Výuka informační gramotnosti v knihovně: alternativní varianta
Informační gramotnost je téma, které se již po dobu několika let řadí mezi stále aktuální — ve zkratce, je to schopnost určovat, které informace potřebuji a kde je mohu najít. Jedno z míst, které vyvstane na mysl v kontextu informační gramotnosti, je nepochybně knihovna. Knihovna je obecně považována za místo, které překypuje informacemi, a tudíž by knihovníci*ice měli vystupovat v rolích jakýchsi průvodců napříč množstvím informací, které (nejen) knihovna poskytuje. Jakým způsobem ovšem můžeme jako knihovníci*ice garantovat, že se z pojmu informační gramotnost nestane jen povinné políčko k odškrtnutí?
Feministická pedagogika a informační gramotnost
Jessica Kohout-Tailor se dlouhodobě věnuje sociální spravedlnosti a spravedlivému přístupu k uživatelům knihovny. Ve své studii „Feminist Pedagogy and Information Literacy Instruction: The Hero(ine)’s Journey“[1] nabízí možné způsoby, jak přistupovat k informační gramotnosti tak, aby nikdo takříkajíc „nezůstal pozadu“. Autorka se sice zaměřuje na univerzitní knihovny, i přesto si myslím, že její poznatky se dají docela dobře aplikovat na veřejné knihovny, ale i vzdělávací instituce v českém prostředí.
Kohout-Tailor vychází především z feministické pedagogiky, která upřednostňuje empirické učení[2], tj. učení založené na zkušenostech. Feministická pedagogika je forma kritické pedagogiky, která se snaží o narušování zažitých představ o tom, jak má edukační proces vypadat; zároveň vyzdvihuje inkluzivní a reflektivní učení, sociální spravedlnost (social equity) a vnímá vzdělávání jako prostor pro společenskou změnu[3]. Mezi neméně důležité elementy feministické pedagogiky se řadí rovněž kolaborace, a to nejen mezi učiteli navzájem, ale také — snad hodnotněji — mezi učitelem a žákem či žáky[4].
Kohout-Tailor ve své studii upozorňuje na to, že univerzitní knihovny mají tendenci organizovat skupinový orientační program, součástí kterého je informační gramotnost — program je to ovšem jednorázový[5]. V českém prostředí můžeme tento orientační program připodobnit k jednorázovým besedám pro školy ve veřejných knihovnách. Obojí bezesporu znesnadňuje možnost navázání kolaborace mezi knihovníkem*icí/lektorem*kou a učitelem*kou, případně mezi knihovníkem*icí/lektorem*kou a žáky. Kolaborace je potřebná zejména z toho důvodu, aby knihovník*ice/lektor*ka pochopili, jaké potřeby žáci mají a jak je možné tyto potřeby v rámci výuky informační gramotnosti uspokojit.
Jak tedy informační gramotnost v knihovně vyučovat, aby byl efekt nejen odpovídající potřebám žáků, ale zároveň dlouhodobý?
Přehodnocení vzdělávacího procesu
Z výše řečeného již možná vyplynulo, že pokud chceme organizovat kvalitní výuku informační gramotnosti, je třeba se zamyslet nad dosavadní praxí a některé její aspekty přehodnotit[6]. Přezkoumávání názorů a postojů ohledně procesu vzdělávání pomůže jednak lektorům*kám, jednak samotným žákům. Výchozím bodem by přitom měla bych reflexe — způsobu výuky, ale i samotné*ho lektora*ky[7]. Reflexe by tak mohla zahrnovat otázky typu:
Kdo vytvořil tento materiál? Čí hlas je vynechán? Jak se moje osobní zkušenost liší od výkladu?
Ale také by neměly být vynechány otázky jako například:
Z jaké pozice přicházím a proč informační gramotnost vyučuji? Jaké mám v oblasti informační gramotnosti limitace? Jaká je moje role v edukačním procesu?
Zodpovězení těchto a podobných otázek by mohlo vést k tomu, že lektor*ka lépe porozumí svým cílům v rámci vzdělávání v oblasti informační gramotnosti, stejně tak lépe vyhodnotí, jakým směrem se během výuky informační gramotnosti ubírat tak, aby podněcovala žáky k jejich vlastní reflexi. S tím je nepochybně spojen empirický aspekt výuky — pokud žáky budeme vést k (sebe)reflexi, dokážou si spojit výklad se svou vlastní zkušeností (např. jak si obvykle vyhledávám informace vs. jaké jsou další způsoby vyhledávání). V neposlední řadě by reflektivní učení mohlo znamenat výše zmíněnou hlubší kolaboraci — uvědomění si potřeb žáků v rámci výuky informační gramotnosti totiž může vypadat mj. jako přání pravidelného setkávání v knihovně a „povídání si“ o tom, jak být informačně gramotný*á. Což by pro knihovnu, jakožto instituci „nabitou“ informacemi, mohlo být velkým komplimentem.
[1] KOHOUT-TAILOR, Jessica. Feminist Pedagogy and Information Literacy Instruction: The Hero(ine)’s Journey. Publications [online]. Clemson University: TigerPrints, 2021, 166–193 [cit. 2023–04–26]. Dostupné z: https://tigerprints.clemson.edu/lib_pubs/196.
[2] KOHOUT-TAILOR, Jessica. Feminist Pedagogy and Information Literacy Instruction: The Hero(ine)’s Journey. Publications [online]. Clemson University: TigerPrints, 2021, 166–193 [cit. 2023–04–26]. Dostupné z: https://tigerprints.clemson.edu/lib_pubs/196., s. 166.
[3] Tamtéž, s. 166.
[4] Tamtéž, s. 169.
[5] Tamtéž, s. 167.
[6] Tamtéž, s. 175.
[7] Tamtéž, s. 170.
