Unschooling: mají si při učení děti dělat, co chtějí?
Unschooling je větev domácího vzdělávání (homeschooling), která klade důraz na učení skrze každodenní zkušenost dítěte. (Riley, 2020) Jeho názoru přikládá stejnou váhu jako názoru dospělého, kterého vnímá spíše jako partnera ve vzdělávání než vzdělavatele. Unschooling pracuje s výrazy jako je samostatnost, přijetí, důvěra a otevřenost. Hlavním pojmem je sebeřízené vzdělávání. Za učení mají odpovědnost samotné děti, úkolem dospělého je dávat jim dostatek podnětů, aby se dokázaly rozhodovat samy pro to, co považují za důležité. Demokratické školy prosazující unschooling věří, že děti mají dostatek kompetencí k rozhodování o vlastním životě. (ASDŠ, 2024)
Jako každý přístup ke vzdělání, má i unschooling své podporovatele i odpůrce. Protože se jedná o velmi liberální styl učení, obávají se někteří, že děti se nic nenaučí a že nebudou připravené na život v současném světě. Až extrémní příklad můžeme vidět ve filmu Tohle je náš svět, kde otec vychovává své děti uprostřed lesa a při návštěvě civilizace nikdo z nich není schopen porozumět světu, do kterého vešel, protože žili úplně jiný život. Druhý předmět kritiky je ve filmu také vyobrazen, a to je izolovanost. Jestliže bude dítě vyrůstat pouze v rodině a nebude chodit do školy, jeho sociální schopnosti budou na tak nízké úrovni, že se poté nebude schopno adaptovat například v zaměstnání.
Obě tyto hrozby jsou reálné a děti vychovávané na základě principů unschoolingu mohou ve výše jmenovaných oblastech opravdu strádat. Výzkum Graye a Rileyové mezi dospělými absolventy unschoolingu však dokazuje, že se tak stává ve zlomku případů. K takovým situacím dochází, když rodiče své děti izolují od světa, neposílají je na zájmové kroužky a nevytváří kolem nich komunitu dalších dětí. Dalším faktorem ovlivňujícím tyto hrozby je psychické zdraví rodičů a jejich osobní přístup k dětem, které přímo ovlivňují výsledky dětí. (Gray & Riley, 2015)
Osobně si myslím, že model unschoolingu je funkční a že v dětech podporuje kreativní myšlení, samostatnost a sebevědomí. Je však důležité, aby rodič nenechal své dítě dělat si co chce, ale aby mu byl průvodcem, nabízel mu podněty, seznamoval ho s okolním světem a vytvořil kolem něj různorodou komunitu. Považuji za přínos, že tato komunita může být mezigenerační a děti v ní jsou různého věku. Za základní princip unschoolingu považuji pravidlo školy Summerhill založené Alexanderem Sutherlandem Neillem: “svoboda, nikoli svévole”. (Freedom, Not Licence, 2024) Doporučuji také film Summerhill, který zobrazuje úskalí a úspěchy, se kterými se tato škola setkala.
V České republice existuje Asociace svobodných demokratických škol, která propojuje školy implementující principy unschoolingu. Přestože se jedná o paradox — unschooling ve škole, považuji tuto cestu za ideální. Děti si v těchto školách samy řídí vyučování, určují si, co se budou učit, specializují se podle svých zájmů a učitelé jim jsou průvodci cestou vzdělávání. Zároveň děti vyrůstají v komunitě s dalšími dětmi, rozšířené o další ročníky, učí se meziročníkovým a mezigeneračním interakcím. Díky tomu všemu mohou poznávat tento svět vlastním způsobem, který jim ale nebrání zapojit se do současného světa, jemuž se však díky unschoolingu nemusejí přizpůsobovat.
Použité zdroje
Freedom Not Licence. (2024). A.S. Neill Summerhill School. Retrieved April 10, 2024, from https://www.summerhillschool.co.uk/freedom-not-licence
Gray, P., & Riley, G. (2015). Grown Unschoolers Evaluations of Their Unschooling Experiences: Report I on a Survey of 75 Unschooled Adults. Other Education: The Journal of Educational Alternatives, 4(2), 8–32. https://www.researchgate.net/publication/305720405_Grown_Unschoolers_Evaluations_of_Their_Unschooling_Experiences_Report_I_on_a_Survey_of_75_Unschooled_Adults
Riley, G. (2020). Unschooling Exploring Learning Beyond the Classroom. Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-030-49292-2
