Vliv digitálního prostředí na mezilidské vztahy

Abstrakt

Dynamický vývoj technologií má bezprostřední vliv na mezilidské vztahy v celé společnosti. Cílem této eseje je popsat k jakým změnám v komunikaci u jednotlivých generací dochází, a jak digitální svět ovlivnil vzájemné vztahy na rodinné, přátelské a partnerské úrovni. Téma je rozděleno do několika kapitol a v každé z nich je definován hlavní problém charakteristický pro danou generaci. Obsahem závěru je shrnutí a doporučení jak si v digitálním prostředí udržet vlastní identitu.

Úvod

Základem mezilidské komunikace je od pradávna rozhovor, při kterém se díváme vzájemně do očí. V současném světě se způsoby osobní komunikace změnily a přenesly se do digitálního prostředí. Téměř každý dnes komunikuje přes e-mail, WhatsApp, Facebook, Twitter, Instagram atd. V této úvaze ukazuji, jak zásadní roli tyto způsoby komunikace hrají pro jednotlivé generace a jaký vliv mají na jejich chování k ostatním. Pokouším se nabídnout kritický pohled na problematiku vztahů v digitálním prostředí a nabízím několik způsobů chování, jak negativním vlivům čelit.

1 Změny ve vztahu dětí a rodičů pod vlivem technologií

Dynamický vývoj technologií vede k zamyšlení nad otázkou, jak skloubit využití technologií v každodenním životě tak, aby neovládaly veškerý náš čas. Tato otázka vyvstává především u přístupu k malým dětem, které se narodily do současné digitální doby. Většina jejich rodičů zažila dětství, kdy si hráli venku s kamarády, vymýšleli společné hry a vzájemně spolupracovali. Naučili se prohrávat a znát, jak funguje svět. Mnoho z dnešních dětí takové situace nezažívá, protože tráví čas u obrazovek svých technologických vymožeností — hrají videohry, sledují videa, chatují atd. Většinu dne tráví ve virtuálním světě a z jejich života se vytrácí přirozený kontakt s rodiči a kamarády.[1] Kdy je ten pravý čas pořídit dítěti chytrý telefon, tablet nebo počítač? Jaké množství stráveného času dětí u obrazovek je bez negativních vlivů na jejich socializaci?

Obrazovky, monitory a displeje jsou všude okolo nás a i samotní rodiče je používají v zaměstnání, doma i ve volném čase, proto není snadné malým dětem od nich zaručit dostatečný odstup. Je lákavé dát dítěti do ruky chytrý telefon, když potřebujeme mít chvilku klid nebo jej rozptýlit v čekárně u lékaře, či zabavit na dlouhé cestě. V těchto situacích jde rodičům především o to, aby své ratolesti uklidnily a jejich důsledkem je podle Chapmana a Pellicane: „Místo aby se učily žít v reálném světě, komunikovaly s lidmi a občas pocítily nudu, dostávají pro své pobavení a potěšení svět na obrazovkách.“ [2]

1.1 Batolata a předškoláci

Existuje mnoho elektronických vzdělávacích programů, které jsou cíleny už na dvouleté děti. Já sama jsem byl svědkem situace, kdy parkem procházela mladá maminka s kočárkem, ve kterém sedělo malé batole, v ručičkách drželo tablet a sledovalo animovaný klip Skákal pes přes oves. Tato situace mě vedla k zamyšlení nad otázkou, proč maminka tuto písničku nezpívá dítěti sama? Proč si nepovídají o tom, co vidí kolem, kolik pejsků v parku potkali apod.? Malé děti se vyvíjejí poznáváním a objevováním světa. Schopnost jazyka se rozvíjí především povídáním s rodičem, proto má takové jednání dopad na slovní zásobu dítěte. V této situaci platí, že nejlepší co můžeme pro vývoj dítěte udělat, je číst mu knížku, protože rodičovskou pozornost, lásku a věnovaný čas žádná technologie nenahradí. [3]

