Virtuální versus reálný svět — aneb dvojí tvář člověka

Dnešní doba je více a více on-line. Přestože stále existují tací, kteří se v on-line prostředí příliš nepohybují, tak je více a více lidí, kteří mají čím dál obsáhlejší zkušenost. Díky tomu si i čím dál větší část populace vytváří on-line identitu, tzv. „Digitální identitu“ a „Virtuální identitu“ , které se leckdy značně liší od té v reálném světě. Jaký vliv tedy má on-line prostředí a jeho komunita na naši osobnost a chování? Skutečně se díky tomu chováme jinak na internetu než v „reálném životě“ jak se často říká? Aneb na internetu umí být každý hrdina.

On-line identita ve své podstatě je součástí identity jako takové, i když i zde se postupem času začnou objevovat různé rozdíly. Pro nalezení některých odpovědí se však musíme nejdříve zamyslet nad tím, co je to samotná identita a jak se postupem času a věku vyvíjí.

Samotné označení pochází z latinského Identicus = totožný, stejný — kdy obecně označuje jednotu vnitřního psychického života a jednání, které také bývá nazýváno autentickým bytím [1].

V oblasti sociální psychologie existuje vícero přístupů k zkoumání identity, kdy pracují s pojmem „JÁ“ jakožto jedince, ať už v oblasti jednotlivce nebo jakožto součástí komunity. Identitu jedince lze posuzovat jako proces (sebepoznávání a konstrukce spolu s hledáním zvnitřováním osobní ideologie) a obsah (uvědomované charakteristiky, kterými se jedinec odlišuje a které má společné s ostatními). [2]

My se nyní zaměříme nejdříve na vývoj identity dle Erika Eriksona a jeho teorii psychosociálního vývoje „Osm věků člověka“.

Osm věků člověka

Věkové určení jednotlivých fází je spíše orientační, kdy jednotlivé životní fáze s jejich typickými krizemi (viz. níže) můžeme stále vnímat jako přetrvávající vrstvy naší psychiky. Jednotlivé fáze na sebe navazují, tudíž není neobvyklé, že nová zkušenost a přehodnocení dosavadního postoje v jedné fázi, ovlivní i ty následující.

Eriksonova teorie Osm věků člověka

Vývojová stádia[3]:

1. důvěra vs. nedůvěra
   Kojenec potřebuje saturovat základní bio potřeby a předvídatelné chování mateřské osoby > pocit bezpečí, důvěry v ní a posléze i v sebe.
2. autonomie vs. zahanbení a pochybnosti
   Dítě se učí mluvit, chodit a regulovat vyměšování — nutnost vyváženosti mezi zadržováním a pouštěním; důsledky pro mezilidské interakce — moc nebo málo zábran.
3. iniciativa vs. vina
   Dítě experimentuje s novými činnostmi; přílišná potřeba úspěchu při přehlížení potřeb ostatních a sexuální fantazie můžou vyvolat pocity viny.
4. snaživost (výkonost) vs. méněcennost
   Přechod od hry k produktivním činnostem, které vyžadují určitté dovednosti. Úspěch = radost, neúspěch = méněcennost a to i tehdy, byl-li nezvládnutý úkol pro dítě příliš obtížný.
5. identita vs. zmatení rolí
   Zde jsou si nejblíže možnosti objevit sebe sama nebo se ztratit. Sjednocují se představy mladého člověka o sobě samém; vědomí identity egu dává pocit důvěry, že jeho sebepojetí odpovídá náhledu ostatních lidí na něj.
6. intimita vs. izolace
   Intimita je zdravým spojením vlastní identity s identitou druhého bez hrozby ztráty sebe nebo rozpuštění své identity v něm; obsahuje závazek a může být vyjádřena sexuálně. V procesu intimity si člověk může prostřednictvím identifikace s druhým vyjasnit vlastní identitu.
7. generativita vs. stagnace
   Člověk se zapojuje do společnosti, aby vytvořil něco hodnotného — potomstvo, hmotné statky, tvůrčí myšlenky, umělecká díla.
8. integrita ego vs. zoufalství
   Pokud se člověk ve stáří nemůže ohlédnout za svým uplynulým životem s pocitem naplnění a dobře vykonané práce, nastává zoufalství. Vztah mezi dětskou důvěrou a dospělou integritou — děti se nebudou bát života, pokud jejich rodiče budou natolik integrovaní, že se nebudou bát smrti.

