Unschooling — svobodné vzdělávání

Unschooling je vzdělávací filozofie založená na myšlence, že děti se nejlépe učí samy a svým vlastním tempem, bez potřeby nucení a tedy i bez potřeby chození do školy. Funguje na principu, že pokud je dítěti nabídnut dostatek podnětů a podpora rodičů, je samo schopnost naučit se vše potřebné.

Jak takové učení funguje?

Dítěti jsou poskytnuty podmínky vhodné pro jeho rozvíjení, má přístup ke knihám a učebnicím a dospělé, na které se může obrátit. Samo si pak určuje kdy a co se bude učit. Svobodné učení je často praktikováno v případě domácího vzdělávání, ale existují i školy fungující na tomto principu.

Příkladem institucionalizovaného svobodného vzdělávání mohou být například anglická škola Summerhill a americká Sudbury Valley School. Školy jsou založené na hodnotách jako respekt, svoboda, důvěra, odpovědnost a demokracie. Ani na jedné z těchto škol nenajdeme vzdělávací studijní plány, testy a známky. Žáci nejsou rozděleni do žádných tříd podle věku ani jiných kritérií. Sami si volí, jak naloží se svým časem a co a kdy se budou učit. Navíc se podílí i na řízení školy. Mají tak plnou zodpovědnost za své vlastní vzdělání. A funguje to.

Mezi nejčastější argumenty proti unschoolingu patři zejména tyto:

• Dítě se bez nucení nenaučí vše potřebné tak jako v klasické škole.
• Dítě nemá takovou možnost socializace jako v klasické škole.

Mnohé články představující osobní zkušenosti s unschoolingem, však tyto argumenty vyvracejí. Výzkumy dokonce ukazují, že děti učící se svobodným způsobem nakonec dosahují lepších výsledků než děti ze škol klasických.

Například Candra Kennedy ve svém článku popisuje její nechuť učit se matematiku a také to, jakým způsobem se ji nakonec učit začala. Nejprve prakticky, převáděním jednotek při vaření, a poté se soukromou učitelkou, protože chápala, že bez znalosti matematiky se na vysokou školu nedostane.

Stejně tak se socializací děti většinou problémy nemívají. Rodiče se často sdružují, vzájemně si pomáhají a umožňují dětem učení se jednoho od druhého. Stejně tak mají děti možnost najít si přátele třeba na zájmových kroužcích a to i mimo svoji věkovou skupinu (na rozdíl od klasických škol, kde jsou děti řazeni do tříd podle věku).

Mně osobně se na unschoolingu nejvíc líbí budování si lásky k učení. Líbí se mi to, co říká Candra Kennedy: “Unschooling mi vštípil opravdovou lásku k učení a neustále mě to nutí růst a rozšiřovat si znalosti o světě”. A to mi pro život přijde daleko důležitejší než naučit se nazpaměť názvy všech stromů nebo data úmrtí významných panovníků.