Univerzita 21. století aneb jak se učí v Tallinnu
Můj dnešní příspěvek se bude týkat malé univerzity v hlavním městě Estonska, kde jsem měla možnost strávit necelých pět měsíců v rámci programu Erasmus+.
Tallinn University oficiálně vznikla až v roce 2005 (a dnes, 18. března, slaví výročí!), nicméně historie samotných fakult, a zejména akademické knihovny, sahá mnohem dále do historie. Chlubit se může i mezinárodním renomé, cca 10 % studentů pochází ze zahraničí.
Během svého Erasmu jsem měla zapsané předměty z jejich School of Digital Technologies. Ta nabízí čtyři, v kontextu KISKu, velmi zajímavé navazující magisterské obory, které jsou vyučovány plně v angličtině. Konkrétně jsem měla dva předměty, kde jsme vytvářeli vzdělávací počítačové hry a kurz, který se týkal human-computer interaction.
A jaké byly mé dojmy?
Méně studentů a důraz na jednotlivce
Všechny předměty, které jsem absolvovala, měly kapacitu maximálně 15 studentů. Reálně nás pak v kurzu bylo zapsaných kolem deseti, což bylo skvělé, protože se vyučující mohl do jisté míry každému z nás věnovat individuálně a flexibilně přizpůsobovat výklad našim aktuálním přáním a předchozím znalostem a dovednostem.
Skupinové projekty a práce v týmech
Skupinové projekty jsou pro řadu studentů noční můrou. Na Tallinn University je na ně ovšem kladen velký důraz, z čehož jsem zprvu nebyla nadšená kvůli pocitu, že znalostmi svým spolužákům nesahám ani po kotníky a zkazím jim tak celkové hodnocení předmětu. Nervozita ze mě však opadla, když jsem zjistila, že skupinové projekty jsou sice podmínkou k ukončení předmětů, ale nejsou zahrnuty do výsledné známky. Pro vyučující je totiž mnohem důležitější, abychom si něco vyzkoušeli v praxi a třeba se i poučili z případného neúspěchu.
Delší přednášky a kratší semestr
Posledním překvapením pro mě bylo rozdělení semestru na 2x6 týdnů, kdy některé předměty probíhaly opravdu jen v první nebo druhé polovině semestru. Časová dotace předmětů však byla ponechána a kurzy byly vyučovány ve čtyřhodinových blocích. Výuka pak byla vedena spíše ve workshopovém duchu a pod vedením vyučujícího jsme si vyzkoušeli ohromné množství věcí. Výuka byla vedena téměř výhradně prakticky, výklad jsme měli k dispozici spíše pro samostudium. Zároveň jsme také měli možnost používat různé placené nástroje, na které měla škola licenci a pro jednorázové domácí použití by si je člověk jen těžko zaplatil.
Na závěr bych ráda podotkla, že se jedná o mé subjektivně vnímané zkušenosti, kterými rozhodně nechci říct, že všechny ostatní univerzity jsou špatné, protože v Estonsku to dělají nejlíp :) Vždy záleží na více faktorech a článkem jsem chtěla spíše vytknout principy výuky, které mi jsou sympatické a u kterých jsem vnímala, že si na nich celá Tallinn University velmi zakládá. Současně se domnívám, že částečně jde i o současné trendy univerzitního vzdělávání a například potřebu nižšího počtu studentů na jednoho přednášejícího zmiňuje v jednom z posledních rozhovorů i odcházející rektor MU, pan docent Bek.
