Unschooling a skutečné poznávání světa
Děti se danou látku často učí hlavně proto, že bude v testu, ne proto, že je zajímá nebo pro ně má nějakou hodnotu. A při tomto předstíraném učení se zapomínají skutečně učit.
Profesor David Friedman
Unschooling je nekončící proces vzdělávání a sbírání zkušeností. Tato filosofie je postavena na svobodném poznávání světa, hledání odpovědí na otázky, které nás nejvíce zajímají. Jedná se o přirozené, eklektické a sebeřízené učení. Termín unschooling je často spojován s homeschoolingem, což je doma realizovaná výuka*, která nemá pevné curriculum. Rodiče vytváří podmínky a zázemí pro svobodný rozvoj svých dětí, které nejsou do ničeho nuceny.
Nebudu se podrobněji věnovat vysvětlování principů tohoto způsobu vzdělávání, ale zaměřím se na časté námitky, se kterými se unschooling a homeschooling potýká:
Námitka: Při homeschoolingu a unschoolingu není dítě dostatečně socializováno.
Argument: Lidé, kteří praktikují unschooling, jsou často součástí nějaké komunity a to i se svými dětmi. Děti se tedy učí a hrají si spolu (ačkoliv se vždy nemusí jednat o vrstevníky, což já osobně považuji za přínos) a jejich rodiče se ve výuce střídají. Do vzdělávání se mohou zapojit také knihovníci, různí lektoři a vychovatelé.
Some homeschools purchase curricula from publishers while others opt to enroll their children in correspondence programs. Libraries, tutors, and local support groups might also be used by homeschools. Just as in business, there is more than one way to run a profitable organization — and the results support this idea.
Námitka: Při homeschoolingu a unschoolingu se příliš nepoužívají učebnice a pracovní sešity.
Argument: A ve školách se často používají špatně. Žáci i učitelé na nich mohou přehnaně lpět, žáci se z nich například jen memorují to, co se dozví, že bude v testu a zbytek je tolik nezajímá.
Námitka: Rodiče většinou nejsou vyškolení učitelé a dokonce sami nemají dostatečné vzdělání.
Argument: To je pravda. Nicméně v unschoolingu není nejdůležitějším prvkem vysoká úroveň znalostí vzdělávajících rodičů. Zásadními charakteristikami je předávání hodnot, možnost rozvíjet se vlastním směrem, absence špatných asociací s institucí školy a kreativní způsoby vzdělávání, které není odtržené od reálného světa. A výsledky jsou patrné například z výzkumu, který prováděl National Home Education Research Institute:
Homeschoolers scored an average of 34–39 percentile points higher than the norm on standardized achievement tests. In fact, students whose parents did not have a college degree scored at the 83rd percentile. In terms of college admissions, homeschoolers typically score higher than average.
Není snadné stanovit, co bude patřit do balíku vědomostí, který se má žák zvládnout ve škole naučit. Curriculum obsahuje spoustu věcí, které člověk nikdy v životě nepoužije, a přesto se tím musí zabývat třeba půl roku. Unschooling není takto svazující a umožňuje pracovat se zdroji kreativně a kurátorsky. Knihy nejsou biblí, kterou musí znát žák zpaměti, ale slouží jako podnět k přemýšlení, k dohledávání si dalších informací..
Na děti můžeme nahlížet dvojím způsobem: Buď jako na naše domácí mazlíčky, kteří umí mluvit nebo jako na malé lidi, kteří toho zatím o světě příliš neví.
Profesor David Friedman o tomto a mnohém dalším mluví ve video rozhovoru se Stefanem Molyneux, který na téma „Libertarian Parenting“ vytvořil krátký seriál.
K dalšímu čtení velmi doporučuji knihu Education: Free and Compulsory od Murray N. Rothbarda, která je volně ke stažení na stránkách Mises Institute.
*V tomto článku nijak výrazně nerozlišuji mezi pojmy vzdělávání, výuka a učení se.
