Význam e-portfolií v konektivismu
Nové technologie se objevují v různých oblastech života a pro úspěšné fungování ve společnosti i na trhu práce je nezbytné umět s nimi efektivně pracovat. K tomu je jednak zapotřebí neustále si osvojovat nejnovější znalosti, které se díky propojenosti světa šíří velmi rychle, ale také se naučit je účinně a kreativně využívat. To vede k potřebě celoživotního vzdělávání, na které se snaží navázat teorie konektivismu (Sudický 2011, s. 71–72).
Za zformulováním teorie stojí George Siemens a Stephen Downes (viz Siemensovo pojetí konektivismu). Jeho hlavní myšlenkou je, že své znalosti získáváme z různých zdrojů v průběhu celého života. Vzdělávání je tedy o propojování znalostí, které dnes lze jednoduše získat především prostřednictvím informací dostupných díky online prostředí (Černý 2017, s. 4).
Jedním z nástrojů pracující pro teorii konektivismu je tzv. e-portfolio. Slouží pro sebeprezentaci, ale i osobní reflexi. Mělo by představovat osobu vlastníka tak, jak chce, aby ho viděli druzí, a obsahovat informace relevantní k jeho odbornému či uměleckému profilu (Černý 2017, s. 15). Např. na školách se jako součástí vzdělávání čím dál tím častěji objevují tzv. “žákovská portfolia”, která slouží jako prostředek učení. V průběhu práce s nimi žáci provádí hned několik činností např.: sbírání, třídění, průběžné reflektování a sebehodnocení, sdílení, prezentování a obhajování. Jde o funkční nástroj rozvoje a prokazování celé škály klíčových a oborových kompetencí (Tomková 2005).
Dnes se však vzdělávání stává celoživotním procesem, proč tedy portfolio neudržovat i mimo školu? Znalosti získáváme z různých zdrojů např. v práci, ve škole, ve volném čase, a portfolio může být ideálním prostorem, kde je lze integrovat do jednoho logického rámce (Černý 2017, s. 16). Svému tvůrci napomáhá v orientaci a rozvoji v oblastech jeho zájmů (Černý 2019). Portfolio může navíc sloužit jako doplněk k životopisu nebo jako profesní vizitka (Černý 2017, s. 16). Sama online podoba portfolia dokazuje, že jeho autor umí v jisté míře zacházet s online nástroji.
Pro tvorbu e-portfolií existuje hned několik nástrojů jako např.: Mahara, Digifolio, Portfoliobox, atd. Lze je však vytvořit pomocí jakékoliv platformy pro tvorbu webových stránek (WordPress, Google Sites, Webnode). Víc o tvorbě portfolií na: Digitální portfolio.
Použitá literatura:
ČERNÝ, Michal , 2019. E-portfolio pro učitele I. Metodický portál: Články [online]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/21841/E-PORTFOLIO-PRO-UCITELE-I.html/
ČERNÝ, Michal , 2017. Tvorba digitálních vzdělávací objektů pro online prostředí [online]. Flow. ISBN 978–80–88123–17–0. Dostupné z: http://eknihy.knihovna.cz/kniha/tvorba-digitalnich-vzdelavaci-objektu-pro-online-prostredi
SUDICKÝ, Petr, 2011. E-learning 2.0: teoretická východiska a praktická řešení. In: Jiří DOSTÁL, Nové technologie ve vzdělávání: vzdělávací software a interaktivní tabule [online]. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, s. 71–76. ISBN 978–80–244–2768–3. Dostupné z: https://jtie.upol.cz/pdfs/jti/2011/01/17.pdf
TOMKOVÁ, Anna, 2005. Žákovské portfolio a jeho cíle v Hlavní škola. In: Školní vzdělávací program krok za krokem: pomocník při tvorbě a práci s vlastním školním vzdělávacím programem [online]. Praha: Dashöfer, Kapitola 3 / 5.1.1, s. 1–3. ISSN 1801–8149. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/1543/ZAKOVSKE-PORTFOLIO-A-JEHO-CILE-V-PRIMARNI-SKOLE.html/
