Učení se učení

Zuzana J.
EDTECH KISK
Published in
2 min readMar 15, 2017

Otevřené zamyšlení nad tématem sebeřízeného učení a jeho předpokladech.

Schopnost sebeřízeného učení se dnes považuje za vysoce důležitou dovedností pro celoživotní vzdělávání a osobní rozvoj. Také představa, že formální školství poskytuje veškeré důležité znalosti a dovednosti pro profesní i osobní život je naštěstí už dávno překonána. Dokonce se již principy sebeřízeného vzdělávaní začínají prosazovat v některých školních institucích.

Pokud však sebeřízené učení chápeme jako učení, kdy se jedinec staví ke svému vzdělávání iniciativně, sám si určuje studijní cíle nebo si vybírá vlastní strategie a zdroje k čerpání znalostí, můžeme se setkat s otázkou: Kde se sebeřízenému učení vlastně učíme? Jedná se o přirozenou vlastnost člověka nebo si ji může nějak osvojit?

Podle České andragogické společnosti někteří jedinci dosahují při sebeřízeném vzdělávání nedostatečných výsledků právě proto, že nedisponují vysokou studijní disciplínou, motivací nebo jim schází profesionální studijní průvodce. Výsledky výzkumu, který se zabýval měřením nekognitivních dovedností, zase poukazují na to, že pro sebeřízené učení jsou důležité především některé předpoklady, jako je například schopnost pracovat efektivně, vytrvalost nebo úroveň stanoveného cíle.

Osobně se tak domnívám, že touha vzdělávat se podle vlastních preferencí a způsobem danému člověku nejbližším, je lidem přirozená. Setkáváme se však s problémem, že nevíme, jak se efektivně učit, nerozumíme samotnému procesu učení nebo neznáme techniky, které by nám mohly učení usnadnit. Nastává zde totiž situace, kdy uplatňujeme stále stejné zajeté postupy, které jsme se naučili na základních či středních školách, ale přitom nemusí vůbec odpovídat našemu osobnostnímu typu nebo prostě nejsou dostatečně efektivní a motivující. Právě v tomto momentu se setkáváme s paradoxem, kdy pro posilování schopnosti sebeřízeného učení se nám jako ideální řešení nabízí formální vzdělávání dětí, které by se však kromě „učení se čemu“ věnovalo především „učení se jak“.

Přesto však, že nám formální vzdělávání nepřineslo potřebné znalosti a neposkytlo prostor pro získání zkušeností s různými technikami či metodami užitečnými k rozvíjení schopnosti samotného učení, máme stále možnost zaměřit se na ně nyní. Bude to těžší, ale když se skrze sebeřízené učení zaměříme nejprve na vzdělávání se právě v oblasti samotného učení se, získávání znalostí v dalších oborech nám půjde už určitě lépe…

--

--