V čem jsou si fenomén unschoolingu, paleo diet a hnutí anti-vax blízké?

V čem jsou si fenomén unschoolingu, paleo diet a hnutí anti-vax blízké? Upřímně řečeno nevím a také dost pochybuji, že se mi v tomto exkurzu na to podaří najít přesvědčivou odpověď. Minimálně se o to ale pokusím — protože musím.

Ano, má motivace je nyní postavená na externím tlaku autority, která po mě k danému datu, tématu a v požadovaném rozsahu vyžaduje tento text. Kromě této autority, která mi mimochodem může pěkně zkomplikovat život, bych se také nerad ztrapnil před spolužáky.

Dané téma mě navíc vůbec nezajímá a mám teď tisíc mnohem důležitějších a také příjemnějších věcí na prací — ale přesto je má motivace tak silná, že nyní procházím informační zdroje a snažím se pochopit alespoň základní principy tématu a zaujmout k němu nějaký postoj.

Pro zjednodušení si téma zúžíme na oblast vzdělávání dětí ve školním věku.
Pokud bych se držel filosofie unschoolingu, tak bych se věnoval jen tomu, co mě v danou chvíli zajímá a místo přísné autority učitele, či lektora bych měl průvodce v podobě kamaráda či milujícího rodiče. Sám bych si určil, jak strávím následujících několik hodin svého času a nepříjemným tématům bych se přirozeně vyhnul.

V dnešním světě digitálních technologií, které umě útočí na mé kognitivní schopnosti, není nalezení příjemnější alternativy až takový problém. Pokud si někam zalezu s iPadem, tak na mě budou ještě rodiče pyšní, jak jsem šikovný hoch, protože „umím s počítačem“.

Unschooling popularizovaný Johnem Holtem posouvá domácí vzdělávání do extrémní roviny, která vychází z předpokladu, že děti se již od přírody chtějí učit a rozvíjet. Odpovědnost a motivace je přenesena na dítě samotné.
Není to ale úplně o zbavení se odpovědnosti rodičů, kteří by měli být velmi dobře obeznámeni s celou filosofií vzdělávání pomocí unschoolingu, a nové vzdělávací paradigma řádně pochopit.

Jako každá vzdělávací role, tak i role rodičů při unschoolingu vyžaduje odpovídající vlastnosti a dovednosti, ať už měkké nebo tvrdé.

Tradiční model vzdělávání je dle příznivců unschoolingu pro dítě stresující a příliš uniformní. Jak by mohla nějaká instituce s podprůměrně placenými učiteli rozpoznat unikát génia v jejich ratolesti a jeho schopnosti rozvinout ke slávě rodu?

Argumentů proti systému a hlavně pro unschooling je zde hodně, ale při nejlepší snaze se mi během mé rešerše nepodařilo nalézt studii, která by legitimitu těchto argumentů potvrzovala. Nalezené studie se spíše týkaly problematiky domácího vzdělávání a v jejich závěrech nebylo obtížné najít metodologické trhliny — jakože zobecňování výstupů kvalitativních metod není zrovna dobrý nápad, nebo že u kvantitativních metod může docházet k výraznému zkreslení při nezohlednění kontextu zkoumaných dat a jejich přenosu do zcela jiného kulturního kontextu. Možná jen musím víc hledat.

Wikipeda mě varovala — podstata unschoolingu údajně leží ve změně vzdělávacího paradigmatu, která je pro začínající „unschoolery“ obtížně uchopitelná a jako nováček jsem tak zatížen břemenem a slepotou dominující kultury.

To je určitě pravda a dle mého soudu také jedna z hlavních slabin celé konceptu unschoolingu.

Vzdělávání je komplexní problematika a vzdělávání a výchova dětí je již z principu velmi citlivá oblast, kterou není triviální vybalancovat. Dítě se nemůže samo rozhodnout, jaký vzdělávací systém je pro ně vhodnější a už vůbec nedokáže posoudit dopad tohoto rozhodnutí v širších souvislostech, stejně jako to nedokážou posoudit rodiče, které o tom bohužel mají právo rozhodovat.

Podle mého zjištění je oblast unschoolingu zatím velmi málo probádána a přirozeně zde tak chybí výstupy dlouhodobých studií, které by mohly rodičům poskytnout fundované odpovědi v širších souvislostech. Prostor pro napáchání nenapravitelných škod je zde však obrovský.

V této souvislosti by mě zajímala nějaká odborná studie rodičů praktikujících unschooling z pohledu jejich informační gramotnosti a schopností učit a vést.
Nemám pro to bohužel tvrdá data, ale celé to na mě působí dojmem hippsterské vlny podobně jako u fašistických matek a otců prosazující paleo dietu (o paleo dietě pro novorozence a děti raději vůbec nemluvím) nebo odmítání očkování.

Z tohoto pohledu nevidím unschooling jako nic nového, jen další pokus o retro návrat ke kořenům a zpět na stromy, kdy ještě žádné školské vzdělávací systémy neexistovaly a všichni praktikovali unschooling, jedli paelo stravu a neočkovali.

Návrat očkováním vymýcených smrtelných nemocí je imho nejlepším důkazem, že o jistých věcech by neměli rozhodovat ani rodiče — a to říkám jako rodič.

Naštěstí unschooling není v legislativním rámci České republiky možný, ukazuje se však, že se schovává za legitimní domácí výuku.

Na to mohu říct jedině — bio-café of Starbucks s minimalizovanou uhlíkovou stopou na elektro koloběžce od Lime, bez očkování a se syrovým dinosauřím masem v bříšku jdeme budovat nový a lepší svět informační společnosti facebookových skupin.