Udělej si sám (svoje studium)
Bavíme-li se o adaptaci a individualizaci vzdělávání, základní otázkou je, kdo má být zodpovědný za rozhodnutí, které obory vlastně stojí za pozornost. Jaké předměty mají vůbec existovat, jaké obory mají vypisovat vysoké školy a kolik mají být schopné „odchovat“ studentů. Mají nad těmito rozhodnutími mít kontrolu vlády, školy, rodiny nebo sami žáci?
Kdo tedy určuje jestli je tedy lepší věnovat se biochemii nebo divadelní vědě?
Zaměstnavatelé?
Je logické, že zaměstnavatelé tlačí na to, aby stát, respektivě jeho školy, vychovávaly budoucí pracovní sílů v oborech, které se jim hodí. Nicméně například Tomáš Feřtek (2022, 28:00) to trefně komentuje: „Zaměstnavatelé mají různé zájmy a v různých časových obdobích. Já k tomu jedovatě dodávam, že ale nenesou žádné následky a žádnou odpovědnost.“
Politická reprezentace?
Ač má nejsilnější nástroje nastolovat regulace, podpůrné politiky i vládnout penězi (státním rozpočtem), následky jejich rozhodnutí dalece přesahují jejich volební období. Sice se zodpovídají občanům, voličům současným i budoucím, nicméně oblast vzdělání má v tomto ohledu jednu zásadní nevýhodů – následky každého přijatého opatření se projeví až za delší dobu a řešení výzev ve vzdělání dalece přesahuje horizont jednoho nebo dvou volebních období.
Úředník na ministerstvu nebo krajském úřadě?
Jednoduše ne, pokud s nejedná o jeho vlastní dítě.
Žák a jeho rodina?
Bingo. Ano. Volba oboru vzdělání je na dětech a rodičích. Jsou to oni, kdo ponesou veškeré následky tohoto rozhodnutí. Do jejich rozhodování nepochybně vstupují vyhlídky, které daný obor poskytuje. Velmi zjednodušeně tak můžeme říct, že s tím, aby nebylo příliš mnoho divadelních vědců nebo příliš málo biochemiků si poradí do dostatečné míry trh. Stát v tomto směru může sehrát roli zprostředkovatele důležitých dat a informací, které do tohoto rozhodování vstupují a vytvářet motivační pobídky pro strategicky důležité obory. Samotné rozhodutí je však na tom, kdo za něj ponese následky, tedy studentovi. I zde je však nutné zmínit, že selhává-li rodina, měly by být nastavení mechanismy sociální pomoci ze strany obce nebo kraje tak, aby se tím cesta ke vzdělání daného dítěte neuzavřela.
Když dnes nastupujete na základní školu, než ji dokončíte, většinu existujících profesí pravděpodobně „postihne“ automatizace (Frey & Osborne, 2017) a naopak vzniknou zcela nová povolání, která si dnes ani neumíme představit. I pokud omezíme rozměr školství na pouhou přípravu na budoucí povolání, nemáme moc se čeho chytit při výběru toho, čemu během studia věnovat pozornost. I z tohoto důvodu již uvažujeme spíše v intencích modelů kompetencí, nikoli znalostí. Ať už je to kreativita, kritické myšlení, komunikace nebo spolupráce (Framework for 21st Century Learning, 2019), nejsou nikterak vázány na předměty, jak je známe v dnešním slova smyslu. A tak možná přichází chvíle, kdy můžeme rozšněrovat sepjkaté osnovy a umožnit studentům větší volbu a rozlet při výběr, jakým oblastem se ve škole mohou věnovat.
Pro jednou se nesnažím hledat odpovědi na otázky „Jak?“, ani „Proč?“, ale zkrátka „Jestli vůbec?“. A jediné, k čemu jsem schopna dojít, je „Proč ne?“. Je čistě na žácích, studentech a jejich rodinách, jaké aspirace si zvolí a úkolem škol, respektive státu, je jim pouze nastavit podmínky, aby tyto aspirace mohli naplňovat.
Než se z utopistické představy, ve které si každý student vybírá a sám sestavuje „rozvrh“ bez limitů a čistě podle svých zájmů, stane realita, musíme si jako společnost odpovědět na tyto otázky:
- Co považujeme za natolik zásadní, aby tvořilo společný základ, který musíme „umět“ všichni bez rozdílu?
- Jak v rámci prostředí škol umožnit naplňování individuálních studijních aspirací?
- Jak všem zprostředkovat dostatečný rozhled a podporu pro jejich vlastní rozhodování, jakou cestou se ve vzdělání vydat?
Zdroje
Feřtek, T. (2022, 25. května). Zrušme jednotné přijímačky i zastaralou maturitu. Kam míří české vzdělávání? In Respekt. https://www.respekt.cz/podcasty/zrusme-jednotne-prijimacky-i-zastaralou-maturitu-kam-miri-ceske-vzdelavani
Framework for 21st Century Learning: A unified vision for learning to ensure student success in a world where change is constant and learning never stops. [Online]. (2019). http://www.battelleforkids.org/networks/p21/frameworks-resources
Frey, C. B., & Osborne, M. A. (2017). The future of employment: How susceptible are jobs to computerisation?. Technological Forecasting And Social Change, 114, 254–280. https://doi.org/10.1016/j.techfore.2016.08.019
