Využití MOOC pro děti základních škol

MOOC (Masivní otevřené online kurzy) jsou novým druhem aktivit, které jsou hybridem zahrnujícím některé vlastnosti tradičního eLearningu, online konferencí či budování komunit. Tento druh kurzu, který poprvé pojmenoval David Cormier, má nespornou řadu výhod. Asi největší z nich je zapojení těch, kterým je běžná školní či jiná výuka nedostupná, tedy nezávislost kurzu na místě. Díky této výhodě dochází k výraznému propojení znalostí a také jejich sdílení, které je potřebné jak mezi studenty, tak odborníky v různých oblastech. Prostor pro aplikaci MOOC kurzů je tedy obrovský a může se hodit téměř každé skupině lidí, která se chce nebo potřebuje vzdělávat. UNESCO uvádí, že více než 100 milionů dětí si nemůže dovolit formální vzdělávání a MOOC kurzy mohou být cestou, která je přenese přes hranici chudoby. Tato práce se tedy bude věnovat oblasti aplikace MOOC kurzů pro vzdělávání dětí základních škol. Postupně budou uvedeny různé příklady využití MOOC kurzů pro děti základních škol v zahraničí, dále si bude práce klást otázky, v čem se takové kurzy liší od kurzů pro dospělé a jak je děti vnímají či jaké jsou obavy v oblasti MOOC kurzů a dětí. Závěrečná část práce bude věnována zamyšlení, jak jsou na tom MOOC kurzy v českém prostředí a jestli jsou základní školy v Česku na tuto formu výuky připraveny.

Využití MOOC kurzů pro děti základních škol v zahraničí

Využití takového kurzu pro děti je opravdu široké. Například Německá Univerzita v Káhiře přišla s projektem, který si kladl za cíl podpořit děti s přerušovaným připojením k internetu. Dětský kurz, který se skládá z her, rozvíjejících dovednosti definované iniciativou US Common Core Standards, kombinuje nápady adaptivního uživatelského prostředí a na hře-založeného učení. Dalším využitím může být výsledek zkoumání Martina Ebnera a jeho kolegy Mohammada Khalila, kteří provedli obsahovou analýzu na kurzu “Mechanics in everyday life”, vytvořený iMooX, největší MOOC platformou v Rakousku. Analýzu aplikovali na big data, které vytvářely děti (11–16let) od okamžiku připojení. Z výsledků vzešla doporučení využít ve třídě MOOC kurzy s didaktickým přístupem ke zvýšení dětské motivace. Jiný příklad využití zase najdeme v Anglii na Oakhamské škole v Ruthlandu. Jejich děti byly jedny z prvních, které vyzkoušeli MOOC kurz, zaměřený na free computing podle nového národního kurikula. V Anglii MOOC kurzy přijala řada škol a univerzit a ředitel výpočetní techniky na Oakhamské škole je z takového využívání nadšený. MOOC kurz dětem umožňuje dokončit práci, kterou nestíhali a zvětšuje možnost revize, také mu pomáhá v posunu na praktickou část hodiny a přivádí jeho předmět “k životu”, čímž usnadňuje dětem pochopení teorie. Díky tomuto příkladu se dostáváme od efektivního využití MOOC kurzů dětmi k oboustrannému využití MOOC kurzů jak dětmi, tak učiteli.

Mezi jednu z nejznámějších MOOC platforem pro děti patří i Khan Academy, která se skládá z modulů pro děti, učitele i rodiče. Děti mají možnost se zde vzdělávat v různých oblastech od matematiky až po humanitní vědy. Je možnost si zde volit mezi kurzy pro různé věkové skupiny, a to od dětí ve školce až po studenty na vysoké škole. Učitelé ve svém modulu mohou pomoci dětem s personalizovanými cvičeními. Rodiče mohou dítěti vytvořit účet a v průběhu výuky mu pomáhat. V Khan Academy významně napomáhá vzdělávání dětí ale třeba i rozvoji vztahů mezi dětmi, učiteli a rodiči. Mnoho učitelů o tvůrci této platformy, Salmanovi Khanovi, tvrdí, že je to právě on, kdo konečně dosáhl toho, jak podávat učení formou “učení bez mučení”. Slovy uznání nešetřil ani Bill Gates, jeden z nejbohatších lidí na světe, který řekl, že sám Khan Academy používal pro vzdělávání vlastního dítěte. Později se stal jedním z Khanových největších podporovatelů. V pěti školách v Chile bych uskutečněn zajímavý výzkum věnující se využívání Khan Academy ve výuce. Bylo zjištěno, že funkce této platformy jako digitálního vzdělávacího prostředí mění směr a míru zapojení studentů do výuky matematiky. Platforma také mění formu komunikace mezi studentem a učitelem. Je otázka, do jaké míry musí učitel měnit svůj vzdělávací model, nicméně pokrokům v jednotlivých kurzech není potřeba věnovat tak velké množství času, aby se musel vzdělávací model učitele nějak radikálně měnit.