1.2 Děti školního věku

Přitažlivost elektronických zařízení je téměř magická a dětem hrozí, že jejich citové vazby budou více orientovány na přístroje než na své blízké. V současných domácnostech nastávají změny, které vedou k tomu, že každý její člen tráví stále více času s různými přístroji a emocionálně nesdílí společný prostor. Jak této situaci předejít, znamená pro rodiče projevovat dítěti přízeň a být s ním naplno, jak ve své knize doporučují Chapman a Pellicane: „Vaše přítomnost pro dítě znamená velmi mnoho, přičemž nejde jen o vaši fyzickou přítomnost, nýbrž také o to, abyste s dítětem byli mentálně a emocionálně.“ [4]

Ke zdravé socializaci dětí ve školním věku patří poznání prvních opravdových přátelství a to jak se jim je daří navazovat, ovlivňuje to jakými jsou. Dnešní děti tráví čas s kamarády tak, že společně hrají videohry, sledují sociální sítě apod. Technologie používají ke komunikaci, k vlastní prezentaci, k experimentům, k poznávání světa a hodnot. V podstatě by se dalo říci, že ve světě jejich vrstevníků, kdo není na síti, jako by nebyl. [5] A protože každé dítě si přeje být oblíbené, odvozuje svou hodnotu podle počtu lajků pod svým příspěvkem na síti. V této otázce existuje pouze jedno řešení — děti potřebují podporu od svých rodičů v podobě bezpodmínečné lásky, která tvoří základ zdravého sebevědomí dítěte a předchází problémům v podobě nejistoty a strachu z neoblíbenosti.

Odborníci jsou přesvědčeni, že se zvýšením času stráveného dětmi ve virtuálním světě, dochází k narušení jejich schopnosti empatie. Na internetu jsou vystaveni násilí, riziku šikany, sexuálnímu obsahu atd., což může vyústit v neschopnost vcítit se do bolesti druhých, proto je nutné učit děti cenit si druhých, nepodceňovat sílu internetu a zajímat se co děti na síti dělají a kolik času tam tráví. Obecně se doporučuje pravidlo dvou hodin strávených denně u obrazovky, ale přesto záleží na rodičovském úsudku a následnému dodržování stanovených hranic. [6]

2 Vztahy teenagerů

Ještě zásadnější roli hrají technologie v životě dospívajících, kteří se ocitají na pomezí mezi dítětem a dospělým, protože jim poskytují příležitost trávit čas s přáteli, čímž doplňují jejich fyzická setkávání. Každý rodič jistě zná situaci, kdy se komunikace s teenagerem zúží na „ano, ne, nevím“, kdežto značně posílí jeho vzájemná komunikace s přáteli. Oproti jiným generacím, k tomu dnešní dospívající používají jiné prostředí než jejich rodiče, prostředí sociálních sítí. [7] Jakou roli hrají sociální média v životě teenagerů?

2.1 Teenageři na sociálních sítích

Architektura virtuálního prostředí je záměrně vyvinuta tak, aby umožnila uživatelům snadnou interakci s širokým vnějším světem, která v reálném prostředí není možná. Dospívající má tak neskonalé možnosti vytvořit si vlastní virtuální identitu, která nemusí být ovlivněna rodinnými vazbami. Podle psycholožky Mileny Novákové: „Teenageři internet a sociální sítě potřebují právě proto, že jim dovolují různě se stylizovat a celkem jednoduše tak vytvářet virtuální podobu jejich ideálního já, to znamená prezentovat se jako ten, kým si přejí být.“ [8]

Výzkum provedený Davidem Šmahelem v rámci záměru „Mládež, děti a rodina v období transformace“, definoval specifika virtuálního prostředí z pohledu dospívajících, které autor nazývá Fenomény prostředí internetu a označuje je jako prostředí:

- bez zábran, které umožňuje větší otevřenost, redukci úzkosti, neboť v tomto prostředí mizí bariéry, absenci sankcí, pocit fyzického bezpečí, anonymitu a možnost ukončení kontaktu

