VT IV.: Netflixing human capital development

Výpisky z četby do předmětu Vzdělávací technologie. Odborný článek o komercionalizaci K-12 vzdělání skrze moderní technologické a personalizační trendy. Autory jsou Heather Roberts-Mahoney, Alexander Means a Mark Garrison.

Aktuálním trendem na vzdělávacím stupni K-12 je snaha zapojovat digitální platformy a technologie personalizace do výuky za každou cenu. Mocní filantropové, edtechové komerční subjekty i zákonodárci věří, že technologie typu velká data, cloud, eduanalytika nebo adaptivní výukové systémy mají potenciál od základu přetvořit vzdělávání a přivést ho do 21. století skrze personalizaci výuky a učení.

Foremost, it syncs with a deeply held cultural belief in the power of technology as a key driver of progress and the need for educational systems to both adapt and prepare young people for rapidly changing circumstances.

Všechno jsou to skutečně krásné narativy. Když platformy jako Google, Facebook nebo Netflix změnily všechny oblasti našeho života, zdá se být logické, že by jejich principy mohly pozitivně měnit i vzdělávání. Vždyť v jejich jádru zdánlivě stojí jednotlivec jako individualita, která je měřena, a které je na míru přizpůsobován obsah, jeho prezentace i tempo. Autoři článku se logicky zamýšlejí, nakolik je tento trend pozitivní a zda v současné podobě nepřináší jen úzký, korporátně-komerční pohled na vzdělávací politiku a zda neprosazuje priority, které bychom očekávali spíše v komerční oblasti. Neoliberální cíle edtechových personalizačních vln jsou podle autorů v rozporu s dosažením skutečně inovativních vzdělávacích prostředí. Necháváme si ve jménu modernizace školství komercionalizovat struktury, které byly dosud korporátnímu světu z velké části zapovězeny? Můžeme současné školní reformy nazvat “korporátními”? A jaký je vlastně skutečný dopad personalizace výuky?

Vybrané dokumenty vzdělávacích politik analyzované v článku.

Odpovědi prý leží ve výzkumných monografiích, vládních dokumentech vzdělávací politiky i v “lobbistických” advocacy papers. Autoři se tedy podrobně zaměřili na dokumenty, které tvoří základ současné vzdělávací změny (především v USA). Každý z dvanácti vybraných významných textů byl samostatně analyzován a kódován a v každém byly identifikovány postupy související s korporátněním vzdělávání. Identifikovány byly jednotlivé zásadní aspekty — a jsou v článku dále podrobně rozepsány. Asi nejzajímavější částí je kapitola o datech a analytice, kde autoři zkoumají, jak se cíle eduanalytiky v textech vzdělávací politiky postupně rozšiřují a mění. Závěrečný výstup je jasný:

According to the documents analyzed above, the explicit aim of personalized learning technology is to increasingly move curricular, pedagogical, and assessment decisions away from public school settings to private providers of commercial technology and digital learning platforms.

Cílíme k učení, které je drceno do malých samostatných dovedností, je měřeno, sledováno, ukládáno a zpracováváno skrze neosobní komerční technologie. Zajímavý, ač od počátku citelně názorově předzatížený pohled na edtechové trendy, jejich vznik a cíle. Neobvyklý příspěvek ke kritické debatě — osobně jsem se nad personalizací výuky takto nikdy nezamýšlel.

ROBERTS-MAHONEY, Heather, Alexander J. MEANS a Mark J. GARRISON. Netflixing human capital development: personalized learning technology and the corporatization of K-12 education. Journal of Education Policy [online]. 2015, 31(4), 405–420 [cit. 2017–12–03]. DOI: 10.1080/02680939.2015.1132774. ISSN 0268–0939. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/02680939.2015.1132774

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.