Zajímavým projektem je taktéž Scratch, fungujícím pod MIT (Massachusetts Institute of Technology). Jde o kurz výuky programování, který pomáhá dětem naučit se myslet tvořivě, přemýšlet systematicky a spolupracovat. Je navržen zejména pro děti od 8 do 16 let, nicméně může i pomoci starším studentům. Je možné v něm tvořit i interaktivní hry, které mohou být prospěšné těm, kteří nepracují se Scratchem přímo. Jedna taková hra byla vytvořena za účelem zvýšení tělesné síly pro děti s postižením. Hra byla tvořena v programové platformě pomocí funkce rozšířené reality a současně zobrazuje jak virtuální realitu, tak skutečný svět. Platforma iMooX, o které již byla řeč, vytvořila “kurz v kurzu” s názvem Making — Creative digital Design and Experimentation with Kids, kde se děti pomocí dvou přednášejících mohou naučit programovat ve Scratchi, ale také například naučit se vytvořit robota, tisknout na 3D tiskárně a pracovat s úpravou videa či fotografií. Na Courseře, další velké platformě s MOOC kurzy, je možné také nelézt spoustu zajímavých kurzů pro děti. Ve spolupráci dvou univerzit (Universidad ORT Uruguay a The University of Edinburgh) vznikl kurz s názvem Code Yourself!, který má u dětí rozvíjet kritické myšlení a řešení problémů, neboli základní dovednosti, které jsou pro orientaci v dnešním světě potřebné.

V čem se MOOC kurzy pro děti liší od těch pro dospělé a co dítě vnímá jinak?

MOOC kurzy, stejně jako jakékoliv aplikace, je potřeba pro děti základních škol rozdělit podle věku, jelikož děti základních škol jsou velkým věkovým rozptylem pro design a tvorbu. Dítě v první třídě vnímá aplikaci či kurz jinak, než dítě v třídě deváté, nicméně níže uvedené body jsou obecnými rozdíly mezi MOOC kurzy pro děti a pro dospělé. Tyto kurzy a přístup k nim se liší v mnohém, zřejmě největším rozdílem však je role třídního učitele. Když se ještě vrátíme k výzkumu z Rakouska, bylo zde také doporučeno zvýraznění role třídního učitele, který může děti podpořit (např. k diskutování) nebo povzbudit (k dokončení kurzu). Někteří lidé tvrdí, že spousta aplikací je tak uživatelsky přívětivá, že je potřeba učitele minimální. Nicméně vzhledem k předchozímu zjištění, že má dítě často problém s motivací, je opravdu učitel potřebný i v takové formě vzdělávání. Dalším rozdílem je potřeba designování kratších MOOC kurzů ke zvýšení počtu dokončení kurzu a také zapojení odměn. Role odměny či nějakých odznáčků za správné splnění určité části kurzu je rovněž důležité, mnohem důležitější než u dospělých. Stejně jako na dětském hřišti se díky odměnám děti mohou “předhánět” a soutěžit o to, kdo bude mít lepší výsledek a jejich motivace bude mnohem vyšší, než v kurzu bez odměn.

Jiný výzkum, vedený Catherine Adams a jejími kolegy zkoumal, jaké pohnutky vedou děti (6–17let) ke spouštění MOOC kurzů. Uspořádali rozhovory se dvanácti páry vždy dítě-rodič s předpokladem, že dítě dokončilo alespoň jeden MOOC kurz, včetně Dino 101 na Courseře. Pokusili se zaujmout perspektivu dítěte a přišli k výsledku, že video přednáška v MOOC kurzu se může dítěti jevit jako smysluplná, nicméně bez jakéhokoliv relačního významu. Dospělý člověk vnímá tutora jako by mluvil “přímo ke mě”, ale dítě takový vztah skoro nevnímá.

