Význam mediální gramotnosti a výchovy ve 21. století
Na následujících řádcích přiblížím, co je to mediální gramotnost, a zdůvodním, proč je na místě se ji učit, potažmo bez jakých kroků se komplexní rozvoj mediální výchovy neobejde. Opírat se při tom budu primárně o data z aktuálních výzkumů.
Pár slov na úvod
Dnes žijeme v tzv. informační společnosti, jejímž významným rysem je medializace. To, že se na nás valí informace ze všech stran, se pro nás stalo běžnou praxí. V důsledku globalizace a modernizace jsou nyní dostupné téměř všem a všude. Informace můžeme čerpat v enormním množství a v různých variantách i z různých typů zdrojů. Vzhledem k dostupnosti komunikačních technologií a rozmachu sociálních sítí jsou mnozí z nás nejen pasivní příjemci mediálních sdělení, ale i jejich aktivní tvůrci. [1]
Masová média představují instituci, která hraje významnou roli při socializaci. Ovlivňují to, jak se díváme na svět, jaká stanoviska zastáváme, jak se chováme, ne-li jaký způsob života vedeme. [2] Příkladem je aktuálně probíhající válka na Ukrajině, o které jsou mnozí z nás informováni právě prostřednictvím zpravodajství.
Češi v průměru stráví denně 7:14 hodin s médii, z toho nejvíce času připadá na sledování televize. Hned na druhém místě v oblibě se drží internetová média, která lidé navštěvují prostřednictvím počítače, mobilu či tabletu. Na třetí příčce se umístilo rádio. Poslední místo pak zaujímají tištěná média, jejichž obliba stále klesá. [3] Zaměříme-li se na oblíbenost médií mezi mladými lidmi, pak u nich jednoznačně vyhrávají sociální sítě. Informace dále čerpají ale i z televize a online zpravodajských portálů. [4]
Právě prostředí internetu nahrává šíření dezinformací a fake news, jelikož na něm chybí tzv. gatekeepeři, kteří hlídají, jaký obsah se dostane na veřejnost. Výsledkem je maximálně svobodný prostor, kde má každý právo vyjádřit svůj názor bez ohledu na jeho relevantnost nebo faktickou přesnost. Vedle kvalitních zpravodajských webů na internetu tak najdeme řadu alternativních zdrojů šířících konspirační teorie. Kromě nich se můžeme na internetu setkat také s šířením hoaxů, poplašných řetězových zpráv. Síla pohybu na internetu a zvlášť sociálních sítí navíc spočívá v tom, že nás uzavírají do názorových bublin, které podporují naše vidění světa a nekonfrontují nás s odlišnými perspektivami. Nadto se prostředí internetu vyznačuje vysokou rychlostí vzniku dalších a dalších mediálních obsahů. Spolu s tím se i zkrátil čas, který jsme ochotni věnovat čtení a vyhodnocování jednoho výstupu. [5]
Vzhledem ke kumulujícímu se množství sdělení, ať už z médií nebo sociálních sítí, je velmi náročné se v nich zorientovat a rozpoznat kvalitní, pravdivé informace od těch méně kvalitních a zavádějících až falešných. Při výzkumu došly Nadační fond nezávislé žurnalistiky a agentura Nielsen Admosphere ke zjištění, že počet lidí, kteří přišli do styku s fake news či dezinformacemi, narůstá. K nejčastějšími setkání s dezinformacemi dochází náhodně při konzumaci obsahu na sociálních sítích či při pročítání komentářů na zpravodajských webech. Spolu s tím rovněž sílí strach uživatelů internetu z podlehnutí dezinformacím. 54 % české veřejnosti 15+ vyjadřuje obavy, že nedokáže identifikovat nepravdivá sdělení. [6]
Bez mediální gramotnosti najdeme z onoho přehršle informací cestu ven jen stěží. Není tak divu, že se mediální gramotnost dnes například vedle komunikačních dovedností nebo schopnosti kooperace řadí k dvanáctce klíčových kompetencí pro život v 21. století. [7]
Co si představit pod pojmem mediální gramotnost a proč je jí třeba?
