V digitálním světě je mi dobře
Život v online prostředí bývá obzvláště v poslední době velmi často spojován s pojmem digitální wellbeing. Digitální wellbeing je fenomén, který se snaží poukázat na důležitost rovnováhy mezi online a offline prostředím. Je to jakýsi optimální stav, ve kterém je člověk schopen vyvažovat tyto dvě složky každodenního života, což může být především v době pandemie a práce z domova velmi obtížné. Popisuje také vliv digitálních technologií na to, co vlastně v dnešní digitální době znamená žít život, který je pro člověka opravdu dobrý.[1]
Každodenní a prakticky nepřetržitý kontakt s technologiemi ovlivňuje nejen vztah k sobě samému, ale i k ostatním lidem a k prostředí, ve kterém se vyskytuje. To znamená, že naše psychická pohoda, náš wellbeing, je v současnosti úzce propojen s naším informačním prostředím, a digitální technologie — ať už přímo nebo nepřímo — zprostředkovávají interakce v něm a s ním. Toto zjištění samozřejmě vyvolává množství otázek o tom, nakolik je neustálá potřeba být online pro jedince prospěšná a je tedy nutné zabývat se tím, jaký vliv digitální technologie na život člověka opravdu mají. Ustavičná touha být připojen zasahuje do sociálních aktivit v reálném světě, rozptyluje od práce a od studia, vede k prokrastinaci, může způsobovat zdravotní problémy a také často vyvolává negativní pocity vůči sobě i svému okolí.[2]
Online svět, kde životy všech ostatních působí dokonale, nikdo nemá žádné problémy a všichni se mají líp, svádí k neustálému porovnávání sebe sama s dalšími lidmi. Na sociálních sítích vidíme krásná auta, krásné domy, snové dovolené, skvělé partnery a hodné děti, ale často jde pouze o uměle vytvořenou realitu, která má s opravdovým životem lidí velmi málo společného.
Teorii, která definuje tuto potřebu neustále se srovnávat s ostatními, popsal v roce 1954 Leon Festinger. Jde o teorii sociálního srovnávání, která se zabývá tím, jak jednotlivci upravují nebo mění své vlastní názory, postoje a schopnosti v závislosti na názorech, postojích a schopnostech ostatních lidí. Festinger také přišel na to, že člověk svoje názory a schopnosti neustále hodnotí a porovnává — zde ale přichází na řadu lidská touha být lepší než ostatní.[3] To v zásadě znamená, že pokud se jedincovy názory budou shodovat s názory dalších lidí, bude spokojený, ovšem to stejné neplatí o jeho schopnostech — pokud budou stejné jako všech ostatních, nebude se cítit dostatečně dobrý.[4] Porovnávání má uspokojit lidskou potřebu po sebehodnocení a nese s sebou jak pozitiva, tak negativa. Pro člověka může být prospěšné, motivuje ho k lepším výkonům, k tomu, aby se více vzdělával, současně ale může být také určitým způsobem škodlivé. Pokud bude jedinec neustále zjišťovat, že jsou ostatní lepší než on, nebo tak budou alespoň působit, může to vést k nespokojenosti se sebou samým, k pocitům nedostatečnosti, k žárlivosti nebo k přehnané soutěživosti.
Teorie sociálního srovnávání se ale neomezuje pouze na názory a schopnosti, uplatňuje se ve všech oblastech lidského života. Představme si například situaci, že si člověk koupí novou televizi. Její obrazovka je přes polovinu jeho zdi, zabudované reproduktory mu dávají pocit, že je v kině. Cítí se skvěle, má novou věc, kterou jen tak někdo nemá, hned se s ní pochlubí na sociálních sítích. Za týden ale na Facebooku kamaráda zjistí, že on si také pořídil novou televizi — její obrazovka je přes celou stěnu, reproduktory mají takovou kvalitu, že sledujícímu připadá jako by byl přímým účastníkem právě přehrávaného filmu. Skvělý pocit z jeho nové televize opadne, najednou pro něj není ani z části tak dobrá jako předtím. Toto je přímá ukázka a důsledek sociálního srovnávání.
Zajímavou studii provedli vědci v roce 2020 v Singapuru,[5] ve které zkoumali, zda časté využívání Instagramu přímo ovlivňuje výskyt sociální úzkosti. Výsledky ukázaly, že i když přímá souvislost mezi užíváním Instagramu a sociální úzkostí nebyla potvrzena, bylo prokázáno, že spolu tyto dva faktory souvisí nepřímo právě skrze neustálé sociální srovnávání. Častější využívání Instagramu koreluje s častějším sociálním srovnáváním, které může mít za následek zvýšení úzkosti. Prokazatelně tedy existuje přímá souvislost mezi užíváním sociálních sítí a psychickou pohodou a psychickým zdravím člověka, tedy jeho „wellbeingem“. Výzkum také ukázal, že neustálé sociální srovnávání negativně ovlivňuje jedincovo sebevědomí.