Jaké jsou obavy v oblasti MOOC kurzy a děti?

Mimo výše uvedený problém s motivací dítěte a s minimálním vnímáním vztahu k tutorovi jde o běžné problémy a obavy, které souvisí s použitím digitálních technologií. Je třeba si dát pozor na to, aby dítě u technologie netrávilo až příliš mnoho času kvůli možným muskuloskeletálním poruchám, také je zde určité riziko vzniku závislosti. Doma by dítě měl usměrňovat rodič, ve škole pak výše zmíněný třídní učitel. Dále jde o problémy, které souvisí s MOOC obecně. Zde by bylo dobré zmínit americký výzkum, který si kladl za cíl zjistit, zda MOOC kurzy zacelují propast v přístupu ke vzdělávání či naopak zvětšují. Celkem bylo analyzováno 68 kurzů z Harvadu a MIT mezi lety 2012–2014. Výzkumníci zjistili, že účastníci kurzu žijí v bohatších a vyspělejších čtvrtích než průměrný obyvatel USA, což otevírá zajímavou otázku, a to zda by se taková tendence potvrdila i v jiných zemích světa. Přinejmenším je takové zjištění zarážející, jelikož se o MOOC kurzech často mluví jako o nástroji, který pomáhá zacelit edukační rozdíly. Je možné, že výše zmíněný problém o 100 milionech dětí bez možnosti formálního vzdělávání nebude pomocí MOOC kurzů řešitelný, naopak, možná se rozdíly mezi nimi a dětmi z bohatších rodin spíše prohloubí. K tomu také jistě přispívají masivní placené online kurzy, které stejně jako placený software či databáze poskytují informace pouze těm, co na to “mají”, to znamená pouze dětem z bohatších rodin.

Jak jsou na tom MOOC kurzy v Česku?

Jelikož je většina vytvořených MOOC kurzů v anglickém jazyce, vyvstává menší bariéra mezi takovými kurzy a malými dětmi, které se ještě neučí anglicky. Nicméně, některé kurzy už jsou i v českém prostředí v českém jazyce. Portál seduo.cz poskytuje řadu zajímavých kurzů v českém jazyce. Jeden takový kurz, určený pro žáky základních a středních škol, se věnuje bezpečné práci na internetu. Dalším zajímavým portálem s online kurzy je Kurzo.cz. Bohužel, u obou portálů je většina kurzů zpoplatněna a zdarma je tak jen menšina. Existuje také řada menších portálů se specificky zaměřenými kurzy, nicméně jelikož jde často o soukromníky, tak jsou kurzy rovněž placené. Jako příklad lze uvést portál anglickysdetmi.cz nebo jogaskristy.cz.

Jsou české základní školy připraveny na MOOC kurzy?

Pro zodpovězení této otázky je potřeba zjistit, jakou informační gramotnost a přístup k technologiím mají čeští učitelé a také, v jakém stavu jsou základní školy v Česku. Jde o to, jestli mají školy vůbec dostatečné vybavení pro vedení takové formy výuky. Podle zprávy České školní inspekce je v 87 procentech velkých základních škol učitel, který zastává roli ICT koordinátora/metodika, případě malých škol je to však jen ve 47 procentech, tedy necelé polovině. Národní zpráva Mezinárodního šetření ICILS zase uvádí, že čeští učitelé vnímají využívání ICT ve výuce méně pozitivně, než je průměr zkoumaných zemí. Sami koordinátoři tvrdí, že učitelé nemají dostatečné schopnosti pro práci s ICT (pouze 56 procent). Je také potřeba, pokud mají technologii k dispozici, aby s ní opravdu pracovali pro výuku dětí. Mám vlastní zkušenost, že učitelé dostali z dotací několik notebooků a interaktivní tabuli pro výuku, ale notebooky používali jenom na e-maily a většímu užívání interaktivní tabule bránily nedostatečné informační kompetence učitelů. Co se týče dotací, je potřeba nejdříve zmapovat prostředí, do kterého budou peníze investovány. Určitá podpora tady ze strany státu je, ve strategii digitálního vzdělávání do roku 2020 vydané MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) je jedním cílem otevření vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií, čímž MOOC kurzy jsou. MŠMT si je vědomo toho, jaký technologický stav ve školách je, stejně tak jaké kompetence učitelé mají, doslova je bere jako “klíčový předpoklad”. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli se podaří strategii do roku 2020 dodržet. Pokud by se podařilo splnit většinu cílů, byla by pravděpodobnost aplikace MOOC v českém prostředí daleko větší.