Slovy profesora Jiráka propojuje mediální gramotnost schopnosti „vyhledávání informací, vyhledávání obsahů, porozumění všech jejich významům, schopnosti sdělení analyzovat a porovnávat s dosavadními zkušenostmi, schopnost kriticky hodnotit.“ [8] Podobně mediální gramotnost vymezuje Směrnice č. 2010/13/EU o Audiovizuálních mediálních službách: „Mediální gramotnost se týká dovedností, znalostí a porozumění, které spotřebitelům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií. Mediálně gramotní lidé by měli být schopni provádět informovanou volbu, chápat povahu obsahu a služeb a být schopni využívat celé šíře příležitostí, které nabízejí nové komunikační technologie. Měli by být schopni lépe chránit sebe a své rodiny před škodlivým nebo urážlivým obsahem.“ [9]
Velmi obecně tedy na mediální gramotnost můžeme nahlížet jako na kritický přístup k médiím a mediálním výstupům i schopnost rozklíčovat nepravdu a manipulativní jednání. Šafářová pod pojem mediální gramotnost ještě přidružuje schopnost bezpečného pohybu na internetu — tedy předcházení úniku a zneužití citlivých osobních dat, obranu před kyberšikanou, nenávistnými projevy a podobně. [10]
Na stále rostoucí význam mediální gramotnosti upozorňuje řada nadnárodních organizací včetně UNESCO a EU, ale i české projekty, jako je třeba Zvol si info, Demagog nebo Jeden svět na školách. Koncept podporuje aktivní občanství a rozvíjí občanskou odpovědnost. Mediálně gramotný jedinec disponuje větší svobodou ve výběru mediálního obsahu, který bude konzumovat, a je schopen lépe vyhodnotit důsledky svých rozhodnutí. [11]
O rozvoj mediální gramotnosti mezi žáky se snaží mediální výchova. Její cíle jsou formulovány následovně [12]:
1) Popsat, jakým způsobem působí mediální texty
2) Odhalit, jak vytvářejí významy
3) Představit principy fungování mediální organizace a znalost české mediální krajiny
4) Vysvětlit roli publika a způsob, jak dodává mediálním produktům, technologiím a institucím význam
V západních zemích je mediální gramotnosti věnována pozornost od 60. let minulého století v souvislosti s rozvojem kurikul. [13] Zájem odborné veřejnosti o problematiku mediální gramotnosti je spojen zejména s osobností Marshalla McLuhana, jenž poukázal na potřebu nových forem gramotnosti s narůstajícím významem nových médií [14]. V rámci českého prostředí je mediální gramotnost rozvíjena od konce 90. let 20. století. Počínaje rokem 2006 je oficiálně součástí Rámcových vzdělávacích programů, které vymezují závazné rámce pro různé stupně vzdělávání od předškolní až po středoškolskou výuku. Jejich vydávání má na starost Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Přitom jak vyplývá z výsledků výzkumu Český učitel ve světě médií, mediální výchovu jako samostatný předmět vede jen 3,02 % učitelů, a to zejména na gymnáziích. Ve formě volitelného předmětu ji dále nabízí ¼ gymnázií a jen 3 % středních odborných škol a učilišť. [15; 16] Téměř polovina všech českých vyučujících učí mediální výchovu alespoň průřezově v jiných předmětech. Nejčastěji se s ní žáci setkávají v hodinách informatiky, občanské výchovy a českého jazyka. [10] Mezi nejvíce probíraná témata se řadí hodnocení mediálních obsahů, bezpečné používání internetu a obrana před manipulací a propagandou. [17]
Výuce mediální výchovy jako samostatného předmětu se kupříkladu věnuje od roku 2010 Michal Kaderka na pražském Gymnáziu Na Zatlance v rámci povinně volitelného semináře pro třetí a čtvrtý ročník. Kaderka je také předním popularizátorem mediálního vzdělávání v České republice. O své postřehy z výuky i cenné materiály se dělí na učitelské platformě Svět médií.
Fenomén mediální gramotnosti a výchovy do školního prostředí vnáší také neziskové organizace (například Člověk v tísni), které organizují přednášky, debaty s novináři a podobné akce, kde se žáci učí, jak média fungují a jak ověřovat pravdivost mediálních sdělení.