Spojitost mezi využíváním sociálních sítí a „wellbeingem“ člověka v souvislosti se sociálním srovnáváním zkoumali i další výzkumníci také v roce 2020.[6] Ve svém článku rozdělili sociální srovnávání do dvou částí — srovnávání schopností (jak si stojíme v porovnání s ostatními) a srovnávání názorů (jak bychom se měli chovat, myslet a cítit). Na základě tohoto srovnávání získává tedy jedinec informace nejen sám o sobě, ale také o ostatních, což na něj může mít jak pozitivní, tak negativní dopad, jak už bylo zmíněno výše. Sociální sítě jsou plodným místem pro porovnávání s ostatními lidmi, protože nabízí obrovské množství informací o jejich životech, ke kterým by se člověk v reálném světě pravděpodobně neměl možnost dostat. Výzkumníci uvádějí, že vliv sociálních sítí na wellbeing člověka závisí především na tom, jakým způsobem na nich jedinec interaguje. Pokud je jeho užívání aktivní, tak je on sám především tvůrcem informace a sociální sítě mohou jeho wellbeing ovlivňovat pozitivně. Pokud se ale jedná o pasivního uživatele, který informace primárně přijímá, může zde docházet k většímu sociálnímu srovnávání a tedy k většímu negativnímu dopadu.
Vogel ve svém výzkumu z roku 2015[7] říká, že je nutné rozlišovat dva typy srovnávání — směrem dolů, které se týká lidí, kteří jsou na tom hůř než jedinec (určitým způsobem jsou pro něj podřadní), a směrem nahoru, kdy se člověk srovnává s lidmi lepšími než je on (jsou hezčí, bohatější). Z výsledků vyšlo, že jedinci náchylnější k sociálnímu srovnávání se častěji srovnávali směrem nahoru a vykazovali nižší sebevědomí, nižší sebeúctu a jejich časté porovnávání sebe sama s ostatními v nich vyvolávalo především negativní pocity. Jedinci, kteří ke srovnávání tolik náchylní nejsou, vnímali srovnávání nahoru spíše jako motivační nástroj pro svoje zlepšení.
Neustálé sociální srovnávání s ostatními lidmi může ovlivnit výskyt syndromu vyhoření, ten má také bezpochyby návaznost na náš digitální wellbeing. Jak ukázala studie z roku 2006,[8] pozitivní srovnávání směrem nahoru vedlo u výzkumného vzorku ke zmírnění příznaků syndromu vyhoření, oproti tomu negativní srovnávání směrem nahoru vedlo ke zvýšení těchto příznaků. Ke stejným výsledkům došel také výzkum z roku 2010,[9] kdy účastníci, kteří v čase 1 odpovídali pozitivně při srovnávání nahoru a ne příliš negativně při srovnávání dolů, vykazovali v čase 2 zmírnění příznaků vyhoření. Účastníci, kteří v čase 1 odpovídali na srovnávání nahoru s negativními pocity, vykazovali v čase 2 nárůst příznaků vyhoření. Tato zjištění u druhé skupiny byla prokázána u těch účastníků, kteří byli náchylnější k sociálnímu srovnávání, což souvisí se zjištěními z výše zmiňovaného výzkumu z roku 2015.
V návaznosti na předchozí část je záhodno definovat, co vlastně znamená syndrom vyhoření. Vyhoření je: „psychologický syndrom charakterizovaný emočním vyčerpáním, pocity cynismu a sníženým osobním uspokojením.”[10] Jiná definice také říká, že to je: „psychologický syndrom vznikající jako důsledek chronických mezilidských stresorů v profesi člověka.“[11] Syndrom vyhoření bývá typicky spojován s lidmi s pomáhajícími profesemi, jako jsou zdravotníci, pracovníci sociálních služeb nebo učitelé.
