UNSCHOOLING — METODA BENEVOLENCE

O dětech se říká, že jsou kreativní, zvídavé a velmi bezprostřední. Kdy se tyto vlastnosti začnou postupně vytrácet? Nezabíjí jej klasické školství, které ctí předem stanovené okruhy a pravidla?

I takto se dá na unschooling nahlížet, jako na udržitelnou formu lidské zvídavosti a nadšení. Je jistě mnoho odpůrců, kteří tuto metodu mimoškolního vzdělávání zavrhují a odkazují se na to, že děti potřebují být vedeny a nesmíme je nechat růst, jako dříví v lese.

Unschooling je pravým protipólem klasického vzdělávání. Je to metoda založená na sebeřízeném a sebeurčujícím učení. Samo dítě si stanoví, co, kdy, jak a kde se chce učit. Zastánci této formy často zmiňují argument, že takhle se dítě naučí právě jen to, co ho zajímá. A právě od jednoho tématu, které nás baví se můžeme postupně dostat k dalším a dalším, jež jsou například z jiných předmětů, ale vztahují se k námi preferovanému tématu.

Jedná se o metodu, která není zatížena žádnými osnovami, hodnocením a plánováním. Lidé praktikující unschooling zmiňují také upevnění vztahů, jelikož rodiče dají svým dětem volnost v rozhodování a učí se tak vzájemnému respektu. Rodiče podporující tento směr se snaží svým dětem připravit cestu plnou zážitků při poznávání světa kolem nich. Zajímavostí také je, že zde není používáno žádné hodnocení. Taktéž rodiče nevyužívají ve výchově formu trest — odměna. Možná toto je právě také jedna s klíčových věcí, proč tento směr někteří rodiče vyhledávají. Sami si pamatujeme, jak jsme se často ve škole učili jen kvůli tomu, abychom měli dobré známky, za které jsme pak byli odměněni a v opačném případě potrestáni. A co všechno jsme si z daného učiva zapamatovali?

Nemyslím si, že tato metoda je právě tou jedinou správnou cestou, kterou bychom se měli ubírat. Je proto důležité, abychom se snažili postupně změnit zajeté koleje českého školství, které nevyzdvihuje na první místo chuť poznávat a učit se, se kterou děti do školy přicházejí, ale pouze řád, hodnocení a přesně stanovené mantinely. Tyto pravidla mohou v některých případech mít za následek vymizení samovolné zvídavosti dětí po nových informacích a poznatcích.