Lidem s nižší mediální gramotností činí značné potíže získat relevantní a pravdivé informace, posoudit důvěryhodnost různých zdrojů, či rozeznat, jde-li o reklamní či objektivně psaný text. Snadno se mohou stát také terčem kybernetického útoku. [18] Typickým příkladem z období koronavirové pandemie bylo šíření poplašných zpráv o čipech ve vakcínách nebo o přenášení nákazy prostřednictvím 5G sítí.
Jak si vede mediální výchova v jiných zemích?
Zůstaneme-li v Evropě, tak je přístup k mediální výchově velmi různorodý. Odvíjí se podle toho, jaký jednotlivé státy přisuzují význam mediální gramotnosti. Na předních příčkách indexu mediální gramotnosti se řadí severské země jako Finsko, Dánsko nebo Švédsko. Není překvapivé, že právě tyto země jsou v oblasti výuky mediální gramotnosti nejvíce aktivní. V Dánsku byla mediální výchova zavedena jako samostatný předmět ve školním roce 2017/2018, konkrétně na druhém stupni středních škol. Téma související s mediální gramotností jsou také vyučována v rámci informatiky. Na základních školách a nižších stupních středních škol je mediální gramotnost průřezovým tématem. V Estonsku mohou školy zařadit mediální výchovu jako volitelný předmět. Pokud se tak nestane, je vyučována průřezově podobně jako v Česku. [19]
Naproti tomu Finsko nenabízí samostatný předmět, ale mediální výchova se prolíná mnoha předměty a studenti si mohou mediální vzdělávání zvolit jako maturitní specializaci. Mediální výchova je také součástí pedagogického vzdělání. V mediální gramotnost naopak nejvíce evropské pokulhávají země jako Bulharsko nebo Rumunsku, kde mediální výuka není součástí školních osnov ani jako průřezové téma. Jejich aktivita se omezuje pouze na osvětové kampaně, což se mi jeví jako nedostatečné. [20]
Mimo Evropu patří ke špičce země jako Kanada nebo Austrálie. Jejich snahy se zaměřují na vzdělání pedagogů a zařazení mediální výchovy do řady předmětů (anglický jazyk, společenské vědy nebo občanská výchova). Na středních školách v Austrálii dokonce existuje samostatný předmět mediální studia. Ve Spojených státech amerických je mediální výchova taktéž zařazena do výuky, ale situaci komplikuje, že každý stát má svou vlastní vzdělávací politiku, která na ni klade různý důraz. [21]
Úroveň mediální gramotnosti české veřejnosti
Na nízkou úroveň mediální gramotnosti mezi žáky středních škol upozornil výzkum agentury MEDIAN před čtyřmi lety. Kromě postojů k médiím testoval na 15 úlohách znalosti a dovednosti studentů směrem k médiím. Podle jeho závěrů získali žáci v průměru 6,8 bodů z maximálních 15, přičemž nejvyššího skóre dosáhli žáci gymnázií (8, 2 bodů), kdežto průměrný výsledek žáků odborných škol sahal jen k 6,5 bodům. V případě středních odborných učilišť byl průměrný výsledek ještě o bod nižší. [22]
Téměř polovině dotazovaných činilo problém rozeznal komerční charakter sdělení. Nedostatky mají žáci také v určování vlastnictví médií — například 30 % respondentů označilo Parlamentní listy za veřejnoprávní médium. Dalších 27 % se zdrželo odpovědi. Co se týče skutečných médií veřejné služby, nejvíce žáků správně zařadilo Českou televizi (75 %), kdežto určení povahy České tiskové kanceláře představovalo problém téměř pro polovinu dotazovaných. [23]
S podobnými zjištěními přišel také výzkum České školní inspekce, který zkoumal mediální gramotnost žáků 9. ročníku základních škol a 2. ročníku středních škol. Průměrný výsledek žáků základních škol činil 43 %. Odpovědi středoškoláků měly v průměru 50% úspěšnost. [24]
Co se týče evropského srovnání, podle průzkumu Media Literacy Index 2021 se Česká republika nachází na 19. pozici žebříčku. Je tak až v druhé polovině z pětatřiceti zkoumaných evropských zemí. V posledních třech letech hodnocená úroveň mediální gramotnosti v Česku spíše stagnovala. Naproti tomu premianty žebříčku jsou státy severní Evropy a některé Pobaltské země, jako je Finsko, Dánsko, Estonsko nebo Švédsko. [25]
O poznání optimističtěji hovoří výsledky nedávného celorepublikového dotazníkového šetření katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci a výzkumné agentury STEM/MARK. Vyplývá z nich, že se úroveň mediální gramotnosti napříč českou společností pomalu zvyšuje. Zatímco v roce 2018 v podobném výzkumu česká populace 15+ získala 39 bodů ze 100, o tři roky později došlo k nárůstu na 49 bodů. Nejsilnější jsou Češi v kompetenci technologická vybavenost a uživatelská zdatnost [26].
