Univerzity v historické perspektivě a budoucnosti, učení bez učitelů
Původní název universitas magistrorum et scholarium (společenství učitelů a studentů) označoval samosprávné sdružení učitelů a žáků opatřené jistými právy; až postupně se pojmem universitas začaly označovat školy jako takové.
V současné době chápeme pojem univerzita jako instituce vyššího vzdělání s pravomocí udělovat tituly.
Moderní univerzitní systém má kořeny v evropských středověkých univerzitách, které vznikaly nejdříve Itálii a postupně se přeměnily během vrcholného středověku v katolické školy. Nejstarší univerzita byla založena v roce 1088 v italské Bologni. Pro velkou část Evropy byla ale vzorem a zároveň myšlenkovým centrem univerzita v Paříži (1150), nezávislá i na místním arcibiskupovi a podřízená pouze papeži. Vynikala zejména ve studiích filosofických a teologických a vzniklo tam také tradiční rozdělení na čtyři fakulty. Na britských ostrovech jsou nejstaršími prestižními univerzitami školy v Oxfordu (1167) a Cambridgi (1209). Po celé Evropě vznikaly university jako důsledek touhy po studiu a významným krokem bylo založení Pražské univerzity 1348, Karlovy koleje roku 1366 a stavba Karolina roku 1383.
V počátcích nebyly univerzity vybaveny nábytkem a pomůckami, ale stávaly se jen místem setkávání učitelů s jejich žáky a byly určeny pouze mužům. První žena v historii získala akademický titul v roce 1678 v Padově. Studenti žili společně v jednotlivých domech (kolejích), často společně s učiteli. Vyučování probíhalo v latině, a to ve formě přednášek, na nichž se přednášely předepsané texty. K výkladu starých textů se používaly i psané komentáře významných mistrů. Jindy se konaly společné diskuse, na které se scházeli studenti z různých kolejí, a kde se diskutovalo o názorech mistrů na různé odborné otázky; těmto rozpravám začínajícím formulací základní otázky se říkalo kvestie. Ty se často zapisovaly a mnoho se jich zachovalo do dnešní doby.
S univerzitami je spojena i akademická svoboda. První písemné doklady o akademické svobodě pocházejí z roku 1158. Uznávané datum v mezinárodním měřítku je 18. září 1988–430 univerzitních rektorů podepsalo Magna Charta Universitatum a počet škol podepisujících Magna Charta Universitatum stále roste. Text, jehož znění připravila rada moudrých akademického světa, měl připomenout, že právě instituce univerzity je zárukou evropského humanismu a že principy, na jejichž základě univerzity vznikaly, jsou stále živé a že je důležité je nadále dodržovat a v případě ohrožení i bránit.
Financování a organizace vysokých škol se velmi liší v různých zemích po celém světě. V některých zemích jsou vysoké školy financovány převážně státem, zatímco v jiných mohou prostředky pocházet od dárců nebo z poplatků, které studenti navštěvující univerzitu musí platit. Některé univerzity jsou národní a jiné mezinárodní.
V současné době se upouští od pevně daných studijních programů a roste podíl studentů na jejich tvorbě. V rámci jednoho programu si studenti volí předměty, které doplňují nabídku předmětů povinných a povinně volitelných. Je tak běžné, že absolventi jednoho studijního programu absolvovali odlišnou část studia oproti svým kolegům.
V posledních letech rovněž roste význam studia bez knih a učitelů, příkladem je École 42. Podmínkou zahájení studia je úspěšné absolvování logického testu a poté zvládnutí vyřazovací soutěže.
Studenti jsou „vhozeni” do tzv. Piscine (francouzsky bazén) a musí si sami zvolit cestu, jak se budou učit, rovněž motivace je čistě jejich záležitostí. Studentům jsou udělovány body za dobrou práci nebo za nalezení a opravení chyb, kterých se dopustili jejich „spolužáci“. V případě prohřešků jsou studentům udělovány tresty — například v podobě manuální práce.
Úspěšní absolventi přijímacího řízení na École 42 mají možnost pracovat s nejmodernější technikou — například výrobky společnosti Apple. Studium není zpoplatněno a tato metoda slaví poměrně velké úspěchy. Uvádí se, že již během studia nalezne pracovní uplatnění 80% studentů. Po úspěchu kampusu v Paříži byly jako další lokalita pro otevření vytipovány USA.
École 42 je příkladem alternativní výuky. Příslušníkům mé generace, která prošla klasickým vzděláním s pevně stanoveným programem a obsahem studijních předmětů, je tato forma studia hodně vzdálená, ale určitě metoda „žádného učitele”, stojí za povšimnutí. V České republice zatím s tímto typem školy nemáme zkušenosti.
Velkým potenciálem pro vzdělávání disponují také sociální sítě, jež mohou sloužit nejen jako zdroj informací, ale i prostředek pro komunikaci mezi studenty, studenty a učiteli i mezi učiteli a rodiči. Je zajímavé, že sociální sítě jsou oblíbeny u všech generací a není výjimkou, že jejich prostřednictvím se dostávají k informacím lidé zdravotně handicapovaní nebo uživatelé pokročilého věku. Sociální sítě nabízejí také prostor pro on-line spolupráci studentů na různých úkolech i pro vzájemnou komunikaci. Z důvodu vysokého počtu uživatelů je další velkou výhodou rychlá informovanost. Mezi nejvíce rozšířené sociální sítě patří Facebook, Google+ nebo Twitter.
Zdroje:
Https://cs.wikipedia.org/wiki/: Univerzita Karlova [online]. 2020, 20. 1. 2020 [cit. 2020–03–04].
Https://cs.wikipedia.org/wiki/: Univerzita [online]. 2020 [cit. 2020–03–04].
IVÁNKOVÁ, Gabriela. : Žádní učitelé, žádné knihy… École42. Https://cmedium.com/ [online]. 2020, 2019 [cit. 2020–03–04].
JAŘAB, Josef. Magna Charta Universitatum slaví čtvrt století. Https://iforum.cuni.cz/IFORUM-14715.html: iForum — online magazín Univerzity Karlovy [online]. 2013, 2013 [cit. 2020–03–04].
KOPECKÝ, Aleš. Využití sociálních sítí ve výuce: Bakalářská práce. Https://theses.cz/id/wl3lal/kopecky_ales.pdf [online]. JIHOČESKÁ UNIVEZRITA v ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH, 2012 [cit. 2020–03–04].