Identita vs. zmatení rolí — anglicky [4]

Z Eriksonovi teorie můžeme vidět, že považuje za období tvorby identity čas adolescence. V tu dobu se z člověka stává jeho vlastní osobnost, uvědomuje si sám sebe jako jednotlivce a začíná si více budovat svou osobnost, své vlastní „Ego“, kdy si i více buduje a uvědomuje vztahy s ostatními. Erikson zde vystihuje citovou nejistotu u dospívajících a jejich hledání svého místa ve světě, kdy znovu přehodnocují i předchozí zkušenosti, které v dětství byly přirozené. Neproběhne-li však proces vytvoření identity úspěšně, tak vznikne zmiňované zmatení rolí, jinak také označováno jako „Difúzní identita“ která vyjadřuje například chaotické pojetí sama sebe, osobní dezorientace, labilizované já [5].

I když se to nezvtahuje primárně k budování identity, tak k Eriksonově teorii stojí za zmínku ještě dodatek jeho ženy Joan M. Eriksonové [6], která, po manželově smrti, pojednává o devátém stádiu — stáří po pětasedmdesátém věku života. J. Eriksonová zmiňuje, že i lidé s nejlépe ošetřovanými těly začnou ve stáří slábnout a fungovat hůře než dříve, víc a víc ztrácí svou autonomii. Do popředí se dostávají ty negativnější části každé krize, kdy dosud to bylo směřováno spíše opačně. Zoufalství, které straší v osmém stádiu, je důvěrným společníkem v tom devátém, jelikož je téměř nemožné vědět, které stavy nouze a ztráty fyzických schopností hrozí. Díky ohrožení ze ztráty nezávislosti a sebeovládání, tak slábne i důvěra a sebeúcta. Naděje a důvěra již nejsou pevnými oporami jako dříve. Čelit zoufalství vírou a přiměřenou pokorou je možná tou nejmoudřejší cestou, která člověku zbývá. Nemůže však taková situace nahlodat lidskou identitu, kterou si celou dobu jedinec budoval?

Vraťme se však k myšlence budování identity. Kromě Eriksonovi teorie osmi věků najdeme i další teorie zabývající se budováním nebo zachováním identity, ať už v kontextu jednotlivce nebo sociálních skupin. Nyní si však vystačíme s Eriksonovou teorií a zaměříme se na chvíli více na on-line prostředí.

Digitální a virtuální identita

Na první pohled totožné pojmy, mezi kterými však při bližším pohledu najdeme rozdíly. A právě tyto rozdíly jsou také důležitým, i když ne jediným, prvkem v otázce toho, proč se na internetu lidé chovají jinak než v reálném životě.

Digitální identita

Ekvivalent naší osobnosti v on-line prostředí. Dá se říci, že je to skutečná identita člověka v on-line světě. V základu jde o souhrn informací o naší osobě na internetu. S tím úzce souvisí i digitální stopa, kterou za sebou zanecháváme a která má aktivní a pasivní stránku. Pro nás je nyní více důležitá jen ta aktivní — aneb ta, kterou se na internetu my sami prezentujeme. Aktivně budovaná digitální identita jsou všechny informace, které o sobě vytváří uživatel prostřednictvím různých služeb. Nejčastějšími zástupci jsou sociální sítě jako Facebook, Twitter nebo v poslední době i Youtube apod. Různé generace preferují často odlišné služby, kdy se může lišit i jejich aktivita.

Virtuální identita

Jedná se o naši virtuální reprezentaci, kterou si na internetu vytváříme. Stejně jako u digitální identity, tak se jedná o souhrn informací o naší osobě skrze data, které o sobě sdílíme a podle kterých předpokládáme, že nás budou ostatní vnímat tak, jak chceme. Narozdíl od digitální identity však většinou nemá základ v reálné identitě a je s ní možné experimentovat.

I když jsme si řekli, že digitální identita je založená na ekvivalentu naší osobnosti a představuje naše skutečné já, zatímco virtuální je více experimentální a imaginárně založená, tak to ani zdaleka neodpovídá na otázku, proč se na internetu lidé často chovají jinak než v realitě. S tím nám může pomoci i teorie motivace [7] podle Abrahama Harolda Maslowa, nazývána také jako Pyramida potřeb.

