VT II.: Patient Education Using 3D-Printed Clinical Imaging Data

Výpisky z četby do předmětu Vzdělávací technologie. Odborný článek o využití 3D tisku a modelů při vzdělávání pacientů v medicíně. Autory jsou Ian Sander, Taimi Liepert, Evan Doney, Matthew Leevy a Douglas Liepert.

Stejně jako se živě diskutuje o možnostech moderních technologií v medicíně a lékařském vzdělávání budoucích doktorů, začíná se velmi živě mluvit i o využití technologií v práci s pacienty. Mimo VR nebo AR se v souvislosti s medicínou nejčastěji zmiňuje 3D tisk. Zajímavým praktickým příspěvkem do této diskuze je nový článek vědeckého týmu z Department of Biological Sciences při University of Notre Dame a Michiana Sleep Solutions and Allied ENT Speciality Center v USA publikovaný v periodiku Journal of Functional Biomaterials. Jádrem textu je zkoumání možností využití 3D tisku při vzdělávání pacienta o jeho momentálním stavu a možných chirurgických zákrocích. Výzkumníci zmiňují, že při operacích v oblasti ucha, nosu a krku je nutné pacienta vyškolit, jelikož míra pochopení možného zákroku je podmínkou případného pacientova souhlasu (a jedná se o oblast, kde je míra odřeknutí souhlasu s operací nejvyšší). Nutnost podrobného a názorného informování pacienta je však obecně platným principem.

Tradiční metody vysvětlování, pracující s 2D vizualizacemi složitých 3D tkání a struktur, neposkytují pacientovi dostatečnou vizuální oporu k pochopení svého případu. Pokud se bavíme o oblasti ORL, nemusí být k užitku ani 3D model “zdravého” člověka, protože situace zahrnující např. o dva milimetry posunutou nosní přepážku si může při chirurgickém zákroku žádat zcela jiný přístup a průběh. Tým vědců proto testoval technologii 3D tisku PolyJet pro projekci modelů ORL situací jednotlivých pacientů, vytvářených nad daty z CT “prvního” pacienta.

V první části článku, ihned po osvětlení potřebnosti, popisují autoři technologii tvorby modelů. Kosti byly vytištěny z tvrdých materiálů, ostatní tkáně pak z měkkého, průsvitného polymeru tak, aby se dal modelovat na jednotlivé případy. Celý model byl poté po několika iteracích rozdělen do sedmi řezů, aby mohl sloužit k ilustraci různých příkladů. Tím se omezila drahá výroba modelu každému jednomu pacientovi na míru. Ani to by však, s příchodem stále levnějších a dostupnějších technologií 3D tisku, nemuselo být v budoucnosti nemožné. Technologie výroby je podrobně popsána v kapitole 4.2 CT Data Processing and 3D Printing, kde jsou pečlivě vyjmenovány všechny kroky, nástroje a technologie využité při výrobě i výzkumu.

Jakkoliv přínosný je výstup v podobě modelu, hlavním cílem výzkumu nebyla jeho výroba, nýbrž zkoumání míry, s jakou takový model ovlivní rozhodování pacientů o možném chirurgickém zákroku. Do výzkumu bylo zapojeno celkem 100 pacientů s ORL obtížemi. Kontrolní skupina byla před zákrokem vzdělávána běžnými metodami, 50 pacientů však obdrželo vysvětlení nad 3D modelem. Následně bylo hodnoceno nejen vyslovení souhlasu se zákrokem, ale bylo provedeno i sebehodnocení ze stany pacienta ohledně porozumění problému a nemoci a ohledně porozumění zákroku, který by měl následovat.

Studie dokázala, že 3D modely jsou efektivním nástrojem při vzdělávání pacientů. Rozdíl mezi skupinou bez modelu a s modelem však nebyl nijak závratný a je třeba si uvědomit, že pacienti se skutečnými potížemi se mohou obklopeni doktory vyjadřovat jinak, než jak ve skutečnosti smýšlí. Otázka pro pacienta, který nebyl obeznámen s možností modelu, zda po vysvětlení doktora chápe svou anatomii nebo nemoc, může být pozitivní prostě proto, že jsme zvyklí toho od většiny lékařů na poli vysvětlování příliš neočekávat a ani by nás nenapadlo, že snad může existovat lepší cesta. Hlavně už to zašijte, doktore.

SANDER, Ian, Taimi LIEPERT, Evan DONEY, W. LEEVY a Douglas LIEPERT. Patient Education for Endoscopic Sinus Surgery: Preliminary Experience Using 3D-Printed Clinical Imaging Data. Journal of Functional Biomaterials [online]. 2017, 8(2), 13- [cit. 2017–12–02]. DOI: 10.3390/jfb8020013. ISSN 2079–4983. Dostupné z: http://www.mdpi.com/2079-4983/8/2/13

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.