Unschooling jako kognitivně ideální přístup k učení

Kuba eF
EDTECH KISK
Published in
2 min readMar 29, 2017

Unschooling neboli svobodné učení staví na filozofii přirozené interakce dítěte se světem, která je neustále živena jeho zvídavostí. Dítě není omezeno žádnými hranicemi obsahovými ani časovými, samo si volí kdy a co chce dělat. Samotný proces může přitom nabývat různých forem, od diskuze, přes hry až po experimenty.

Tento princip podporuje individuální zájem a tempo učení. Dítě není nuceno, vystaveno nátlaku, stresu nebo strachu z neúspěchu, špatného hodnocení, ztrapnění. Výsledkem tohoto přístupu jsou dvě věci: snižuje se riziko negativního emočního nalazení a zároveň se zvyšuje motivace. Oba tyto faktory jsou přitom z pohledu procesu učení a fungování našeho mozku klíčové. Proč?

Pozornost

Při učení člověk využívá všech základních psychických procesů: vnímání, představování, tvořivost, myšlení a paměť. Každý z nich je použit v jiné míře podle typu učení a fáze procesu. Všechny jsou přitom ve své efektivitě závislé na jediné duševní činnosti a tou je pozornost. Bez pozornosti nemůže dojít ke vjemu. Ten je zase základním vstupem do procedulární paměti člověka, jejíž kapacita je ohraničena tzv. Millerovým číslem — ukládají se v ní veškeré vjemy v horizontu zhruba sedmi sekund, které mozek vědomě zpracovává. Analogicky jde o jakousi operační paměť. Odsud se nový poznatek teprve může přesunout do paměti deklarativní, dlouhodobé. Na paměti a vnímání jsou navázány zbylé kognitivní procesy.

Emoční stav

Navození pozitivního emocionálního stavu v procesu učení popisuje kognitivní psycholog Daniel Goleman jako základní předpoklad. V opačném případě se činnost mozku přesměrovává na emoční centrum a snižuje se pozornost. Jak se cítíme, ať už vědomě či nevědomě, předem implikuje naši schopnost, popř. efektivitu učení.

Daniel Goleman: The Emotional Atmosphere of a Classroom Matters

Motivace

Francouzský osvícenecký filozof Claude-Adrien Helvétius, který se mimo jiné zaobíral otázkami výchovy a rozumových schopností, prohlásil

Síla naší pozornosti se rovná síle naší vášně.

a vyjádřil tak těsný vztah pozornosti a vnitřní motivace člověka.

Vysoká míra motivace hraje při učení rovněž důležitou roli. Motivace zásadním způsobem ovlivňuje naše stanovování cílů, vynaložený čas a energii pro danou činnost a tím i naši výkonnost. V neposlení řadě výzkumy opakovaně potvrzují, že motivace podmiňuje kognitivní procesy při učení a determinuje tak naši pozornost.

Unschooling má v tomto nespornou výhodu a — minimálně z pohledu kognitivní psychologie a teorie učení — navozuje ideální podmínky pro poznávání nepoznaného.

--

--