V souvislosti s digitálním prostředím a s pojmem digitální wellbeing ale vznikl také pojem nový, který určitým způsobem doplňuje a upravuje tradiční pojetí syndromu vyhoření tak, aby odpovídalo dnešní digitální době. Jedná se o digitální vyhoření. Digitální vyhoření může nastat v případě, že jedinec tráví přespříliš velké množství času využíváním digitálních technologiích, v online prostředí, mimo reálný svět. Je to stav, ve kterém může člověk pociťovat stres, nízkou produktivitu, únavu, ztrátu zájmu o okolí, znecitlivění vůči životnímu prostředí nebo psychické, ale i fyzické problémy.[12] Dalším znakem může být také neschopnost soustředit se na práci déle než pár minut. Stálá potřeba být připojen, být online, je přesně to, co digitální vyhoření pohání. Za poslední rok se část společnosti naučila trávit veškerý svůj čas s digitálními technologiemi, lidské mozky jsou následkem toho často ve stavu neustálého multitaskingu a informačního přetížení (chcete-li „infoxication“) a lidé je nedokážou od online prostředí dokonale odpojit ani poté, co svoje přístroje vypnou.[13]
Kvůli tomuto připojení kdykoli a odkudkoli může také docházet ke stírání hranic mezi pracovním a osobním životem, zvláště v době pandemie byla kvůli práci z domu tato hranice více než tenká. Studie z roku 2020[14] seznamuje s výzkumy publikovanými od roku 2010, které zkoumaly digitální technologie v pracovním prostředí a jejich negativní psycho-sociální efekty na zaměstnance. Nejčastěji uváděným efektem byl technostress, následoval výše zmíněný konflikt mezi pracovním a osobním životem, dalšími nejčastěji zmiňovanými byla vyhoření a narušení soukromí. Dalšími negativními efekty byla například závislost, únava, nedostatek spánku nebo přetížení.
S příchodem pandemie se čas strávený online o mnoho zvýšil, lidé v online prostředí trávili jak pracovní část svého dne, tak většinu svého volného času. Studie ukázaly, že čas strávený u sledování filmů a seriálů narostl o 45 %, u sociálních sítí o 47 %, o 46 % u platforem pro komunikaci nebo o 39 % u poslechu streamovacích služeb. Celkový čas strávený u mobilních telefonů vzrostl o 76 %. Neustálé připojení přispívá také k digitálnímu stresu, který se projevuje nedostatkem uspokojení, poklesem produktivity, vyčerpáním a může vést právě k digitálnímu vyhoření.[15] Z uvedených poznatků vychází, že následkem pandemie se riziko digitálního vyhoření v posledním roce mnohonásobně zvýšilo. Pro některé zaměstnavatele byl nástup pandemie pobídnutím k tomu, aby se začali více starat o digitální wellbeing svých zaměstnanců. Velká část z nich došla k poznání, že jejich zaměstnanci často plní pracovní povinnosti i po skončení pracovní doby a je pro ně při práci z domu obtížné vybalancovat pracovní a osobní život.[16] Pro zaměstnavatele sice může být v krátkodobém měřítku takovýto zaměstnanec přínosem, ovšem dlouhodobé negativní následky velmi pravděpodobně ovlivní nejen samotného jedince, ale také společnost, pro kterou pracuje. Zaměstnavatelé tedy musí mít na paměti „digitální zdraví“ zdraví svých zaměstnanců a měli by jim poskytovat potřebnou podporu k tomu být offline a k udržení si psychické pohody.
Jak již bylo řečeno, s digitálním vyhořením souvisí také informační přetížení. K tomu dochází v případě, že je člověk vystaven většímu množství informací než je schopen přijmout, zapamatovat si nebo mu porozumět. Vyskytuje se tehdy, když se jedinec setká s takovou úrovní informací, která neodpovídá jeho úrovni a kapacitě zpracovávání informací. Dochází k němu i pokud je jedinci k dispozici velké množství protichůdných a rozporuplných názorů, k jejichž posouzení není dostatečně kompetentní a může pak docházet k tomu, že z nich vyvozuje chybné závěry.[17] Velké množství informací by mělo být pozitivním jevem, který by lidem měl například v době pandemie umožnit zjistit něco o nové nemoci a o tom, jak se před ní chránit. Ale informační přetížení je právě naopak jevem negativním. Z výsledků studie provedené v roce 2020[18], která se zabývala prediktory a následky informačního přetížení v době pandemie, vyšlo, že prediktory byly především kognitivní kapacita jedinců, frekvence sledování zpráv a mezilidská komunikace. Informační přetížení ovlivnilo způsob zpracování informací — ty byly zpracovávány spíše heuristicky než systematicky. Zvláště lidé, kteří byli méně zdravotně gramotní nebo si nebyli příliš jistí ve vyhledávání relevantních zdravotnických informací, vykazovali větší informační přetížení.