Co se týče ICT zázemí na základních školách v Česku, z analýzy dat Českého statistického úřadu vyplývá, že v roce 2017 bylo v Česku 15 počítačů na 100 žáků/studentů. Většinu zařízení poté tvoří stolní počítače. Jejich počet narůstá, nicméně je otázkou, jak to je s jejich údržbou a kvalitou. Obecně se za zastaralé považují počítače starší 7 let. Ze všech počítačů v Česku je většina z nich (78 procent) stará v rozmezí 3–9 let, některé (8 procent) jsou dokonce starší deseti let. Počet počítačů tedy narůstá, nicméně vzhledem ke stáří školních zařízení nelze mluvit přehnaně pozitivně. Je-li totiž počítač starý více než 3 roky, nastávají problémy s hardwarovou konfigurací a dochází i ke zvýšení nákladu na údržbu těchto zařízení. Je jistě náročné udržet novou, neustále aktualizovanou technologii, zvláště v dnešní době nepřetržitých inovací. Chceme-li však držet krok se zahraničními státy v efektivitě výchovy dětí, je potřeba se této situaci více věnovat. Školní bezdrátové sítě jsou dalším předpokladem pro aplikaci MOOC kurzů do výuky. Od roku 2015 se jejich počet na českých školách zvýšil, nyní jsou k dispozici ve třech čtvrtinách škol (73 procent). Vzdělávací prostředí v Česku není vyloženě špatné, je zde ale určitě prostor pro zlepšení jak ve vzdělávání učitelů, tak ICT zázemí.

Závěrečné zamyšlení

MOOC kurzy jsou efektivním pomocníkem ve vzdělávání a vhodné doplnění výuky v jakémkoliv ročníku, které využívá již řada škol a univerzit. Při tvorbě takových kurzů pro děti je však potřeba si dát pozor na zásadní rozdíly ve vnímání a chování. Je třeba si také dát pozor na úskalí, které s MOOC kurzy souvisí, ať už jde o možné ergonomické potíže či možnost tvorby závislosti. Je také otázkou, kterou otevřel výše zmíněný výzkum amerických kurzů, jestli jsou celosvětově MOOC kurzy opravdu přínosem. Také je tu určitá obava, jestli se online kurzy nestanou byznysem a jejich původní myšlenka bude ztracena. Zatím to ale vypadá, že by placené kurzy mohly jít ruku v ruce s kurzy zdarma, jako to je například u proprietárních a free software. Podpora MOOC v Česku není taková, jaká je ve spoustě zemí ve světě. V českém jazyce jich je pro děti minimum a navíc ani většina není zdarma. Bylo by zajímavé, kdyby se spojily české univerzity a vytvořili něco jako Američané nebo Britové. Stačilo by několik video kurzů z každé univerzity vše pod jednou platformou, již to by byl pokrok, který by jistě řada studentů ocenila. Třeba něco jako je Nostis, ovšem v širším okruhu témat kurzů a se zapojením více univerzit. To samé by se dalo uskutečnit na úrovni škol. Možná v Česku trochu chybí myšlenka platformy, která by propojovala různé základní školy, z nichž každá by přispěla nějakým kurzem, který by byl přístupný pro všechny děti zdarma. Tento materiál by byl samozřejmě rozdělen podle témat a věku dětí. Posléze by sloužil jako rozšiřující či doplňující prvek předmětů na základních školách. Všechno je to jen o správně investovaných penězích a času a ochotě lektorů/učitelů. V případě potřeby výpomoci od studentů při univerzitních kurzech by jistě nebyl problém. MOOC kurzy možná zvětšují edukační rozdíly, ale dochází zde k tak užitečnému sdílení znalostí na celosvětové úrovni, že rozhodně stojí za větší pozornost.