Učitel v roli průvodce
Vzdělávací systém je proměnlivá záležitost. V průběhu historie se struktura pedagogiky a pedagogika měnily vždy v závislosti společnosti a jejích potřebách. Velmi důležitými hnacími motory těchto změn byly především požadavky rodičů a učitelů.
V dnešní době, kromě klasického školství, uznáváme i alternativní způsoby pedagogiky. Tyto alternativní pedagogické směry vznikly z jednoduchého důvodu. Jejich autoři se snažili o změnu procesu vzdělávání, protože věděli, že je potřeba ustálený školský systém změnit.
Alternativních pedagogik existuje mnoho. Já bych zde rád mluvil o Montessori pedagogice, kterou vytvořila Marie Montessori, a roli učitele v ní.
Principy vzdělávání podle M. Montessori
Montessori pedagogika je postavena na dvanácti principech pro vychovatele — učitele:
- musí vytvořit prostředí a starat se o něj,
- musí ovládat používání didaktického materiálu a umět tuto znalost zprostředkovat dětem,
- je aktivní, když zprostředkovává dítěti vztah s okolím, a pasivní, pokud už dítě tento vztah má,
- má děti neustále pod dozorem a pomáhá jim, pokud je požádán o pomoc,
- pomáhá jen tehdy, když je o pomoc požádán,
- naslouchá dítěti a potom se ptá,
- respektuje pracující dítě a nevyrušuje ho,
- respektuje chyby dítěte a ihned ho neopravuje,
- respektuje odpočívající dítě a nenutí ho do práce,
- neustále se snaží v dítěti podnítit zájem o učení a práci,
- musí dětem ukázat, že se na něj mohou spolehnout, ale nesmí se vnucovat,
- nabízí mlčky dítěti svoji duši, pokud dítě dokončilo svou práci a je vyčerpané.
Podíváme-li se na tyto principy důkladněji, všimneme si, že většina požadavků této pedagogiky je kladena na kompetence učitele.
Učitel jako průvodce
Pro učitele (vychovatele) je důležité, aby dokázal pozornost dítěte nasměrovat správným směrem. Díky předem připravenému prostředí, které poskytuje spoustu pomůcek pro vzdělávání a rozvoj dítěte je potřeba, aby učitel ukázal různé možnosti aktivit dítěti a svým způsobem ho nechal i najít činnost, která ho nejvíce zaujme.
V první chvíli je tedy učitel pouze jakýsi zdroj informací, rozcestník, který dítěti ukazuje různé činnosti a aktivity, které by ho mohli zaujmout (v závislosti na předchozích zkušenostech a vývojových potřebách dítěte). Současně však nezasahuje do zkušenosti dítěte a nechává ho si okolní svět objevovat svým vlastním způsobem. V okamžiku kdy dítě pozná, že na některý z úkolů samo nestačí, obrátí se znovu na svého průvodce (učitele), který mu pomůže překážku překonat.
Učitel je tak pro dítě mnohem více než jen pouhým učitelem (vychovatelem). V Montessori pedagogice je učitel pro dítě hlavně přítelem a oporou. Funguje také jako jeho vzor, doprovod a opora. Všechny tyto vlastnosti pomáhají učiteli být takovým průvodcem, které dítěti ukáže, že na většinu věcí v životě stačí sám.
Pomoz mi, abych to dokázal sám. (Montessori zásada)
Zdroje:
MONTESSORI, Maria. Absorbující mysl: vývoj a výchova dětí od narození do šesti let. Přeložil Radek GLABAZŇA. Praha: Portál, 2018. ISBN 978–80–262–1393–2.
RÝDL, Karel, ed. Metoda Montessori pro naše dítě: inspirace pro rodiče a další zájemce. Pardubice: FF Univerzity Pardubice, 2006. ISBN 80–7194–841–1.
