byli náctiletí, 48 kolem 20 let, 17 lidí byli třicátníci a 2 lidé ve svých 40 letech. Zastoupení zemí pak bylo: 65 US, 6 Kanada, 3 z UK a 1 z Německa.
Ze studie vyplívá několik vyvrácení stereotypů a to například o sociální izolaci. Ze vzorku označilo 69% respondentů své sociální vztahy za dobré a pouze 12% procent za špatné, chybějící. I přes prvotní pocit že by toto číslo mnoho být vysoké, vzpomeňme si, s kolika lidmi z našich tříd se nikdo moc nebavil. Důležitou poznámkou také ale je, že většina respondentů se účastnila “unschoolingových” skupin kde byli v nějakém, třebaže neřízeném, kolektivu. Nejedná se tedy zpravidla o izolované učení.
Paradoxně nejfrekventovanější odpovědí v kategorii “Nevýhodou unschoolingu” nebylo očekávané pokračování ve studiu, ale ignorace druhých. 28% procent respondentů nezávisle na sobě uvedlo že nejvíce problémů měli s tím vysvětlit jejich vzdělávání druhým a čelit posměškům či degradaci.
Ve studii nejsou uvedeny úspěchy všech respondentů, ačkoliv v poslední otázce zda budou unschooling praktikovat na vlastních dětech odpovědělo 67% kladně. Vyskytují se tam příklady z obou pólů spektra — úspěšná kandidátka na PhD v oboru archeologie na prestižní Univerzitě, nebo demotivovaná studentka která si dodělala bakaláře a teď učí (paradox) protože se necítí být na nic jiného kvalifikovaná.
Ze studie i projitých zdrojů vyplívá, že se úspěšností (práce ve vytouženém oboru) unschooling nijak neliší od tradičních metod. Někdo uspěje, někdo ztratí motivaci, spousta bude dělat něco, co zprvu nechtěli. Ale určitě nedá se zobecnit předsudek o unschoolingu, že je to “alternativní nesmysl který k ničemu nevede.”
Jak by přeci děti mohly vědět, co je zajímá…
Užité zdroje:
GRAY, Peter a Gina RILEY, Grown Unschoolers’ Evaluations of Their Unschooling Experiences: Report I on a Survey of 75 Unschooled Adults [online]. [vid. 2019–03–28]. Dostupné z: https://academicworks.cuny.edu/hc_pubs/480
ROLSTAD, Kellie a Kathleen KESSON, 2013. Unschooling, Then and Now [online]. [vid. 2019–03–28]. Dostupné z: https://jual.nipissingu.ca/wp-content/uploads/sites/25/2014/06/v72142.pdf
https://academicworks.cuny.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1514&context=hc_pubs
