Využití VR v geografii
Nová zjištění a pokroky v oblasti geografie jdou ruku v ruce s vývojem nových ICT. Množství dat a informací, které jsme o Zemi schopni získat a zpracovat, neustále narůstá. Ať už se jedná o informace o demografii širého světa, či data o rozšíření lesního škůdce v konkrétním regionu, lidé s těmito podněty stále musí umět pracovat, musí se k nim dostat a poučeně je interpretovat.
Kromě utajovaných informací a některých součástí GIS, které využívají jen geografové a další odborníci, se informace o Zeměkouli prostřednictvím digitálních technologií dostávají do rukou široké veřejnosti. Výstupy jsou součástí našeho každodenního života; zvláště pak v rovině kartografické. Technologie jako GPS a webové či mobilní aplikace nám umožňují pracovat například s turistickými či dopravními mapami, tedy s pouhým zlomkem dat celých GIS.
Jednou z takovýchto zprostředkovacích technologií je i VR. Již nyní existují projekty, jež nám umožňují vkročit na druhou stranu světa, aniž bychom opustili pohodlí svého domu. S užíváním nových technologií však přichází i úskalí. Pomineme-li jejich (cenovou/regionální) dostupnost, největším problémem pravděpodobně bude nové rozhraní, kterému uživatelé nemusí zpočátku rozumět.
Výzkum sledující výkon uživatelů při práci se statickými a interaktivními 3D mapami prokázal, že si různé formy kartografických materiálů stále uchovávají své výhody a nevýhody. Zatímco interaktivní mapy uživatelům umožňují docílit přesnějších výsledků a zaručují snazší řešení složitých zadání, statické mapy na své straně mají výhodu rychlejšího řešení problémů.[1] Vývoj nových technologií, které činí nemožné skutkem — dálkové prozkoumávání světa, učení se o cizích architekturách, památkách a historicky význačných místech — je přesto přínosný nejen pro vědce, ale i širokou veřejnost.
Mimo toto uplatnění v každodenním životě se technologie VR používají i ve výuce geografie. Od elementární látky až po složitější témata, VR pomáhá s vizualizací a konkretizací i více abstraktních či těžko pozorovatelných jevů a se zapojením studentů do výuky. Přináší s sebou i další praktické aspekty: škola nemusí realizovat finančně náročnější exkurze na vzdálená místa, stačí jí pracovat s technologií.
Žáci si prostřednictvím VR mohou například lépe představit, jak fungují vrstevnice. K výuce topografie postačí 3D model, který vizuálními stimuly podnítí myšlení o problematice. Další modely — nejen krajinné sféry, ale i jednotlivých objektů — poslouží například k výuce mineralogie a dalších součástí geologie.
V případě exkurzí a vizualizace význačných míst probíraných v zeměpisu je jistě nejpřínosnější dostupnost “nyní, na vyžádání” — což jednak souvisí s finančními výhodami, ale v některých případech i samotnou možností dané místo navštívit. Toto se může týkat prostorů, které jsou krátkodobě nepřístupné, nebo i míst, která se již razantně změnila, byla zničena atd.
Další předností VR je potenciál silného imerzivního zážitku; lokace mohou doprovázet různé narace, průvodci či dodatečné informace. Vizualizováno může být i něco, co při pouhém pozorování v terénu nelze vidět. Studenti a žáci mohou sledovat tření tektonických desek v redukovaném měřítku či pozorovat vnitřek sopky při erupci. Nebo se mohou vrátit v čase a sledovat místo během význačného historického okamžiku.
Poměrně zajímavá studie se zabývala implementováním prohlídky koncentračního táboru do výuky prostřednictvím VR videa. Z pozitivních aspektů VR vyzdvihovala prostorovou dostupnost a motivaci studentů, v ostatních ohledech však byla mnohem skeptičtější. Výzkum ukázal, že VR může být užitečným nástrojem pro vzdělávání, ale zároveň může vést k mylnému pocitu, že návštěva míst s tíživou historií by měla být pohodlná, bez nutnosti návštěvy fyzického místa a bez etických závazků.[2] Autoři studie si byli vědomi omezení svého výzkumu a připouští, že takovéto zjištění nelze aplikovat obecně. Podstatné je především to, že by užívání VR ve výuce mělo být zvláště kooperativní událostí, video ve VR může posloužit jako doprovodný materiál.
Žádoucí je, samozřejmě, propojení nástroje s realitou; tohoto lze dosáhnout například v pedologii, přičemž další jmenované jevy v přírodě osobně sledovat nelze. Zvláštní uplatnění v oblasti geografie tedy nabízí nejen průchod prostředím s narací, ale i simulace přírodních katastrof, kterých by se žáci a studenti sami z důvodu bezpečnosti účastnit nemohli. Toto otevírá dveře simulování všemožných meteorologickým a geologických katastrof, jakožto i astronomických úkazů a jevů.
Největším potenciálem užití VR ve výuce však prozatím zůstává jeho aktivizační povaha — technologie může být použita k motivaci a zapojení studentů do klíčových praktik a technik terénní práce v oblasti geografie; podporovat vizuální gramotnost a zlepšovat možnosti uplatnění studentů, jelikož užívání této technologie narůstá i v komerční sféře.[3] Žáci a studenti se mohou do zkoumané problematiky opravdu zapojit, což zlepšuje jejich průběh učení.
K podobnému závěru došla i studie zabývající se kolaborativním imerzivním prostředím v oblasti vzdělávání geografie. Motivaci studentů společně s přítomností spolupracujících účastníků stavila do popředí jakožto nejkladnější vliv učení ve VR. Úskalím v prostředí je zejména obtížnost komunikace mezi účastníky a v některých případech nežádoucí absence diferencování mezi VR a objektivní realitou.[4]
[1]BOS, Daniel, Servel MILLER a Eloise BULL. Using virtual reality (VR) for teaching and learning in geography: fieldwork, analytical skills, and employability. Journal of Geography in Higher Education [online]. 2022, 46(3), 479–488 [cit. 2023–04–11]. ISSN 0309–8265. Dostupné z: doi:10.1080/03098265.2021.1901867
[2]ROELOFSEN, Maartje a Richard CARTER‐WHITE. Virtual reality as a spatial prompt in geography learning and teaching. Geographical Research [online]. 2022, 60(4), 625–636 [cit. 2023–04–11]. ISSN 1745–5863. Dostupné z: doi:10.1111/1745–5871.12551
[3]HERMAN, Lukáš, Vojtěch JUŘÍK, Zdeněk STACHOŇ, Daniel VRBÍK, Jan RUSSNÁK a Tomáš ŘEZNÍK. Evaluation of User Performance in Interactive and Static 3D Maps. ISPRS International Journal of Geo-Information [online]. 2018, 7(11) [cit. 2023–04–11]. ISSN 2220–9964. Dostupné z: doi:10.3390/ijgi7110415
[4]ŠAŠINKA, Čeněk, Zdeněk STACHOŇ, Michal SEDLÁK, et al. Collaborative Immersive Virtual Environments for Education in Geography. ISPRS International Journal of Geo-Information [online]. 2019, 8(1) [cit. 2023–04–11]. ISSN 2220–9964. Dostupné z: doi:10.3390/ijgi8010003
Příprava do předmětu ISKM06 2/5
