Univerzita jako relikvie
Existují lidé, jako například profesor Ken Robinson, kteří tvrdí, že tradiční univerzitní vzdělávání je již překonanou záležitosti. Na jedné straně s ním můžeme souhlasit v tom, že vzdělávací systém příliš klade důraz na aspekty výuky, který byly aktuální pro industriální dobu.
V 60. letech 20. století bylo na vrcholu tzv. systémové paradigma. Toto paradigma si kladlo za cíl maximální efektivitu činnosti. Tomu se přizpůsobovala výuka i nakládání s informacemi. Mnohé procedury bylo nutné se učit zpaměti složité algoritmy, kterým mnohdy rozuměli pouze jejich tvůrci.
Kognitivní paradigma (80. léta) přineslo větší koncentraci na samotného člověka. Více se reflektovaly jeho možnosti, schopnosti i limity. Více začalo dbát na to, že člověk je individualita a nelze na něj tvořit mustr.
V současné době se vzdělávání na kontext. Faktografických informací už je celá řada a nové mnohdy vznikají vzájemnou asociací těch stávajících.
Tento vývoj je důsledkem rozvoje technologií i zvýšení a diferenciace nároků na zpracovávání informací. Bohužel tento vývoj zůstává pro formální vzdělávací systém trochu stranou. Jen velmi málo škol se vymanilo ze systémového paradigmatu a učí znalosti a dovednosti, které byly potřebné v minulém století, ale dnes už jsou nepotřebné.
Většina univerzit je silně tradicionalistická, lpí na přežitých konceptech výuky, které už jsou překonané a nevyhovují ani společensky. Pracoviště, které následují či dokonce určují nová paradigmata mohou mít problém s udržením univerzitního statutu.
Univerzity totiž mají kromě výukové funkce v rámci vysokého školství ještě funkci akademickou a vědeckou. Mnohá zmiňovaná pracoviště se začínají soustředit na dovednostní stránku, nikoli na tvorbu znalostí. Univerzita jakožto vědecké pracoviště o onu akademičnost přichází.
Univerzity neztratí nic ze svého společenského ani vědeckého kreditu, pokud samy budou iniciátory a determinanty přírůstku znalostního trustu, přístupného lidem. Protože vědecké znalosti již nejsou výsadou univerzitních profesorů.
Z toho všeho vyvstává dilema. Univerzita, aby se mohla modernizovat, musela by popřít své tradice. A chtěla-li by se obhájit před akreditační komisí, musela by se stát odpůrkyní konektivistických snah. Pro jedno popřít druhé. pokud však chce univerzita společensky přežít, trandicionalismus jí bude stačit pouze k přežívání.
Do schools kill creativity? | Sir Ken Robinson, 2005. In: YouTube [online]. 2007–01–06 [cit. 2019–03–20]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=iG9CE55wbtY
