Vysokoškolští studenti s poruchou autistického spektra: komplikace při vytváření podpůrných služeb pro průchod studiem

Většina výzkumů a programů při snaze zlepšit průběh vzdělávání pro osoby s diagnózou PAS, se zaměřuje na děti školního věku (stupně základní školy a střední školy). Protože tato populace pomalu odrůstá ze školních lavic, existuje samozřejmě poptávka po programech, které by dovolily studentům s PAS se zapojit do vysokoškolského vzdělávání se svými vrstevníky. (Zager & Alpern, , 2010, pp 151)

Přestože dnes již máme možnosti, jak lidem z PAS co nejvíce zlepšit život a zapojit je do běžného života, tito pacienti nepřekročí svou diagnózu. Mnozí z nich budou nadále, i po úspěšném ukončení střední školy, potřebovat určitou podporu ve své dospělosti. (Zager & Alpern, , 2010, pp 151)

Podle Americké psychiatrické asociace charakteristiky AS obvykle zahrnují „(a ) kvalitativní narušení sociální interakce, (b) omezující opakující se a stereotypní vzorce chování, zájmy a činnosti a © klinicky významné narušení v sociálních, profesních nebo jiných důležitých oblastech fungování“ (Americká psychiatrická asociace, 1994, s. 84). (Wenzel & Rowley, 2010, pp 1)

Poskytnutí vysokoškolského vzdělání by napomohlo nejen osobnostnímu růstu těchto studentů, ale také by jim zajistilo jistější profesionální růst. Přestože univerzity z pohledu práva nikoho nediskriminují, nadále tato skupina zůstává vyloučena, protože univerzity neposkytují specifické podpůrné služby, díky kterým tito jedinci mohou být zařazeni nejen do kolektivu, ale do procesu samotného vzdělávání. Případně, tyto služby nepokryjí všechny potřeby studentů a vyučujících. (Zager & Alpern, , 2010, pp 152)

Prvním a logicky jedním z nejzásadnějších problémů je komunikace. Lidé s diagnózou PAS mají problémy udržet společnou pozornost. Také jim dělají problémy abstraktní symboly. Tyto příznaky se mohou se správným podpůrným zásahem mírnit, ale ani v dospělosti nezmizí. Navíc, každý autista je jiný, a tedy i tyto příznaky a jejich stádia se projevují odlišně. (Zager & Alpern, , 2010, pp 152)

Photo by Annie Spratt on Unsplash

„Udržování konverzace vyžaduje, aby mluvčí byl citlivý k sociálnímu kontextu, k zájmům druhých, a na předchozí znalosti zúčastněných. Během dospívání a dětských let jsme si osvojili rozpoznávat a používat symboly v komunikaci. Pochopení a použití sarkasmu, humoru a nespisovného jazyka, stejně jako uplatňování příslušných společenských a kulturních norem pro zahájení interakce, výměna názorů a ukončení interakcí vyžadují sofistikovanou úroveň symbolického chování. Chápání a používání neverbálních podnětů je také součást interakce. Tyto výzvy v oblasti sociální komunikace představují hlavní problém v prostředí postsekundárního vzdělávání, kde se od jednotlivců očekává, že budou efektivně a pohodlně komunikovat se svými vrstevníky a vysokoškolskými učiteli bez dohledu.“ (Zager & Alpern, , 2010, pp 152)

Dalšími problémy se zapojováním studentů s PAS do vysokoškolského vzdělání se zabývala i studie Higher Education Experiences of Students with Autism Spectrum Disorder: Challenges, Benefits and Support Needs (2014) V. Heesové, T. Moysona a H. Royerse. Pomocí polostrukturovaných rozhovorů zjistili, že překážkami pro studenty bylo:

· velké množství informací při přechodu ze středoškolského do vysokoškolského prostředí

· obavy z opuštění dobře známého prostředí a přechod do nového

· nedostatečná možnost vytvářet struktury a předvídat dění ve výuce (tj. odpadla přednáška, změny v rozvrhu, nepravidelnost, změna učebny, změna času atp.) — tyto podmínky brání ve vytváření nových rutin v novém prostředí

· navazování kontaktů a sociálních vazeb mezi studenty, tento proces je pro hladký průběh studia důležitý

• běžná sociální interakce s vyučujícími (problémy odhadnout kdy v hodině položit otázku, jak oslovit vyučujícího atp.)