Maslowova pyramida potřeb

Teorie zabývající se hierarchií potřeb, které nás motivují k veškerému chování a jednání. Maslow rozdělil potřeby do pomyslné pyramidy (viz. obrázek) podle toho, s jakou intenzitou na nás naše potřeby naléhají. V nižších patrech se nacházejí potřeby, které jsou důležité pro naše přežití — ať už jako individuál, nebo ve společnosti. Vyšší patra nejsou nezbytné pro přežití, ale přispívají k dlouhodobé spokojenosti a rozvíjí potenciál jedince. Ústřední princip pyramidy je, že nejprve musí být naplněny nižší potřeby, aby bylo možné efektivně naplnit ty vyšší. Maslow rozdělil pyramidu ještě na dvě skupiny. Na potřeby nedostatkové a potřeby růstové. Do nedostatkových potřeb patří 1. až 4. skupina a daly by se označit jako ty, díky kterým si uchováváme fyzickou a psychickou pohodu. Do růstových potřeb spadá zbývající 5. skupina — seberealizace. Růstové se nazývají proto, že nám dávají možnost přesáhnout sami sebe.

Maslowova pyramida potřeb

1. Fyziologické potřeby
   Jedná se o ty nejzákladnější potřeby, které člověk potřebuje k životu. Spadá sem potřeba stravování, pití, dýchání, pohybu, spánku, rozmnožování, vyměšování atd. Začne-li být některá z těchto potřeb neuspokojena, tělo si vyžádá jedincovu pozornost a hlásí se o naplnění potřeby.
2. Bezpečí a jistota
   Potřeba vyhýbat se nebezpečí, neznámu nebo ohrožujícím podnětům. Člověk hledá jistotu, spolehlivost a stabilitu. Jistotu hledáme v otázce přístřeší, svého zdraví, zaměstnání, vzdělání nebo rodiny.
3. Sounáležitost a láska
   Potřeba, která již více pracuje s identitou a jejím utvářením. Vychází totiž z touhy člověka po intimitě, potřeba někam patřit, milovat a být milován. Díky tomu udržujeme příbuzenské, partnerské a přátelské vztahy. Spadá sem také život v komunitě lidí, se kterými nejsme jen pro pocit bezpečí, ale právě pro pocit sounáležitosti. Slouží jako ochrana před samotou, depresemi a úzkostností.
4. Uznání a sebeúcta
   Touha člověka být uznán jak okolím, tak sám sebou. Stejně jako předchozí potřeba, a i ta následující, tak pracuje s identitou. Uznání sama sebe se na první pohled může zdát jednoduché, ale skutečná ryzí sebeúcta je spíše dlouhý životní proces, kdy se toho nepovede dosáhnout každému — což je jeden z důvodů, proč se nachází až téměř na vrcholu pyramidy.
5. Seberealizace
   Potřeba rozvinout své schopnosti, talent, plný potenciál. Osobnostní růst, touha po vědění a estetických zážitcích. Maslow definuje seberealizované osoby jako tvořivé, spontánní, bez předsůdků, etické a nezávislé na vnějších autoritách. Ne každý má předpoklady dosáhnout seberealizačního charakteru, kdy podle Maslowa se podaří uspokojit své potřeby růstu pouhému jednu procentu lidí.

6 důvodů, proč se lidé chovají na internetu jinak než v reálném životě

Nyní se pokusíme s ohledem na řečené informace přijít na důvody, proč se lidé chovají jinak v on-line prostředí než v reálném světě.