- odreagování a zábavy, ve kterém tráví teenageři volné chvíle

- bez závazků, které umožnuje uživateli zříci se zodpovědnosti a závazku vůči protějšku

- lži a přetvářky, které se podle výzkumu aplikovalo především mezi mladšími adolescenty

- štěstí, které je bezstarostné, uvolněné a lze v něm zažít pocit sounáležitosti.[9]

Názor Mileny Novákové založený na zkušenostech z psychologické praxe vychází z obav, že současní adolescenti postrádají schopnost navazovat reálné vztahy a jejich skutečná identita, odlišná od virtuální, může být narušena: „interakce na internetu vštěpují dětem jakoby povrchnost, vztahy jsou přelétavé, nemají velkou váhu, nejsou brány příliš vážně.“ [10] Jednou z dalších obav je vliv internetu na vnímání násilí a agresivity ze strany dospívajících, neboť na síti ztrácí zábrany. Psycholožka tvrdí, že tyto obavy pramení částečně z předsudků a digitálních prostředí má i své pozitivní stránky, ale přesto není dobré jeho vliv podceňovat.[11]

3 Vliv digitálního světa na vztahy dospělých

Digitální svět má vliv na chování nejen dětí a dospívajících, ale i dospělých. Technologie změnily naše pracovní i domácí prostředí a nezbývá než se přizpůsobit. Pozitivem je, že nám v mnohém usnadnily jakoukoliv činnost, ale zároveň nás izolovaly od okolního světa. Už není potřeba získávat informace u jiných lidí, ale stačí vzít do ruky chytrý telefon a na internetu najdeme vše co hledáme. Někdo na síti hledá i lásku.

3.1 Láska v on-line verzi

Prostředí seznamování se přeneslo do virtuálního světa z několika praktických důvodů jako jsou: široký výběr partnerů, nezávislost na místě bydliště a snadnost navazování vztahů. Kladným přínosem je i více příležitostí ke komunikaci a seznámení pro handicapované a to nejen ty, kteří jsou omezeni fyzicky, ale i pro psychicky nebo emočně omezené, kteří by v reálném světě nedokázali překonat například nesmělost.[12]

Přesto navazování virtuálních vztahů má i svá úskalí. Je potřeba si uvědomit, že tyto vztahy nejsou skutečné, jsou povrchní a často dříve skončí, než-li vůbec začnou. Takové vztahy nejsou nikterak užitečné a při opakovaném neúspěchu mohou vést k frustraci jedince. Pokud dojde k přenosu virtuálního vztahu do reálného prostředí, dochází často k rozčarování z osobního setkání. Je přirozené, že každý jedinec přistupuje ke vztahu plný ideálů a osobní konfrontace s protějškem může vést ke zklamání.[13]

Podle terapeutky Markéty Šetinové rande domluvené přes internet probíhá jinak než obvyklá setkání: „vidíte se vlastně s neznámým člověkem a konverzace většinou vyžaduje docela úsilí.“ [14] Doporučuje ovládnout přehnaná očekávání, nečekat okamžitou lásku a dát přednost počátečním sympatiím. Přesto někdo může být po krátké době úspěšný a nalézt vhodného partnera. V tom případě nezáleží na způsobu seznámení a lze vybudovat kvalitní vztah.[15]

Závěr

Abychom byli schopni v dnešním složitém světě, ve kterém převažují moderní technologie, vytvářet zdravé komunikační či osobní vazby, je třeba si zachovat vlastní identitu a uvědomit si, že technologie mohou být „dobrý sluha, ale zlý pán“. Obecné pravidlo pro všechny generace zní, že všeho moc škodí, proto by měl každý jedinec provést sebereflexi, která ho přinutí sáhnout do vlastního nitra a přiznat si jaký vliv virtuální svět na jeho život má, a jestli připustil změny ve svém chování k ostatním.

Ani děti v podstatě nedělají nic špatného, jen se přizpůsobují době, do které se narodily a je na rodičích, jestli jim vytvoří prostředí plné lásky a porozumění, aby z nich vyrostly šťastní a spokojení jedinci, protože z domu si odnášíme většinu návyků. Všeobecně tedy platí, že rodiče by měly jít dětem příkladem.

