Učme se navzájem…

Pro mnoho studentů bylo učení se ve skupině spolužáků či přátel vždy vítaným přínosem. Pomineme‑li časté odvádění pozornosti od tématu, společné memorování a opakování, pokud je prováděno skutečně efektivně, může studentům na jejich cestě za vzděláním odstranit nejednu překážku.

A právě to je důvodem vzniku takzvaných učících se komunit, tedy zpravidla uzavřených komunit lidí, kteří se společně vzdělávají. A to jak face to face, tak s využitím internetu a technologií.

S učícími se komunitami úzce souvisí i takzvané peer teaching, učení vrstevníků či lidí se stejným zájmem. Rozhodně se nejedná o nový koncept, „studentské lídry“ využíval už Aristoteles. V podstatě jde o jednoduchý proces, kdy zkušenější a pokročilejší student vysvětluje látku studentovi, který ještě nedosáhl požadované úrovně. Navíc tento proces pomůže upevnit látku nejen tomu, kdo je vyučován, ale i studentu, který vyučuje (pomáhá s pochopením).

Kromě studijních výsledků přináší tato metoda i další benefity jako podporu týmového ducha, vztahů mezi studenty, zvyšování sociálních kompetencí či komunikačních dovedností.

Nicméně fenomén učících se komunit nutně nemusí být (a není) spojen pouze s institucionálním vzdělávacím prostředím. Často k tomuto jevu dochází i v profesní oblasti, a pokud daná firma tzv. komunitu praxe podpoří, odměnou jí mohou být velké benefity v podobě efektivněji pracujících zaměstnanců:

Termín komunita praxe představili v devadesátých letech minulého století vědci Etienne Wenger a Jean Leave. Zaměřili se na zaměstnance kopírek společnosti Xerox. Ti se spontánně dělili se svými zkušenostmi s kopírkami. Společná aktivita zaměstnanců dala vzniknout komunitě Eureka. Společnost správně pochopila, že je třeba ji v její činnosti podpořit, a tak se Eureka stala platformou pro sdílení znalostí i v zahraničí.

Na základě této zkušenosti vznikla v roce 1995 v Xeroxu komunita Software Process Improvement, která se věnovala zdokonalení procesů vývoje informačních systémů. Tato komunita se setkávala virtuálně v měsíčních intervalech.

Zmíněná společnost je pouze jedním z mnoha příkladů, které dokazují, že učení se v přirozeném prostředí kolegů a vrstevníků může často významně pomoci tam, kde tradiční metody nestačí.