Využití 3D tisku ve výuce
Technologií, které je možné využít při procesu vzdělávání, je celá řada. Patří mezi ně také 3D tisk, který má mnoho předpokladů stát se využívanou vzdělávací pomůckou.
Ač se může tato technologie zdát nová, její počátky jsou již v osmdesátých letech dvacátého století, kdy si Chuck Hull nechal patentovat technologii stereolitografie (tedy techniky, která funguje pomocí trojrozměrného laserového tisku). 3D tisk, jak jej můžeme znát dnes, se však vyvíjel od let devadesátých.[1]
Proč využívat 3D tisk ve výuce?
3D tiskárny mohou být využity pro výrobu pomůcek pro studenty (např. části lidské kostry do hodin biologie), tvorbu nejrůznějších doplňků do hodin, nebo pro reálnou ukázku objektů, které student sám vytvořil pomocí nejrůznějších programů. Pro samotné studenty může být tento proces motivující, jelikož pak mají hmatatelný výsledek své práce před sebou.
Technologie 3D tisku má tedy více možných směrů využití. Důvodem pro její používání může být například přilákání studentovy pozornosti. Mnoho textu a monotónní přednes učitelů můžou studenty nudit, 3D získá jejich pozornost, protože text a přednes převede do viditelných objektů. Dalšími důvody pak mohou být větší interakce mezi studenty při tvorbě a tisku, vytváření hmatatelných pomůcek (složité koncepty tak jsou nejen viditelné, ale také hmatatelné), či praktické vyučování (to převážně u technických či uměleckých oborů).[2]
Ač jsou 3D tiskárny využívány ke zvýšení motivace nebo posílení kreativity, existují také oblasti, v nichž 3D tiskárny neodpovídají specifickým potřebám škol. Výzkum[3] na školách využívajících technologie 3D tisku ve vyučování ukázal, že školy mají se současně dostupnými tiskárnami také problémy. Například je to nemožnost kontrolovat a řídit přístup k tiskárně (tiskárny jsou tedy umisťovány mimo dosah běžných studentů a jsou přístupné jen v určitý čas) a tedy nemožnost s nimi tedy pracovat bez dozoru vyučujícího. Problémem je také fakt, že neexistují dostatečně definované metodiky pro integraci této technologie do obsahu výuky. I přes tyto problémy však v tomto výzkumu 77 % škol potvrdilo, že mají v plánu pořídit další 3D tiskárny a nadále s nimi ve výuce pracovat.
Zdroje:
[1] ČERNÝ, Michal. 3D tisk ve školním prostředí [online]. [cit. 2018–05–01]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/g/19903/3d-tisk-ve-skolnim-prostredi.html/
[2] 3D Printers for Schools, Universities & Education [online]. [cit. 2018–05–01]. Dostupné z: https://www.lpfrg.com/en/professionals/education/
[3] Většina škol omezuje přístup k 3D tiskárnám: Tisková zpráva společnosti Y Soft [online]. [cit. 2018–05–01]. Dostupné z: http://sciencemag.cz/vetsina-skol-omezuje-pristup-k-3d-tiskarnam/
