Unschooling a alternativní školy
Unschooling je metoda vzdělávání předpokládající, že děti, potažmo lidé jsou přirozeně zvídaví, jsou vedeni svými zájmy a učí se spontánně. Důležité je správné načasování, tedy rozeznat, kdy je dítě samo připraveno a zároveň má k učení chuť a není do něj nijak nuceno. Tato filosofie je přímo v kontrastu se současným tradičným způsobem vzdělávání, které je založeno na předpokladu, že se všechny děti vyvíjejí stejně a nepočítá se zde s individuálním vývojem jedince. Také se mnozí domnívají, že se děti neradi učí, to však nemusí být pravda. Především v mladším věku jsou děti schopné „nasát“ obrovské množství informací, a často k tomu není potřeba sedět dlouhé hodiny v lavici a memorovat se zpaměti probíranou látku.
Filosofie unschoolingu může být uplatňována ve dvou formách výuky, a to jak v domácím, tak i školním vzdělávání. V tomto článku bude zaměřena pozornost především na alternativní typy škol využívající metody unschoolingu. První školou postavenou na tomto principu byla zahraniční škola Summerhill School v Británii založená již roku 1921 Alexanderem S. Neillem. Ten byl přesvědčen, že by měl být proces vzdělávání přizpůsoben přímo dětem, a proto svou školu vedl jako demokratické společenství, kde měl každý stejný hlas (žák i učitel) a podoba výuky a provozu školy je tak dodnes určována na školních shromážděních. Podobně významnou školou stejného typu je Sudbury Valley School založená roku 1968 v USA.
V České republice je alternativní školou tohoto typu ScioŠkola, která prozatím otevřela čtyři takovéto školy (dvě v Praze, jednu v Brně a Olomouci). Hlavní myšlenka této vzdělávací instituce je založena na filosofii unschoolingu, tedy umožnit dětem učit se stylem, který je jim vlastní, bez známkování a hlavně s důrazem na svobodu. Podle vyjádření ředitele projektu je pro něj nejdůležitější, aby naučili děti jak se učit, neboť to pro ně do budoucna představuje tu nejdůležitější dovednost, kterou využijí. V jednotlivých třídách, které se zde nazývají „koleje“, jsou žáci různého věku a místo učitele má každá kolej vlastního „průvodce“. Stejně jako např. v Summerhill School je zde školní shromáždění, která ustanovuje pravidla a fungování instituce.
ScioŠkoly chtějí i nadále otevírat další pobočky v jiných městech, kde bude o takovéto instituce zájem, bohužel mohou narazit na negativní postoj ze strany Ministerstva školství, jak ukázal nedávný případ z Frýdku Místku. Více než dvě stě rodičů zde požadovalo vznik této alternativní školy, avšak podle vyjádření ministerstva je to zbytečné, jelikož ve městě, potažmo v okolí je (tradičních) škol dostatek a naopak v nich spíše děti chybí. Z tohoto důvodu proto není nutné, aby vznikala další soukromá škola. Takovýto postoj se samozřejmě nelíbí rodičům dětí, kteří by sami rádi rozhodli o tom, jaký způsob vzdělávání pro své dítě vyberou, obzvláště pokud se jim stávající tradiční model školství nelíbí.
Unschooling je zajímavou myšlenkou, která má bezesporu mnohé výhody a právě v uplatňování jejích principů při výuce může ležet budoucnost vzdělávání zejména mladších žáků. Důležité také bude, jestli se budou principy unschoolingu více prosazovat do tradičního školství a nějak zásadněji jej měnit, nebo bude unschooling stále spíše jen součástí soukromých alternativních škol či domácího vzdělávání.