1. Pocit bezpečí
   Jeden z častějších případů. A jak vidíme na Maslowově pyramidě, tak jedna z nejzákladnějších lidských potřeb. Můžeme ho rozdělit na dvě základní situace.
   a) Člověk sedící za obrazovkou komunikačního zařízení (PC, mobil, tablet atd.) neskrývá svou pravou identitu. Díky pocitu bezpečí je schopen psát věci, které by měl strach říct naživo — ať už ze strachu, ze studu nebo třeba i ohleduplnosti. Má možnosti si řádně promyslet, co odpoví, narozdíl od situace v tváří v tvář, která může být značně podbarvená emocemi.
   b) Člověk sedící za obrazovkou skrývá svou identitu, což mu dává pocit anonymity, sebejistoty nebo nadřazenosti.
2. Potřeba sounáležitosti
   V pořadí třetí potřeba v Maslowě pyramidě. Člověk má tendenci se snažit zapadnout, sdílet s někým své pocity, myšlenky nebo třeba názory. Hledá sám sebe a své místo ve světě (vytváří si svou vlastní identitu). Kvůli tomu může upravovat své chování aby zapadl a zalíbil se.
3. Potřeba sebeprezentace
   Ta v Maslowově pyramidě ukazuje na potřebu uznání a úcty od ostatních. Může úzce souviset i s potřebou sounáležitosti. Tak jak se člověk snaží zapadnout, tak naopak se může snažit i vyniknout. Touží po ocenění společností, kdy k tomu může přizpůsobovat i své chování vzhledem na skupinu ve které se nachází.
4. Zvědavost
   Může se stát, že člověk nemá žádné potřeby nebo obavy, ale je pouze zvědavý, jak lidé budou reagovat na konkrétní situace. Díky tomu bude simulovat věci, které by v reálném životě neudělal. Kdy tak může jednat jak pod svou pravou identitou, nebo si vytvoří nějakou virtuální, které se často využívají na různé experimenty.
5. Virtuální svět a herní komunita
   Virtuální svět je technologie, která umožňuje uživateli interagovat se simulovaným prostředím. Technologie vytváří iluzi skutečného světa, nebo fiktivního světa počítačových her. Většina populace pro hraní her využívá spíše hlavní nástroje virtuální identity jako Avatar a Nick (přezdívka), než své skutečné jméno. V oblasti her jsou přezdívky spíše už obecným zvykem než něčím nezvyklým. V rámci samotné hry může člověk měnit svou identitu pro splynutí s charakterem, pro získání výhod (např. díky pohlaví pod kterým vystupují), nebo kvůli důvodům zmiňovaným v ostatních bodech.
6. Kriminalita
   Nakonec zmíníme, že existují lidé, kteří využívají on-line prostředí k různým druhům kriminální činnosti. Skrývají svou pravou identitu s nekalými úmysly. Ať už se jedná např. o krádež identity, podvody týkající se finančních zdrojů, nebo třeba i kyberšikana, sexting nebo manipulování ostatních.

Vyjmenovali jsme zde různé motivy, proč by se někdo mohl na internetu chovat jinak než v reálném životě. Napadají vás další důvody? Podělte se o své myšenky v komentáři! :)

Zdroje

[1] NAKONEČNÝ, Milan. Identita. In: Sociologická encyklopedie [online]. [cit. 2020–01–30]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Identita
[2] Identita (psychologie). In: Wikisofia [online]. [cit. 2020–01–30]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Identita_(psychologie)
[3] E.H.Erikson — Teorie “osmi věků člověka.” In: Psychoweb [online]. [cit. 2020–01–31]. Dostupné z: http://www.psychoweb.cz/psychologie/erikson-e-h-teorie-osmi-veku-cloveka-epigeneticka-stadia/
[4] McLeod, S. A. (2018, May 03). Erik Erikson’s stages of psychosocial development. Simply Psychology. https://www.simplypsychology.org/Erik-Erikson.html
[5] Difúzní identita. In: ABZ: Slovník cizích slov [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné z: https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/difuzni-identita
[6] ERIKSON, Erik H. Životní cyklus rozšířený a dokončený: devět věků člověka. Praha: Portál, c2015. ISBN 978–80–262–0786–3.
[7] PROCHÁZKOVÁ, Tereza. Teorie motivace podle Maslowa. In: Mentem [online]. [cit. 2020–01–31]. Dostupné z: https://www.mentem.cz/blog/teorie-motivace/

Obrázky

1. Krádež identity. In: Internet bezpečně [online]. [cit. 2020–01–30]. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/wp-content/uploads/2017/12/identity_web.jpg
2. Erik Erikson — Osm věků člověka. In: Dětský úsvit [online]. [cit. 2020–01–31]. Dostupné z: http://detskyusvit.cz/erik-erikson-osm-veku-cloveka/
3. PROCHÁZKOVÁ, Tereza. Teorie motivace podle Maslowa. In: Mentem [online]. [cit. 2020–01–31]. Dostupné z: https://www.mentem.cz/blog/teorie-motivace/