Největší rezervy naopak mají Češi ve vlastní produkci. Jsou tak většinou pouhými konzumenty mediálního obsahu. Výzkum také potvrzuje, že na mediální gramotnost má velký vliv věk a dosažené vzdělání. Nejlepších výsledků dosahují mladí lidé do 30 let s vyšším vzděláním. Velký prostor pro zlepšení mediální gramotnosti je především u seniorů, kterým chybí technologické vybavení, uživatelská zdatnost i schopnost vyhodnotit důvěryhodnost jednotlivých sdělení. [27]
Možné směry budoucího rozvoje mediální gramotnosti v ČR
O významu mediální výchovy je přesvědčena většina středoškolských učitelů napříč celou republikou. Jako nejdůležitější cíle vnímají rozvoj kritického myšlení, orientaci v médiích a posílení dovedností vyhledávat a třídit informace. Shoda panuje i ohledně výběru hlavního tématu výuky, jímž je kritické hodnocení mediálních sdělení. V případě posouzení významu dalších oblastí se však už učitelé rozcházejí. [28]
Rozdíly lze zpozorovat i v počtu odučených hodin věnovaných mediálnímu vzdělávání. Na 42 % pedagogů věnuje výuce mediální výchovy (součtem ve všech třídách i předmětech, které vedou) celkem jen 10 hodin za celý školní rok. Pokud jde o Prahu, téměř 50 % odučí do 20 hodin času. V případě mimopražských učitelů jde o skoro 70 % učitelů. Více než 50 hodin ročně stráví s mediální výchovou 24 % pražských učitelů a 13 % mimopražských. V českém školství je tak mediální výchově vymezen spíše malý prostor. A jaké důvody pedagogům brání věnovat mediální výchově více pozornosti? Především se cítí nejistí ve svých znalostech a dovednostech. Dále pak cítí slabou podporu ze strany českého školství. V neposlední řadě bojují s nedostatkem času. [29]
Na konci minulého roku usedl na post ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petr Gazdík. Velkou výzvou pro něj v nadcházejících letech bude postavit se čelem k nedostatkům v mediální výchově. Nespokojenost s přístupem k mediální gramotnosti za předchozího ministra Roberta Plagy vyvrcholila otevřeným dopisem, kde jej zástupci Platformy pro mediální vzdělávání vyzvali k dílčím krokům (v podobě metodického doporučení, finanční podpory, plošného zavedení mediálního vzdělávání na pedagogických fakultách a důraznějšího zohlednění mediálního vzdělávání při tvorbě RVP) pro zlepšení situace v zemi.
Předně, pro zavedení mediální výchovy je nezbytné, aby měli učitelé dostatečnou podporu ze strany státu, a to v podobě vzdělávacích materiálů i nabídky kurzů a školení pro zlepšení jejich mediálních znalostí a dovedností. Dále je nezbytné rozvíjet mediální gramotnost tam, kde se významně propadá — tedy nejen na gymnáziích, kde je její míra obecně vyšší, ale třeba i na odborných učilištích. Podle mého názoru by školy měly klást menší důraz na memorování pro život většiny lidí nepodstatných teorií či faktů a více se zaměřit na znalosti a kompetence potřebné pro budoucí profesní i osobní rozvoj. Je nezbytné, aby školství zohlednilo primárně osvojení a prohlubování soft skills neboli měkkých dovedností.
Nedílnou součástí změny ve školství je inovace pedagogického vzdělávání. Je třeba naučit budoucí pedagogy inovativním a vysoce interaktivním technikám než nadále používat zastaralé metody, které mají u žáků minimální oblibu. Dle dostupných dat přes 30 % českých dětí nebaví škola a až 75 % žáků je ve škole pasivní. Tato nezanedbatelná čísla jsou signálem pro nutnou modernizaci edukativních metod i témat, kterým by měly školy v následujících letech věnovat pozornost.