Technologie tady jsou a budou, proto záleží jen na nás, jestli je dokážeme v našich osobních vztazích pozitivně využívat.

Zdroje

1. BOYD, Danah. Je to složitější: sociální život teenagerů na sociálních sítích. Přeložil Lukáš NOVÁK. Praha: Akropolis, 2017. ISBN 978–80–7470–165–8.

2. CHAPMAN, Gary D. a Arlene PELLICANE. Vztahy v digitálním světě: pomáhá technika vaši rodinu sbližovat, nebo ji od sebe odděluje?. Přeložil Alena ŠVECOVÁ. Praha: Návrat domů, 2016. ISBN 978–80–7255–358–7.

3. NOVÁKOVÁ, Milena. Jak internet ovlivňuje život dětí a dospívajících? Šance dětem [online]. Praha: Obecně prospěšná společnost Sirius, 2015, 03. 02. 2015, 1 [cit. 2021–5–13]. Dostupné z: https://www.sancedetem.cz/jak-internet-ovlivnuje-zivot-deti-dospivajicich

4. ŠETINOVÁ, Markéta. Rande přes internet: Dá se na seznamce najít životní partner? Ano. Zhruba po roce aktivního hledání. Psychologie.cz [online]. Praha: Mindlab, 2016, 27.4.2016, , 1 [cit. 2021–5–15]. Dostupné z: https://psychologie.cz/rande-pres-internet/

5. ŠMAHEL, David. Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha: Triton, 2003. Psychologická setkávání. ISBN 80–7254–360–1.

Odkazy a poznámky:

[1] CHAPMAN, Gary D. a Arlene PELLICANE. Vztahy v digitálním světě: pomáhá technika vaši rodinu sbližovat, nebo ji od sebe odděluje?. Praha, 2016, s. 13.

[2] Tamtéž, s. 27.

[3] CHAPMAN, Gary D. a Arlene PELLICANE. Vztahy v digitálním světě: pomáhá technika vaši rodinu sbližovat, nebo ji od sebe odděluje?. Praha, 2016, s. 15.

[4] Tamtéž, s. 41.

[5] NOVÁKOVÁ, Milena. Jak internet ovlivňuje život dětí a dospívajících? Šance dětem [online]. Praha, 2015 [cit. 2021–5–13]. Dostupné z: https://www.sancedetem.cz/jak-internet-ovlivnuje-zivot-deti-dospivajicich

[6] CHAPMAN, Gary D. a Arlene PELLICANE. Vztahy v digitálním světě: pomáhá technika vaši rodinu sbližovat, nebo ji od sebe odděluje?. Praha, 2016, s. 43–45.

[7] BOYD, Danah. Je to složitější: sociální život teenagerů na sociálních sítích. Praha: Akropolis, 2017, s. 17.

[8] NOVÁKOVÁ, Milena. Jak internet ovlivňuje život dětí a dospívajících? Šance dětem [online]. Praha, 2015 [cit. 2021–5–13]. Dostupné z: https://www.sancedetem.cz/jak-internet-ovlivnuje-zivot-deti-dospivajicich

[9] ŠMAHEL, David. Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha, 2003, s. 22–33.

[10] NOVÁKOVÁ, Milena. Jak internet ovlivňuje život dětí a dospívajících? Šance dětem [online]. Praha, 2015 [cit. 2021–5–13]. Dostupné z: https://www.sancedetem.cz/jak-internet-ovlivnuje-zivot-deti-dospivajicich

[11] Tamtéž.

[12] ŠMAHEL, David. Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha, 2003, s. 88–91.

[13] Tamtéž, s. 95–96.

[14] ŠETINOVÁ, Markéta. Rande přes internet: Dá se na seznamce najít životní partner? Ano. Zhruba po roce aktivního hledání. Praha, 2016, [cit. 2021–5–15]. Dostupné z: https://psychologie.cz/rande-pres-internet/

[15] Tamtéž.