· předvídatelnost postupů a komunikace ve skupinových projektech

· obava z budoucího přechodu do zaměstnaní (vysokoškolské prostředí je pro ně posledním prostředí, které je strukturované a lze si vytvořit jasné rutiny — i přes obtíže s předvídatelnosti, ale co bude pak?)

Následně ve studii doporučují vysokým školám nabízet rozsáhlejší a efektivnější koučování studentů s PAS. Podpora musí přesahovat akademické intervence a také nabízet přechodnou podporu, podporu ve studentském životě a každodenním životě. Studenti by měli být zapojeni do plánování přechodu, aby mohli diskutovat o tom, která podpora se pro ně v minulosti ukázala jako účinná a jak ji lze implementovat ve vysokoškolském vzdělávání. Toho lze dosáhnout prací s individuálním vysokoškolským plánem. Studenti také upřednostňují individuální koučování ve všech třech oblastech před tréninkovými programy. Vzhledem k tomu, že studenti s PAS jsou vystaveni zvýšenému riziku akademického a osobního neúspěchu během vysokoškolských let, rozšiřuje doporučení, aby se kouč se studentem pravidelně scházel, dohlížel na výzvy a aktivity ve všech třech doménách, a to jak při přechodu na školu tak při samotném vzdělávání. (Van Hees, Moyson, & Roeyers, 2015)

Kvalitativní studie prezentována v článku „‘Here I come again’: the cost of success for higher education students diagnosed with autism“ se zabývala otázkou, co si studenti s PAS od vysoké školy slibovali. Většina respondentů si slibovala „nové začátky“. Pro mnohé z nich je vysoká škola větší výzva, než pro studenty bez diagnózy PAS. Prostřednictvím univerzitní zkušenosti účastníci doufali, že dosáhnou nového pozitivního začátku. Zdálo se, že vysokoškolské vzdělání má velmi přímý vliv na osobní rozvoj. Potenciál sebe sama zde byl prvořadý. Účastníci sdíleli odhodlání rozvinout své schopnosti, převzít kontrolu nad aspekty sebe sama, které mohou působit jako překážka pokroku, a to navzdory, nebo dokonce právě kvůli překážkám spojeným s autismem. Dále pak dosáhnout akademického úspěchu nebo se plně zapojit do společenského „světa dospělých“. A v neposlední řadě překonat malá očekávání svého okolí. (MacLeod, Allan, Lewis & Robertson ,2018)

Respondenti se shodli, že autismus jim způsobuje překážku v podobě nálepky, kterou od okolí obdrželi. Úspěch (úspěšné přijetí na VŠ/ absolvování VŠ/ úspěšný průchod studiem) byl často definován tím, že překonal buď vlastní očekávání účastníků nebo očekávání lidí kolem nich. A právě s jednou z motivací byla i snaha dokázat lidem ze školství (pedagogům z nižších stupňů), že studenty s PAS podcenili právě kvůli nálepce autismu. Studie proběhla ve Velké Británii. (MacLeod, Allan, Lewis & Robertson , 2018)

V roce 2009 University of Connecticut vytvořila Centrum pro podporu studentů s neobvyklými potřebami. Byl vytvořen a spuštěn kurz určený pro studenty s PAS. ). (Wenzel & Rowley, 2010, pp 1)

„Kurz je navržen tak, aby probíhal jednou týdně a využívá osnovy typického semináře prvního ročníku, ale obsahuje zásadní informace o sociálních dovednostech a o tom, jak se přizpůsobit novému rozvrhu a prostředí, které vědět, aby studenti předešli situacím, které u nich způsobují úzkostlivé stavy. Z pohledu studentů jim tato třída poskytuje příležitost zúčastnit se prvního ročníku semináře podobného jako jejich vrstevníci a získat třídní zápočet k promoci. Kurz jim také nabízí příležitost komunikovat s ostatními spolužáky, kteří mají podobné problémy, a poskytuje jim základní dovednosti a strategie, aby jejich přechod do vysokoškolské komunity byl hladší. Tím, že kurzu se účastní víc lidí najednou, nejsou zatěžováni pracovníci univerzity.“ ). (Wenzel & Rowley, 2010, pp 1)

