Učící knihovník a nové výzvy vyplývající z nadcházející revize RVP
26. 3. 2024 jsem se zúčastnila celostátní konference Spolupráce knihoven
a škol, která se konala v Knihovně Jiřího Mahena v Brně. V rámci této konference zaznělo mnoho zajímavých příspěvků. Dovolím si z pohledu praktikující knihovnice, která se v knihovně podílí na vzdělávání školní mládeže, shrnout body, které vnímám ve vztahu ke své práci
za nejdůležitější.
Úvodem
Jak v zahraničí, tak i v ČR je patrný odklon od výpůjčních činností knihoven k jejich funkci vzdělávací. Zároveň ale z posledního velkého výzkumu o spolupráci knihoven a škol vyplynulo, že pracovníci, kteří
v knihovnách zajišťují vzdělávací aktivity nemají ve velké většině pedagogické, ba dokonce ani knihovnické vzdělání, ale často jsou vybaveni pouze praktickými zkušenostmi a prošli nějakým,
na pedagogiku zaměřeným, kurzem. (Pillerová, Mazáčová, a Richter 2019).
Jak se revize Rámcového vzdělávacího programu dotkne knihoven
V novém RVP má být akcentováno užší propojování formálního
a neformálního vzdělávání, což klade zvýšené nároky na pracovníky těch institucí, které se na neformálním vzdělávání podílejí, tudíž
i na pracovníky knihoven. To vyplynulo z příspěvku Jana Jiterského, zástupce ředitele odboru předškolního a základního vzdělávání MŠMT. Nový RVP bude pro školy závazný a knihovny, pokud budou chtít poskytovat kvalitní vzdělávání na něj budou muset své vzdělávací programy navázat.
Jak si s touto výzvou poradit?
Kromě celoživotního vzdělávání, což je samo o sobě komplexní a obsáhlé téma, a proto se mu v tomto příspěvku nechci věnovat, se knihovníkům nabízí zajímavý nástroj, a to Databanka vzdělávacích knihovnických programů, kterou na konferenci představily pracovnice Knihovny Jiřího Mahena Pavlína Lišovská a Jana Šubová.
Programy obsažené v databázi budou tvořit sami knihovníci a následně mají být pilotně prověřeny učiteli ve školách. Budou upraveny tak, aby novému RVP odpovídaly a po odzkoušení ve školách by měly být tyto vzdělávací programy k dispozici všem knihovníkům. Profitovat z databanky by měly hlavně menší knihovny, kde knihovníci či častěji knihovnice, nemají čas nebo zkušenosti na vytváření programů vlastních. Podobné databáze výukových programů známe ze školství (například katalog Ema, provozovaný NPI v rámci Pedagogické podpory učitelů).
Z mého pohledu by bylo vhodné, aby program vytvořený knihovníkem
v konkrétním městě, byl pilotován místním učitelem a upraven přímo na míru lokálním podmínkám a konkrétní cílové skupině. V ideálním případě by knihovník a učitel mohli vzdělávací programy vytvářet společně, jako je to zvykem například ve Finsku. Finské školství nám bývá často dáváno za vzor a zde stojí za to zmínit výsledky výzkumu, který zjistil, že při vytváření vzdělávacích programů pro školy byli právě knihovníci aktivnějšími aktéry a pedagogové stáli spíše v pozadí.(Tikkinen a Korkeamäki 2023)
Jestliže knihovníci vzdělávající v knihovnách nemají pedagogické vzdělání, nemusí se před svými pedagogickými kolegy působícími ve školních knihovnách nikterak stydět, neboť pouze 300 z 5 000 učitelů působících ve školních knihovnách má knihovnické vzdělání, uvedla na konferenci Edita Vaníčková Makosová, z Centra pro školní knihovny, která metodicky školní knihovny vede.
„Máme nejhustší síť školních knihoven, ale děti do nich často nedojdou, neboť se jim do cesty staví různé překážky, ať již v podobě nedostatečné otevírací doby nebo nevhodného umístění školních knihoven.“ Přitom knihovníci moc dobře vědí, že nejvhodnější je mít knihy přístupné přímo ve třídách, příliš nezáleží na tom, jestli jsou knihy nové nebo starší. Jsou
po ruce, a tak po nich dítě sáhne, někdy z nudy, někdy proto, že vidí číst spolužáky. Odbornice na Dětské čtenářství filoložka Petra Žallmannová Schwartzová uvádí zajímavý projekt jedné základní školy, kde se učitelé domluvili a v březnu, měsíci knihy a čtenářů si četli o přestávce na chodbách při dozoru, v kabinetech při otevřených dveřích, ve frontě
u kávomatu, prostě všude, kde je mohli jejich žáci vidět při čtení.[1]
Skvělý příklad mezioborové spolupráce na případové studii Jihočeského kraje představil na konferenci David Macek z Národního pedagogického institutu. NPI v jihočeském kraji zastřešil a také financoval unikátní spolupráci vzájemného vzdělávání učitelů a knihovníků. Učitelé vzdělávali knihovníky v pedagogických kompetencích, zatímco knihovníci působili jako kurátoři a průvodci učitelů po kvalitních a aktuálních titulech dětských knih a nejlepších způsobech práce s nimi.
Závěrem
Jak přesně bude vypadat nová podoba revidovaného RVP ještě není známo. RVP by mělo být vystaveno k připomínkování kýmkoli, tedy jak odbornou, tak širokou veřejností od 2.4. 2024. (Jiterský, 2024) Zda se potvrdí předpoklad ze strany knihovníků, kteří „zařazení informačního vzdělávání v knihovnách do klíčových kurikulárních dokumentů českého školství — rámcových vzdělávacích programů“ vnímají „jako příležitost ke zlepšení spolupráce škol a knihoven…“ (Pillerová et al. 2019) a zda knihovny konečně zaujmou v českém vzdělávání místo po boku škol jako adekvátní partneři, ukáže až budoucnost.
Zdroje:
Konference Spolupráce knihoven a škol
Pillerová, Vladana, Pavlína Mazáčová, a Vít Richter. 2019. Současný stav spolupráce ve vzdělávání mezi veřejnými knihovnami a školami — výsledky celostátního průzkumu 2019. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut.
Tikkinen, Siinamari, Riitta-Liisa Korkeamäki. 2023. „Paradox spolupráce
v partnerství základních škol a veřejných knihoven“. Pedagogické studie 49(5):730–48. doi: 10.1080/03055698.2021.1884048.
[1] Petra Žallmannová Schwartzová, expertka na dětský knižní trh. Více tipů, jak podpořit dětské čtenářství můžete najít na tomto odkaze: https://mravencichuva.cz/author/petra-zallmannova/