Studie z roku 2015[19] se zabývala tím, zda má na informační přetížení vliv věk, zda je nějaká věková skupina tomuto problému náchylnější. Z výsledků vyšlo, že většina dotazovaných informační přetížení již někdy pocítila, výzkumníci také došli k závěru, že se týká všech věkových skupin, odlišnosti jsou pouze v tom, jakým způsobem k němu dojde. U mladých lidí jej ovlivňuje především úroveň informační gramotnosti, starší lidé bývají ovlivňováni spíše technologiemi. Zajímavým zjištěním bylo také to, že může existovat souvislost mezi profesí, kterou jedinec vykonává a jeho náchylností k informačnímu přetížení. Jedinci pracující v oblasti administrativy a správy uváděli, že se s tímto problémem dosud nesetkali.
Informační přetížení je tedy jedním z možných spouštěčů digitálního vyhoření. Mezi hlavní způsoby boje proti digitálnímu vyhoření je digitální detox. Výzkum z roku 2020[20] ukázal, že 41,7 % mladých dospělých z výzkumného vzorku využívá aplikace pro digitální detox, které jim umožňují sledovat a omezovat čas strávený online. U těch, kteří podobné aplikace neměli, byla zjištěna souvislost mezi používáním sociálních sítí a problematickým užíváním smartphonu a následkem toho docházelo ke snížení celkové pohody jedince. Mezi těmi uživateli, kteří měli aplikace pro digitální detox, nebyl tento vztah zaznamenán. Ze studie tedy vyšlo, že i takováto prevence proti digitálnímu vyhoření může fungovat a může mít pozitivní vliv na digitální wellbeing člověka.
Pandemie koronaviru zasáhla do oblasti využívání digitálních technologií obrovskou měrou a způsobila debaty o tom, jak moc technologie a konkrétně například sociální sítě ovlivňují wellbeing člověka.[21] Přechod do online prostředí byl v minulém roce v mnohém obtížný a vytvoření zdravé rovnováhy mezi online a offline prostředím se ukázalo být velmi těžké. Právě proto je v dnešní době digitální wellbeing jednou z důležitých oblastí psychického zdraví jedince fungujícího v online světě. Přemíra využívání digitálních technologií může vést k řadě problémů a negativních dopadů na život člověka. Jde o sociální problém, který s příchodem pandemie nabyl nebývalých rozměrů, je tedy nutné se i nadále zabývat tím, jak mohou jedinci úspěšně fungovat v digitálním světě, ale zachovat si přitom svoji pohodu, svůj digitální wellbeing.
[1] BURR, Christopher, Mariarosaria TADDEO a Luciano FLORIDI. The Ethics of Digital Well-Being: A Thematic Review. Science and Engineering Ethics [online]. 2020, 26(4), 2313–2343 [cit. 2021–5–22]. ISSN 1353–3452. Dostupné z: doi:10.1007/s11948–020–00175–8
[2] ABEELE, Mariek Vanden. Digital Wellbeing as a Dynamic Construct [online]. Tilburg University, 2020 [cit. 2021–5–22]. Dostupné z: doi:10.31219/osf.io/ymtaf
[3] SULS, Jerry. Leon Festinger. Britannica [online]. 2021 [cit. 2021–5–22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Leon-Festinger
[4] CHERRY, Kendra. Social Comparison Theory in Psychology. VeryWellMind [online]. 2020 [cit. 2021–5–18]. Dostupné z: https://www.verywellmind.com/what-is-the-social-comparison-process-2795872
[5] JIANG, Shaohai a Annabel NGIEN. The Effects of Instagram Use, Social Comparison, and Self-Esteem on Social Anxiety: A Survey Study in Singapore. Social Media + Society [online]. 2020, 6(2) [cit. 2021–5–22]. ISSN 2056–3051. Dostupné z: doi:10.1177/2056305120912488
[6] VERDUYN, Philippe, Nino GUGUSHVILI, Karlijn MASSAR, Karin TÄHT a Ethan KROSS. Social comparison on social networking sites. Current Opinion in Psychology [online]. 2020, 36, 32–37 [cit. 2021–5–22]. ISSN 2352250X. Dostupné z: doi:10.1016/j.copsyc.2020.04.002
[7] VOGEL, Erin A., Jason P. ROSE, Bradley M. OKDIE, Katheryn ECKLES a Brittany FRANZ. Who compares and despairs? The effect of social comparison orientation on social media use and its outcomes. Personality and Individual Differences [online]. 2015, 86, 249–256 [cit. 2021–5–22]. ISSN 01918869. Dostupné z: doi:10.1016/j.paid.2015.06.026