Tento příspěvek zmiňuje nezanedbatelný fakt, že tyto služby jsou komplikované na realizaci, tudíž, mnohdy často, z důvodu pracovních sil a financí, často špatně proveditelné. Proto například tento projekt fungoval díky implementaci. Tato přípravka probíhala ve akademickém prostředí s akademickými náležitostmi (studenti za splnění předmětů dostávali kredity). ). (Wenzel & Rowley, 2010, pp 6)

„Příchozí studenti by měli být povzbuzováni k „rozvíjení akademických dovedností . Studenti zkoumají vztah mezi emoční inteligencí a vysokoškolským úspěchem a jsou neustále žádáni, aby propojili to, co se o sobě a ostatních dozvěděli — aby sami sebe zhodnotili a reflektovali ve svých výstupech a diskusích. Na základě toho, co je známo o studentech s PAS, může být rozvoj těchto dovedností náročný a vyžaduje jedinečnou prezentaci, aby byl efektivní. Vzhledem k tomu, že formát prvního ročníku semináře nemusí být vhodný pro každý kampus, základní principy mohou vést nové iniciativy a postupy s cílem poskytnout podporu této populaci.“ ). (Wenzel & Rowley, 2010, pp 6)

Univerzitní knihovny, coby neoddělitelná část akademického prostředí, též mohou mít svou roli v životě studentů s PAS. Případová studie z roku 2019 (Library involvement in an autism support program: A case study) poukazuje, že univerzitní knihovny (oproti těm veřejným) do podpory vzdělávání těchto studentů nejsou příliš zapojeny. Proto bylo v této mikro studii vyzpovídáno několik studentů s PAS, kteří jsou součástí integračního programu Transitional Education Program (STEP) na Eastern Illinois University. Program je jedním z prvních vysoce strukturovaných podpůrných programů ve Spojených státech amerických.

Mezi hlavní témata studie patřilo používání knihovny, interakce se zaměstnanci knihovny a doporučení pro změnu STEP. Program probíhá v univerzitní knihovně již od roku 2015. Kde se studenti s PAS setkávají pravidelně se svými mentory. V knihovně jsou místa vyhrazena pro studenty a jejich peer mentory. Zároveň však vyhrazené stoly nejsou odděleny od běžné studentské populace. Tedy nedochází k žádným formám segregace a účastníci s PAS se běžně dostávají do styku s okolním světem a jsou nuceni interagovat (např. ve skupinových projektech) i s nečleny STEP.

Ve studii je především kladen důraz, aby studenti s PAS nebyli nijak oddělování od zbytku akademické obce, aby nebyli segregováni pro své potřeby. Zároveň je tvůrci studie kladen důraz na to, aby se i ostatní univerzitní knihovny zapojovaly do podpory studentů s PAS při jejich cestě vysokoškolským studiem.

Aby toho nebylo málo, v roce 2020 vešel do života všech studentů s diagnózou PAS další faktor na který nelze nacvičit žádné rutinní chování — COVID 19. Právě problémy v životě autistických studentů s pandemií se zabývá studie Special education for students with autism during the COVID-19 pandemic: “Each day brings new challenges“ (2021). Studie byla provedena ve státě Indiana v USA.