Role knihoven v šíření mediální osvěty
K vyřešení nedostatků mohou přispět i knihovny. Ty se v současnosti již neomezují na pouhé půjčování výtisků, ale nabízejí také řadu dalších služeb pro komunitu čtenářů. Jedním ze směrů, na který se knihovny mohou zaměřit, je mediální výchova a zvyšování mediální gramotnosti. Potenciál knihoven v této oblasti zatím není plně využitý, proto Svaz knihovníků a informačních pracovníků zvolil mediální vzdělávání jako téma pro roky 2022–2023. Následně vznikl Cyklus mediálního vzdělávání pro knihovny, který finančně podpořila Nadace OSF. Bezplatný kurz si stanovuje následující cíle [30]:
1. posílení kompetencí knihovnic a knihovníků, který mají zájem vést kurzy mediálního vzdělávání
2. budování týmu učících knihovníků pro zajištění vzdělávání v budoucnosti
Mezi konkrétními knihovnami, které se zabývají mediálním vzděláváním, je velmi aktivní Krajská knihovna v Hradci Králové. Ta se zaměřuje na různé skupiny občanů od středoškolských studentů přes dospělé v aktivním věku až po seniory. Vzdělávací programy nabízí také dalším knihovnám z regionu. [31] Moravská zemská knihovna od listopadu 2018 nabízela pro změnu cyklus workshopů a přednášek Používej mozek! Návštěvnici se dozvěděli, jak vznikají a působí fake news a hoaxy, jak se média podílejí na jejich šíření, a naučili se i rozpoznávat manipulativní techniky. [32] Mediální gramotnost je v době fake news prioritou také pro knihovny v zahraničí. Například Městská knihovna v Chemnitz se vrhnula do automatizace, aby mohla knihovníkům poskytnout dostatek času pro vzdělávání veřejnosti. [33]
V závěru
Cílem práce bylo poukázat na přínos mediální gramotnosti a výchovy pro život v 21. století. Jak ukázaly výzkumy, Česká republika má ve srovnání s zahraničím v mediální gramotnosti značné rezervy a je třeba podniknout řadu kroků, které podpoří učitele a další zapojené vzdělávací instituce.
Zdroje
[1] Ham, E., & Mudrinic, I. (2018). The Importance of Media Literacy in the 21St Century Education. International Multidisciplinary Scientific Conference on Social Sciences & Arts SGEM. https://doi-org.ezproxy.muni.cz/10.5593/sgemsocial2018/3.5
[2] Tamtéž
[3] Vojtěchovská, M. (2020, březen 9). Češi tráví s médii stále více denního času. MediaGuru. https://www.mediaguru.cz/clanky/2020/03/cesi-travi-s-medii-stale-vice-denniho-casu/
[4] Závěrečná zpráva z dotazníkového šetření na středních školách v ČR 2020. (2020). JSNS. https://www.jsns.cz/nove/projekty/pruzkumy-setreni/jeden-svet-na-skolach-v-cr-2020_komplet-priloha_v4_po-kor.pdf
[5] Gregor, M. (2018). Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! (1. vydání.). Brno: CPress.
[6] Šlerka, J., Friedlaenderová, H. (2021). Češi a dezinformace [PowerPoint prezentace]. Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
[7] Stauffer, B. (2022, leden 10). What Are 21st Century Skills? Applied Educational Systems. https://www.aeseducation.com/blog/what-are-21st-century-skills
[8] Šebesta, K., Jirák, J. (1995). Mediální výchova a její výhledy. Učitelské noviny, 98(20), 12.