[8] HALBESLEBEN, Jonathon R. B. a M. RONALD BUCKLEY. Social comparison and burnout: The role of relative burnout and received social support. Anxiety, Stress & Coping [online]. 2006, 19(3), 259–278 [cit. 2021–5–22]. ISSN 1061–5806. Dostupné z: doi:10.1080/10615800600747835
[9] BUUNK, Abraham P., Rosario ZURRIAGA a José M. PEÍRO. Social comparison as a predictor of changes in burnout among nurses. Anxiety, Stress & Coping [online]. 2010, 23(2), 181–194 [cit. 2021–5–22]. ISSN 1061–5806. Dostupné z: doi:10.1080/10615800902971521
[10] KOUTSIMANI, Panagiota, Anthony MONTGOMERY a Katerina GEORGANTA. The Relationship Between Burnout, Depression, and Anxiety: A Systematic Review and Meta-Analysis. Frontiers in Psychology [online]. 2019, 10 [cit. 2021–5–22]. ISSN 1664–1078. Dostupné z: doi:10.3389/fpsyg.2019.00284
[11] MASLACH, Christina a Michael P. LEITER. Understanding the burnout experience: recent research and its implications for psychiatry. World Psychiatry [online]. 2016, 15(2), 103–111 [cit. 2021–5–22]. ISSN 17238617. Dostupné z: doi:10.1002/wps.20311
[12] ERTEN, Pınar a Oğuzhan ÖZDEMİR. The Digital Burnout Scale Development Study. Inonu University Journal of the Faculty of Education [online]. 2020, 21(2) [cit. 2021–5–22]. ISSN 1300–2899. Dostupné z: doi:10.17679/inuefd.597890
[13] CHANG, Dion. Digital burnout: The new, invisible threat to businesses. Flux Trends [online]. [cit. 2021–5–22]. Dostupné z: http://www.fluxtrends.com/digital-burnout-the-new-invisible-threat-to-businesses/
[14] GRAVELING, Richard. The mental health of workers in the digital era. Policy Department for Economic, Scientific and Quality of Life Policies [online]. 2020 [cit. 2021–5–22]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2020/642368/IPOL_BRI(2020)642368_EN.pdf
[15] SHARMA, Manoj Kumar, Nitin ANAND, Shikha AHUJA, Pranjali Chakraborty THAKUR, Ishita MONDAL, Priya SINGH, Tavleen KOHLI a Sangeetha VENKATESHAN. Digital Burnout: COVID-19 Lockdown Mediates Excessive Technology Use Stress. World Social Psychiatry [online]. 2020, 2(2) [cit. 2021–5–22]. ISSN 2667–1077. Dostupné z: doi:10.4103/WSP.WSP_21_20
[16] GHATAK, Chitrali. Here’s why digital wellbeing is crucial to survive the always ‘on’ culture. HRWorld [online]. 2021 [cit. 2021–5–22]. Dostupné z: https://hr.economictimes.indiatimes.com/news/trends/employee-experience/heres-why-digital-wellbeing-is-crucial-to-survive-the-always-on-culture/82757961
[17] ROETZEL, Peter Gordon. Information overload in the information age: a review of the literature from business administration, business psychology, and related disciplines with a bibliometric approach and framework development. Business Research [online]. 2019, 12(2), 479–522 [cit. 2021–5–22]. ISSN 2198–3402. Dostupné z: doi:10.1007/s40685–018–0069-z
[18] HONG, Hyehyun a Hyo Jung KIM. Antecedents and Consequences of Information Overload in the COVID-19 Pandemic. International Journal of Environmental Research and Public Health [online]. 2020, 17(24) [cit. 2021–5–22]. ISSN 1660–4601. Dostupné z: doi:10.3390/ijerph17249305
[19] BENSELIN, Jennifer C a Gillian RAGSDELL. Information overload: The differences that age makes. Journal of Librarianship and Information Science [online]. 2016, 48(3), 284–297 [cit. 2021–5–22]. ISSN 0961–0006. Dostupné z: doi:10.1177/0961000614566341
[20] SCHMUCK, Desirée. Does Digital Detox Work? Exploring the Role of Digital Detox Applications for Problematic Smartphone Use and Well-Being of Young Adults Using Multigroup Analysis. Cyberpsychology, Behavior, and Social Networking [online]. 2020, 23(8), 526–532 [cit. 2021–5–22]. ISSN 2152–2715. Dostupné z: doi:10.1089/cyber.2019.0578
[21] DENNIS, Matthew J. Towards a Theory of Digital Well-Being: Reimagining Online Life After Lockdown. Science and Engineering Ethics [online]. 2021, 27(3) [cit. 2021–5–22]. ISSN 1353–3452. Dostupné z: doi:10.1007/s11948–021–00307–8