Předmětem studie se zabývala problematikou replikací specializovaných služeb pro PAS studenty do online prostředí. Hlavním problémem bylo, že i přes nepřízeň okolností, nebyly staženy požadavky FAPE (Free Appropriate Public Education) stanovenými v zákoně o vzdělávání jednotlivců se zdravotním postižením (IDEA, 2004), aby bylo zajištěno, že studentům se zdravotním postižením se dostane bezplatného přiměřeného veřejného vzdělání. Bylo tedy nutné vyhovět jak pandemickým opatřením, tak i zákonné vyhlášce o přístupu ke vzdělání. Od speciálních pedagogů se očekávalo, že vypracují plány a postupy pro splnění zákonných povinností a najdou způsoby, jak sloužit studentům se zdravotním postižením během pandemie. Ve studii tedy byli dotazováni speciální pedagogové (nikoliv studenti s PAS). Ústředními otázkami byly: Jakými způsoby učitelé a školní specialisté upravili poskytování EBP pro distanční, hybridní a prezenční studium? a Provedli odborníci ve speciálním vzdělávání změny v IVP studentů s autismem v reakci na pandemické okolnosti?
Z výsledků vyšlo zajímavé zjištění, že zatímco studenti s intenzivnějšími potřebami bojovali, jiní ve skutečnosti preferovali virtuální výuku. U některých studentů s autismem může pobyt doma, kde se cítí pohodlně a mohou se zapojit do samoregulačních aktivit bez negativních sociálních důsledků, snížit jejich stres a mít pozitivní dopad na učení. I přes „pozitivní dopad“ pandemie, ale stále přetrvával negativní fakt, že snížila se možnost procvičování sociálních dovedností, což produkovalo úzkost pro studenty s PAS.

Navzdory ohromným výzvám, které COVID 19 představuje, účastníci prokázali inovace a odolnost. Jeden učitel uzavřel: „Každý den přináší nové výzvy, ale také s sebou přináší příležitost vymýšlet nové způsoby, jak vytvořit učební prostředí, které bude přínosem pro všechny studenty.“ (Hurwitz, Garman-McClaine, & Carlock, 2021)

Hlavními problémy ve studiu pro studenty s PAS jsou:

· nedostatečné pokrytí jejich potřeb podpůrnými službami univerzit a univerzitních knihoven

· pokud už podpora existuje, univerzity se neshodnou jestli je lepší provádět tréning ve skupinách nebo preferovat pouze individuální přístup jednotlivců s vlastními mentory

· vnější faktory, které narušují tak citlivou a komplikovanou výzvu jako je vytvořit co nejideálnější podporu pro studenty s PAS.

Andrea MacLeod, Julie Allan, Ann Lewis & Christopher Robertson (2018) ‘Here I come again’: the cost of success for higher education students diagnosed with autism, International Journal of Inclusive Education, 22:6, 683–697, DOI: 10.1080/13603116.2017.1396502

Hurwitz, S., Garman-McClaine, B., & Carlock, K. (2021). Special education for students with autism during the COVID-19 pandemic: “Each day brings new challenges.” Autism. https://doi.org/10.1177/13623613211035935

J. J. Pionke, Stacey Knight-Davis & John S. Brantley (2019) Library involvement in an autism support program: A case study, College & Undergraduate Libraries, 26:3, 221–233, DOI: 10.1080/10691316.2019.1668896

Kristine W. Webb, Karen B. Patterson, Susan M. Syverud & Janice J. Seabrooks-Blackmore (2008) Evidenced Based Practices that Promote Transition to Postsecondary Education: Listening to a Decade of Expert Voices, Exceptionality, 16:4, 192–206, DOI: 10.1080/09362830802412182

Van Hees, V., Moyson, T. & Roeyers, H. Higher Education Experiences of Students with Autism Spectrum Disorder: Challenges, Benefits and Support Needs. J Autism Dev Disord 45, 1673–1688 (2015). https://doi.org/10.1007/s10803-014-2324-2

VanBergeijk, E., Klin, A. & Volkmar, F. Supporting More Able Students on the Autism Spectrum: College and Beyond. J Autism Dev Disord 38, 1359 (2008). https://doi.org/10.1007/s10803-007-0524-8

Wenzel, C., & Rowley, L. (2010). Teaching Social Skills and Academic Strategies to College Students with Asperger’s Syndrome. TEACHING Exceptional Children, 42(5), 44–50. https://doi.org/10.1177/004005991004200505

Zager, D., & Alpern, C. S. (2010). College-Based Inclusion Programming for Transition-Age Students With Autism. Focus on Autism and Other Developmental Disabilities, 25(3), 151–157. https://doi.org/10.1177/1088357610371331