[9] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách). (2020). EUR-Lex. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32010L0013&from=EL
[10] Šafářová, K. (2021). Význam mediální gramotnosti v dnešní době. Duha: Informace o knihách a knihovnách z Moravy, 35(2). http://duha.mzk.cz/clanky/vyznam-medialni-gramotnosti-v-dnesni-dobe
[11] Ham, E., Mudrinic, I. (2018). The Importance of Media Literacy in the 21St Century Education. International Multidisciplinary Scientific Conference on Social Sciences & Arts SGEM. https://doi-org.ezproxy.muni.cz/10.5593/sgemsocial2018/3.5
[12] Jirák, J. (2006, duben 30). Proč potřebujeme mediální výchovu. Metodický portál. https://clanky.rvp.cz/clanek/540/PROC-POTREBUJEME-MEDIALNI-VYCHOVU.html
[13] Bulger, M., Davison, P. (2018). Journal of Media Literacy Education, 10(1). 1–21. https://digitalcommons.uri.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1365&context=jmle
[14] Ham, E., & Mudrinic, I. (2018). The Importance of Media Literacy in the 21St Century Education. International Multidisciplinary Scientific Conference on Social Sciences & Arts SGEM. https://doi-org.ezproxy.muni.cz/10.5593/sgemsocial2018/3.5
[15] Kopecký, K., Szotkowski, R., Voráč, D., Mikulcová, K., Krejčí, V. (2021). Český učitel ve médií (výzkumná zpráva). https://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/vyzkumne-zpravy/149-cesky-ucitel-ve-svete-medii-2021/file
[16] Závěrečná zpráva: Výuka mediální výchovy na středních školách. (2017). JSNS. https://www.jsns.cz/nove/projekty/pruzkumy-setreni/6517001_medialni_vychova_zprava_final.pdf
[17] Tamtéž
[18] Gregor, M. (2018). Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! (1. vydání.). Brno: CPress.
[19] Pecháček, Š., Tuzar, V. (2021). Mediální výchova ve vybraných zemích EU. Praha: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky.
[20] Tamtéž
[21] Whitcroft, L. (2010, září 22). Mediální výchova ve světě. Čtenářská gramotnost. http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-zahranici/mv-ve-svete
[22] Závěrečná zpráva: Mediální gramotnost pražských středoškoláků a jejich postoje k médiím. (2018). JSNS. https://www.jsns.cz/nove/projekty/pruzkumy-setreni/medialni_gramotnost_zaku_2018.pdf
[23] Tamtéž
[24] Tematická zpráva: Mediální výchova na základních a středních školách ve školním roce 2017/2018. (2018). Česká školní inspekce. https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2018_p%C5%99%C3%ADlohy/Dokumenty/Medialni_vychova_TZ__.pdf
[25] Lessenski, M. (2021). Media Literacy Index 2021.Open Society Institute — Sofia. http://osis.bg/wp-content/uploads/2021/03/MediaLiteracyIndex2021_ENG.pdf
[26] Vojtěchovská, M. (2022, březen 30). Mediální gramotnost Čechů se podle výzkumu zvyšuje. MediaGuru. https://www.mediaguru.cz/clanky/2022/03/medialni-gramotnost-cechu-se-podle-vyzkumu-zvysuje/
[27] Tamtéž
[28] Závěrečná zpráva: Stav výuky mediální výchovy na středních školách. (2018). JSNS. https://www.jsns.cz/nove/projekty/medialni-vzdelavani/vyzkumy/6517086_ucitele_medialni_vychovy_celkova_zprava_v24jp.pdf
[29] Tamtéž
[30] Mazáčová, P., Hudeček, O., Lišková, T. (2021). Mediální vzdělávání — výzva pro společnost a příležitost pro knihovny. In Sborník z 29. ročníku konference Knihovny současnosti 2021. (85–95). Sdružení knihoven České republiky. https://sdruk.cz/wp-content/uploads/2022/01/knihovny_soucasnosti_2021-final.pdf?fbclid=IwAR3v0X0TgmFTCMCQDV6z2DOG88Vd0W0ur6SBVujdIxjZih5Na7TZawNyZeg
[31] Ridlová, D. (2019). Vzdělávejme společně. Duha, 33(2), 4–7. http://duha.mzk.cz/clanky/vzdelavejme-spolecne
[32] Šmídtová, M. (2019). Knihovny a vzdělávání veřejnosti: zkušenosti a praxe Moravské zemské knihovny. Duha, 33(2), 2–4. https://duha.mzk.cz/clanky/knihovny-vzdelavani-verejnosti-zkusenosti-praxe-moravske-zemske-knihovny
[33] Forbetová, L. (2019). Knihovna jako ostrovy učení. Duha, 33(2), 56–59. http://duha.mzk.cz/clanky/knihovna-jako-ostrovy-uceni
